26 Cdo 4100/2019Usnesení NS ze dne 11.03.2020

26 Cdo 4100/2019-210

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce města Znojmo, se sídlem ve Znojmě, Obroková 1/12, IČO 00293881, zastoupeného Mgr. Robertem Valou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Fischerova 770/12, proti žalované A. O., narozené XY, bytem ve XY, zastoupené Mgr. Petrou Mrňovou Vojtíškovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Pontassievská 918/1, o zaplacení 136.432 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 258/2015, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. září 2019, č. j. 21 Co 174/2019-195, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalovaná napadla dovoláním usnesení Krajského soudu v Brně (odvolací soud) ze dne 5. 9. 2019, č. j. 21 Co 174/2019-195, kterým potvrdil výrok I. usnesení Okresního soudu ve Znojmě (soud prvního stupně) ze dne 8. 7. 2019, č. j. 4 C 258/2015-177, jímž zastavil řízení ohledně částky 136.432 Kč, neboť v této části vzal žalobce žalobu zpět s odůvodněním, že pohledávka částečně zanikla zaplacením a částečně jejím jednostranným započtením; setrvala jen na zaplacení úroků z prodlení, které kapitalizovala.

Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) přípustné, neboť při posouzení vážnosti důvodů, pro něž žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby nesouhlasila, se odvolací soud neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu.

Vážné důvody pro vyslovení neúčinnosti zpětvzetí žaloby jsou podle soudní praxe dány především tehdy, jestliže řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu nebo mohlo být zahájeno i na návrh druhé strany soukromoprávního vztahu anebo má-li žalovaný právní nebo jiný (např. morální, procesně ekonomický) zájem na tom, aby o návrhu bylo meritorně rozhodnuto i přes nedostatek vůle žalobce. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř., je třeba vždy učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí soud přihlédnout ke všem rozhodným okolnostem případu. Tuto úvahu soudu lze v rámci přezkumu rozhodnutí zpochybnit jen v případě, je-li zjevně nepřiměřená (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5099/2016, ze dne 25. 7. 2003,

sp. zn. 26 Cdo 682/2003).

Soudy nižších stupňů se existencí vážných důvodů na straně žalované zabývaly a jejich závěr, že důvody, pro které žalovaná se zpětvzetím žaloby nesouhlasila, nelze považovat za vážné, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu; jejich úvaha není ani zjevně nepřiměřená.

Závěr soudu, že není na místě rozhodnout o neúčinnosti částečného zpětvzetí žaloby, nijak nepresumuje, zda a jaké pohledávky započtením (pro které vzal žalobce žalobu částečně zpět) opravdu zanikly. Soud se tím bude muset ostatně zabývat již při projednávání zbývající části předmětu řízení (úroků z prodlení). Důvod započtení a následného zpětvzetí (kdo zastavení řízení zavinil, zda bylo vzato zpět pro chování žalované či nikoli) také soud zohlední při rozhodování o náhradě nákladů řízení v konečném rozhodnutí o věci.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 3. 2020

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu