26 Cdo 3186/2020Usnesení NS ze dne 11.11.2020

26 Cdo 3186/2020-402

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci navrhovatele J. B., narozeného XY, bytem XY, adresou pro doručování XY, za účasti Bytového družstva XY, družstva v likvidaci, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Hubertem Müllerem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Vídeňská třída 896/5, o určení neplatnosti prohlášení vlastníka budovy o vymezení bytových jednotek a neplatnosti navazujících právních úkonů o vymezení bytových jednotek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 112/2011, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2020, č. j. 11 Cmo 60/2017-367, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 3. 3. 2020, č. j. 11 Cmo 60/2017-367, ukončil podle § 94 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, účast (tam specifikovaných) účastníků 2) - 50), kteří jsou vlastníky jednotek (dříve členové družstva), v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 112/2011 o určení neplatnosti prohlášení vlastníka budovy o vymezení bytových jednotek a neplatnosti navazujících právních úkonů o vymezení bytových jednotek.

Nejvyšší soud dovolání navrhovatele odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s. ř.), a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), nelze zjistit ani z jeho obsahu, v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 11. 2020

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu