26 Cdo 2822/2006Usnesení NS ze dne 23.11.2006

26 Cdo 2822/2006

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně městské části P., zastoupené advokátem, proti žalovanému M. B., zastoupenému advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 54 C 186/2003, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2006, č.j. 29 Co 115/2006-76, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.219,75 Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 28. dubna 2006, č. j. 29 Co 115/2006-76, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 30. ledna 2006, č.j. 54 C 186/2003-67, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání žalovaného proti rozsudku téhož soudu ze dne 20. září 2004, č.j. 54 C 186/2003-38 (jímž tento soud přivolil k výpovědi z nájmu tam označeného bytu), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný, zastoupený advokátem, včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 239 odst. 3 o.s.ř., uplatňuje v něm výslovně důvody podle ust. § 241a odst. 2 písm. a) i b) o.s.ř. a brojí proti posouzení otázky včasnosti podání předmětného odvolání. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a poté jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že posouzení okamžiku doručení rozsudku (který žalovaný napadl opožděným odvoláním) odvolacím soudem považuje za správné a že žalovaný (dovolatel) nebyl, dle jejího názoru, zkrácen na svých procesních právech. Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud zamítl dovolání i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) se nejprve zabýval posouzením přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a v § 239 o.s.ř.

Přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé.

Dovolání není přípustné podle § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť se nejedná o žádný z případů v uvedených ustanoveních vyjmenovaných.

Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle § 43 o.s.ř. (tedy z důvodu neodstranění vad podání) odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení. Odmítl-li soud prvního stupně podle § 208 odst. 1 o.s.ř. odvolání jako opožděné, není proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, dovolání přípustné. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, sešit č. 5, pod č. 41.

Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.

Na uvedených závěrech nemůže nic změnit okolnost, že napadené usnesení odvolacího soudu obsahuje nesprávné poučení o tom, že dovolání proti němu je přípustné, neboť takovéto zákonu odporující poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, sešit č. 6, pod č. 51).

Nejvyšší soud neshledal důvodným návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a v souladu s ustálenou praxí o něm nerozhodoval samostatným usnesením.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovaného, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 950,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 31. 8. 2006), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 8. 2006) a z částky 194,75 Kč odpovídající 19 % DPH.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 23. listopadu 2006

JUDr. Robert Waltr,v. r.

předseda senátu