26 Cdo 1075/2003Rozsudek NS ze dne 26.08.2004

26 Cdo 1075/2003

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců A) P. Ch., B) K. Ch. a C) H. K., zastoupených advokátem, proti žalovanému P. B., zast. advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 103/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29.1.2003, č.j. 39 Co 308/02-85, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29.1.2003, č.j. 39 Co 308/02-85 změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, ze dne 24.4.2002, č.j. 13 C 103/2000-54, jímž tento soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 19 o velikosti 1+1, III. kategorie, ve druhém podlaží domu čp. 160 v P. a žalovanému uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený žalobcům předat do 15 dnů po zajištění (přidělení) náhradního ubytování a rozhodl o nákladech řízení, jen tak, že žalovaný je povinen byt vyklidit a vyklizený žalobcům předat po skončení nájmu do 15 dnů od poskytnutí přístřeší, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že ve svém usnesení ze dne 17.10.2001, č.j. 39 Co 105/01-36 vyslovil, že pokud nájemce přenechává byt k užívání, byť krátkodobě, jiné osobě, která v bytě manipuluje za neomluvitelných okolností s výbušnými látkami a způsobí výbuch, mající za následek evakuaci obyvatel domu a vznik škody, je třeba to považovat za hrubé porušení základních povinností vyplývajících z nájmu bytu. Povinnost řádně užívat byt nedopadá výlučně jen na nájemce, ale i na osoby, které se souhlasem nájemce byt užívají. Proto je nerozhodné, že výbuch v bytě způsobil P. G., který v bytě vyráběl drogy. Nájemce vědomě a dobrovolně umožnil opakovaně byt užívat a bylo jeho povinnosti zajistit, aby P. G. užíval byt řádně.

Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že neshledal žádné okolnosti, které by vedly k závěru, že by výkon práva žalobců byl v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 obč. zákoníku. U žalovaného se nejedná o ojedinělé vybočení z plnění povinností nájemce, ale žalovaný přenechával byt jiným osobám k užívání, přičemž nejméně jedna osoba do bytu docházela pro drogy.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že výpovědní důvod dle ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku je naplněn a nelze dovodit, že by ze strany žalobců šlo o šikanózní výkon práva (§ 3 odst. 1 obč. zákoníku).

Podle odvolacího soudu však podle ust. § 712 odst. 5 obč. zákoníku skončí-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele dle ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku, stačí při vyklizení poskytnout žalovanému přístřeší, neboť žalovaný byt neužívá s rodinou, v níž jsou nezletilé děti, aby soud mohl, jsou-li pro to dále důvody zvláštního zřetele hodné, rozhodnout, že žalovaný má právo na náhradní ubytování, popř. na náhradní byt. Proto odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že vyklizení bytu bylo, na rozdíl od soudu prvního stupně (zajištění náhradního ubytování), podmíněno jen zajištěním (poskytnutím) přístřeší.

Dovoláním ze dne 24.4.2003 napadl žalovaný výše uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a podává se z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. b) a v § 241a odst. 3 o.s.ř., neboť podle dovolatele dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

V podrobnostech dovolatel zejména uvedl, že odvolací soud nesprávně posoudil jeho jednání, pokud dovodil, že zapůjčením bytu P. G. byly splněny podmínky výpovědního důvodu z nájmu bytu dle ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku, tj. že nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, např. tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytované s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce nebo užívá-li nájemce byt k jiným účelům než k bydlení, nebo dá-li nájemce pronajatý byt bez souhlasu pronajímatele do podnájmu – o tento případ nejde, jestliže někdo pobývá u nájemce pouze na krátkodobé (přechodné) návštěvě.

Podle dovolatele přenechal z kamarádství ve svém bytě krátkodobě pobývat svého kamaráda a nepředpokládal, že ten pobytu zneužije k manipulaci s výbušnými látkami a způsobí v žalobě popsanou škodu, a tímto jednáním nenaplnil podmínky ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku.

Dovolatel dále uvedl, že pokud by jeho umožnění návštěvy pana G. v předmětném bytě a následný výbuch při manipulaci s výbušnými látkami bylo posuzováno jako výpovědní důvod dle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku, je nutné zdůraznit, že se jednalo o zcela ojedinělou záležitost a v domě je delší dobu klid.

Na podporu svého názoru ohledně aplikace ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku dovolatel odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 9 Co 734/92, uveřejněné v Právních rozhledech č. 5/1996, rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 7 Co 1979/94 uveřejněné v Soudních rozhledech č. 2/95 a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 20 Cdo 2059/99, u něhož dovolatel zejména poukazuje na vyslovený názor, že pokud od skutku jinak naplňujícího podstatu výpovědního důvodu dle ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku uplynula marně doba, která je se zřetelem k omezujícím důsledkům, k nimž dochází v právech plynutím času, významná, je třeba výpověď hodnotit i z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 obč. zákoníku, tj. aby se výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nedostal do rozporu s dobrými mravy. Dovolatel se domnívá, že tento názor by měl být vzat v úvahu, neboť od užívání bytu jinou osobou a od výbuchu uplynuly více než 4 roky a taktéž nabízel výměnu bytu, avšak pronajímatelé na tento návrh dovolatele nereagovali. Potvrzením rozsudku odvolacího soudu by podle dovolatele byl s ohledem na svoji sociální situaci prakticky doživotně zbaven možnosti získat jakýkoliv přiměřený byt.

Dovolatel dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v případě výbuchu nešlo o ojedinělé vybočení z plnění povinností nájemce a tento závěr nemá podle dovolatele oporu v provedeném dokazování. Pokud se dále v rozsudku argumentuje tím, že již v minulosti byly problémy vyplývající z toho, že do bytu docházely osoby užívající drogy, jde o události mnoho let staré, kterým dovolatel nemohl zabránit, neboť byl ve výkonu trestu a poté spolupracoval se žalobci na vyklizení bytu.

S ohledem na uvedené dovolatel navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně dovolatel podle ust. § 243 o.s.ř. požádal o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalobci se podle obsahu spisu k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) konstatoval, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání sepsáno (§ 240 odst. 1, § 241 a § 241a odst. 1 o.s.ř.).

Dovolací soud se dále zabýval tím, zda je v daném případě dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., o něž dovolatel přípustnost dovolání opírá.

Podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné tehdy, bylo-li potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

V daném případě Městský soud v Praze usnesením ze dne 17.10.2001, č.j. 39 Co 105/01-36, zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20.11.2000, č.j. 13 C 103/2000-15, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V usnesení odvolací soud mj. vyslovil právní názor, že pokud bude zjištěno, že žalovaný přenechal byt P. G., který v bytě manipuloval s výbušnými látkami a způsobil tak výbuch v tomto bytě mající za následek evakuaci obyvatel domu a vznik škod, je toto jednání nutné ve vztahu k žalovanému posoudit jako hrubé porušení základních povinností, vyplývajících z nájmu bytu, zakládající výpovědní důvod podle ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku.

Rozsudkem ze dne 24.4.2002, č.j. 13 C 103/2000-54, Obvodní soud pro Prahu 10, vázán právním názorem odvolacího soudu, rozhodl tak, že přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 19 v domě čp. 160 v P., dále stanovil, že nájemní poměr skončí uplynutím 3 měsíční lhůty počínající běžet od právní moci tohoto rozsudku a žalovanému uložil povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobcům do 15 dnů po přidělení náhradního ubytování.

Odvolací soud poté dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil toto druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, kromě výroku soudu prvního stupně o bytové náhradě, který změnil tak, že vyklizení předmětného bytu podmínil poskytnutím přístřeší (na rozdíl od soudu prvního stupně, který vyklizení podmínil poskytnutím náhradního ubytování).

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání proti výrokům, které byly odvolacím soudem potvrzeny, je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a proti výroku odvolacího soudu, jímž byla změněna forma bytové náhrady, je dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumává rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok dovoláním napaden, a dovolací soud je dále vázán uplatněnými dovolacími důvody tak, jak byly dovolatelem v dovolání obsahově vymezeny.

V dovolání, jak to vyplývá z jeho obsahu, dovolatel především brojil proti právnímu názoru odvolacího soudu, že pokud zapůjčil předmětný byt krátkodobě k užívání panu G. a ten v době užívání bytu manipuloval s výbušnými látkami a v bytě způsobil výbuch s následnou škodou, nejsou naplněny podmínky ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku, tj. nedošlo tím k hrubému porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu a taktéž se jednalo o ojedinělé porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu a dále od tohoto skutku (výbuchu) uplynula marně delší doba (4 roky), která odůvodňuje, aby výpověď, která z tohoto skutku vychází, byla hodnocena i z hlediska ust. § 3 odst. 1 obč. zákoníku (výkon práva v rozporu s dobrými mravy). Dovolatel tedy v dovolání uplatnil zejména nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ust. § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.

Podle § 689 obč. zákoníku je nájemce povinen užívat byt, společné prostory a zařízení domu řádně a řádně požívat plnění, jejichž poskytování je spojeno s užíváním bytu. Dále je nájemce povinen při výkonu svých práv dbát, aby v domě bylo vytvořeno prostředí, zajišťující ostatním nájemcům výkon jejich práv (§ 690 obč. zákoníku).

Pronajímatel může podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku vypovědět nájem bytu jen s přivolením soudu z toho důvodu, že nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytované s užíváním bytu za dobu delší než 3 měsíce.

Porušení povinností vyplývajících z nájemního vztahu k tomu, aby mohlo založit výpovědní důvod dle ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku, musí nabýt takové intenzity, aby se dalo kvalifikovat jako hrubé .

V posuzovaném případě, jak to vyplývá ze skutkových zjištění, žalovaný poskytoval byt k užívání zejména P. G., a to nejméně od listopadu 1997 do 3.1.1998. Jmenovaný v bytě vyráběl drogy a přitom manipuloval s výbušnými látkami a dne 3.1.1998 způsobil v bytě výbuch, který měl za následek evakuaci domu a vznik škody ve výši 9.000,- Kč. Žalovaný v podstatě byt neužíval a před výbuchem byl svou matkou informován o podezřelém způsobu užívání bytu P. G.

Za uvedené situace je základní otázkou, zda jednání nájemce, který přenechal byt k užívání jiné osobě, která byt neužívala řádně [v bytě způsobila výbuch s následnou evakuací domu] a nebyl sjednán podnájem bytu či jeho části ve smyslu § 719 obč. zákoníku, lze žalovanému (nájemci) přičítat, že hrubě porušil své povinnosti, vyplývající z nájmu bytu, zejména povinnost předmětný byt užívat řádně (§ 689 obč. zákoníku) a povinnost při výkonu svých práv dbát, aby v domě bylo vytvořeno prostředí zajišťující ostatním nájemcům výkon jejich práv (§ 690 obč. zákoníku), s důsledkem možnosti výpovědi dle ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku.

Dovolací soud je na základě výše uvedeného toho názoru, že povinnost nájemce užívat byt řádně ve smyslu ust. § 689 obč. zákoníku, v sobě zahrnuje i povinnost nájemce, aby zajistil řádné užívání bytu i osobami, které se souhlasem nájemce byt užívají. Pokud tyto osoby hrubě porušují povinnosti vyplývající z nájmu bytu, může pronajímatel, přivolením soudu, vypovědět nájem z důvodu uvedeného v ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku.

V posuzovaném případě se dovolací soud ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že byl výpovědní důvod dle ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku naplněn, neboť takové jednání, které způsobí výbuch v bytě a následnou evakuaci domu, je nutné pokládat za hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu.

V uvedeném ustanovení není stanoveno, aby k hrubému porušení povinností při nájmu bytu docházelo opakovaně. Postačí tedy takové neopakující se jednání nájemce (jiné osoby užívající na základě jeho souhlasu byt), které má intenzitu, již lze označit za hrubé porušení povinností.

Pokud od jednání (skutku) naplňujícího podstatu výpovědního důvodu dle ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku uplynula již delší doba, je třeba, aby výpověď podaná podle tohoto ustanovení byla posouzena při rozhodování o přivolení k výpovědi nájmu bytu i z hlediska ust. § 3 odst. 1 obč. zákoníku, podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

V posuzovaném případě ze skutkových zjištění, která nebyla v dovolání zpochybněna vyplývá, že po výbuchu v bytě dne 3.1.1998 dali žalobci žalovanému výpověď dle ust. § 711 odst. 1 písm. c) a h) obč. zákoníku, která byla součástí žaloby ze dne 9.3.1998. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 1.12.1999, č.j. 5 C 35/98-59 žalobu zamítl s tím, že jednáním žalovaného byl naplněn výpovědní důvod dle ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku. Žalobou ze dne 9.3.2000, jejíž součástí byla výpověď nájmu bytu z důvodu podle ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku, se žalobci domáhali přivolení k výpovědi z nájmu bytu.

Dovolací soud se za uvedeného skutkového stavu ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že ze strany žalobců nešlo o šikanózní výkon práva. Prodleva s podáním výpovědi s výpovědním důvodem uvedeným v ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku byla zapřičiněna tím, že žalobci po předmětné události požádali soud , a to na jejím základě, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, avšak uvedli jiné výpovědní důvody (§ 711 odst. 1 písm. c) a h) obč. zákoníku). Poté, co byla jejich žaloba zamítnuta, podali žalobu novou, v níž uvedli výpovědní důvod dle ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku.

Na základě výše uvedeného dospěl dovolací soud k závěru, že odvolací soud správně posoudil a aplikoval ust. § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku, tj. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, v nichž přivolil k výpovědi z nájmu předmětného bytu a žalovanému uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený žalobcům předat.

Pokud jde o výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž tento soud změnil výrok soudu prvního stupně ohledně zajištění bytové náhrady (odvolací soud uložil poskytnutí pouze přístřeší), u něhož je, jak bylo uvedeno výše, dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., je nutné vzít v úvahu ust. § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. Z obsahu dovolání vyplývá, že tento výrok nebyl dovolatelem napadán.

Dovolatel odvolacímu soudu též vytýkal, že jeho závěr, že v „případě výbuchu nešlo o ojedinělé vybočení z plnění povinností nájemce“, nemá oporu v provedeném dokazování, tedy uplatnil dovolací důvod dle ust. § 241a odst. 3 o.s.ř.

Podle § 241a odst. 3 o.s.ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za takovéto nesprávné zjištění se pokládá výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení § 133 až § 135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva (srov. Občanský soudní řád, komentář, 5. vydání 2001, nakladatelství C.H.BECK, strana 1003-1004).

Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

V posuzovaném případě dovolatel polemizuje se skutkovými závěry soudu, které vycházejí z provedeného dokazování, zejména z výslechu svědků (dalších nájemců) a na tomto základě poté odvolací soud dospěl k výše uvedenému dovolatelem zpochybňovanému skutkovému zjištění. Z toho je patrné, že dovolatel nesouhlasí se skutkovým závěrem, který odvolací soud učinil na základě hodnocení provedených důkazů, což s ohledem na shora uvedené nelze pokládat za dovolací důvod dle ust. § 241a odst. 3 o.s.ř.

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů [§ 241a odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 o.s.ř.] nepodařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu, a proto dovolací soud podle ust. § 243b odst. 2 o.s.ř. dovolání zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. a s ohledem na to, že žalobcům, kteří měli ve věci úspěch, podle spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. srpna 2004

JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.

předseda senátu