26 Cdo 1035/2002Usnesení NS ze dne 13.06.2002 Poučení o odvolání. Náhradní doručení.

26 Cdo 1035/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce města O. – Úřadu městského obvodu O., proti žalované J. S., o zaplacení částky 5.709,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 C 53/97, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. března 2000, č.j. 42 Co 139/2000-27, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. března 2000, č.j. 42 Co 139/2000 – 27, se zrušuje a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 12. 1999, č.j. 54 C 53/97-18, zastavil v důsledku zpětvzetí žaloby řízení o zaplacení částky 5.709,- Kč s příslušenstvím a zavázal žalovanou, aby žalobci ve třídenní pariční lhůtě nahradila náklady řízení v částce 500,- Kč.

Odvolání, jímž žalovaná citované usnesení napadla, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2000, č.j. 42 Co 139/2000-27, odmítnuto. Odvolací soud shledal, že rozhodnutí okresního soudu bylo jako „písemnost s hnědým pruhem“ žalované doručeno dne 5. 1. 2000, tj. v den, kdy byla na poště uložena poštovní zásilka, která je obsahovala, že patnáctidenní odvolací lhůta počala běžet dne 6. 1. 2000, a že uplynula ve čtvrtek dne 20. 1. 2000. Odvolání žalované podané na poště dne 26. 1. 2000 proto posoudil jako opožděné (§ 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

Žalovaná – nezastoupena advokátem – podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání doplněné později podáním sepsaným ustanovenou advokátkou. Uplatněné dovolací důvody podřadila ustanovením § 241 odst. 3 písm. a/, c/ a d/ o. s. ř. Namítla, že se v době doručování prvostupňového rozhodnutí nezdržovala ve svém bydlišti, že zásilku obsahující toto rozhodnutí fakticky převzala až dne 13. 1. 2000 a odvolání podané dne 26. 1. 2000 tak nemohlo být opožděné. Dovolatelka vyjádřila názor, že nebyla náležitě poučena o opravných prostředcích (o tom, že by se za den doručení měl považovat den, kdy byla zásilka uložena na poště), že tím byla zkrácena její práva, a že nesprávným postupem okresního soudu a poté i soudu odvolacího jí byla odňata možnost jednat před soudem. Další část její argumentace směřovala ke kritice závěrů okresního soudu a dovolání vyústilo v návrh, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, a aby věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále opět jen „o. s. ř.“).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), je splněna zákonná podmínka řízení (advokátní zastoupení dovolatelky podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř.), dovolání je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. a má formální i obsahové znaky uvedené v § 241 odst. 2 o. s. ř.

Dovolatelka především uplatnila dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. prostřednictvím tvrzení, že řízení je stiženo vadou podle § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., tj. že jí byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem. Z dovolání vyplývá, že onen nesprávný postup spatřuje v neúplnosti poučení o opravném prostředku proti rozhodnutí okresního soudu, konkrétně pak v tom, že v písemném vyhotovení usnesení Okresního soudu v Ostravě nebylo zahrnuto též poučení o tzv. náhradním doručení písemnosti.

Dovolací soud názor dovolatelky na existenci zmatečnostní vady podle § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. nesdílí.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je přitom takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. Pro přípustnost dovolání není rozhodné, zda byla účastníku takto odňata možnost jednat před soudem v odvolacím řízení nebo v řízení před soudem prvního stupně (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1995, pod pořadovým číslem 25). O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, pod pořadovými čísly 27 a 49).

Nejvyšší soud opakovaně vyslovil právní názor, že hodnotící úsudek projevený v rozhodnutí (v tomto případě závěr odvolacího soudu, že odvolání žalované je opožděné) není nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení” (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, pod pořadovým číslem 42, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1957/98, uveřejněné ve stejném časopise, ročník 2000, pod pořadovým číslem 8). Neshledává důvod, pro který by se měl od uvedeného názoru odchýlit a dovozuje tedy, že řízení před odvolacím soudem nebylo zatíženo vadou podle § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.

Pokud jde o tuto zmatečnostní vadu ve vztahu k řízení před soudem prvního stupně, konstatuje dovolací soud, že usnesení okresního soudu – v souladu s ustanovením § 169 odst. 1 o. s. ř. – obsahovalo poučení o odvolání, jehož znění („Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, dvojmo“) je ve shodě s dikcí ustanovení § 204 odst. 1 věty prvé o. s. ř. a odpovídá zcela ustálené soudní praxi, jaká se vytvořila při výkladu § 169 odst. 1 o. s. ř., stanovícího náležitosti písemného vyhotovení usnesení. Okolnost, že poučení o odvolání nezahrnovalo výklad o možnosti náhradního doručení podle ustanovení § 46 odst. 2 o. s. ř. a o procesních pravidlech, jimiž se takové doručování řídí, není vadou ani neúplností zákonného poučení a nejde tedy o vadu ve smyslu „nesprávného postupu“ okresního soudu v průběhu řízení, jež by mohla naplnit skutkovou podstatu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.

Pokud dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že skutková zjištění soudu nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování, brojí touto cestou proti závěrům obsaženým v prvostupňovém rozhodnutí, nikoli v rozhodnutí odvolacího soudu, který se ale – právě proto, že odvolání posoudil jako opožděné – přezkumem těchto závěrů nezabýval.

Dovolatelka však přednesla i námitku nesprávného právního posouzení věci, opírající se o ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. Výrok napadeného usnesení, který svým dovoláním napadá, totiž vyjadřuje závěr, že odvolání bylo podáno ve smyslu § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděně, to jest po uplynutí patnáctidenní lhůty stanovené v § 204 odst. 1 větě prvé o. s. ř. Poněvadž běh této lhůty počíná od doručení rozhodnutí soudu prvního stupně, zahrnuje takový závěr logicky i zjištění, že rozhodnutí bylo účastníkovi doručeno řádně; jen řádné doručení má totiž za následek, že osobě, které je rozhodnutí doručováno, počne běžet odvolací lhůta. Posouzení, zda je v konkrétním případě tato podmínka splněna, vychází současně z určitého právního názoru (z výkladu předpisů, jež upravují doručení rozsudku), popř. z šetření o okolnostech, které jsou z hlediska této právní úpravy významné.

Podle § 46 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena. Zákonná fikce doručení podle § 46 odst. 2 o. s. ř. se může uplatnit pouze tehdy, je-li naplněn základní předpoklad v tomto ustanovení uvedený – předpoklad, že se adresát v místě doručování zdržuje v době, kdy je toto doručování uskutečňováno.

Postup soudu v občanském soudním řízení (včetně řízení odvolacího) je upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1 o. s. ř.) a aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§ 6 o. s. ř.). Součástí práva na soudní ochranu (§ 3 o. s. ř.) je právo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání a požadovat, aby odvolací soud v jeho rámci rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal. Aniž by zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí, je odvolací soud oprávněn odvolání odmítnout jen v případech, které jsou taxativně uvedeny v § 218 odst. 1 písm. a/ až c/ o. s. ř.

V posuzovaném případě odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení – vycházel ze zjištění, že adresátka nebyla zastižena poštovním doručovatelem v místě doručení, a že jí proto byla zásilka dne 5. 1. 2000 uložena na poště. Údaje uvedené na doručence oddělené od zásilky, v níž bylo žalované usnesení soudu prvního stupně doručováno, těmto zjištěním odvolacího soudu odpovídají a z téže doručenky je rovněž patrno, že žalovaná uloženou zásilku fakticky na poště převzala dne 13. 1. 2000.

V dovolání však žalovaná tvrdí, že se v době, kdy jí byla zásilka doručována (dne 5. 1. 2000), nezdržovala v místě doručení, a že proto nebyly splněny podmínky pro náhradní doručení uložením zásilky na poště (§ 46 odst. 2 o. s. ř.). O tvrzení žalované byl v dovolacím řízení podle § 243a odst. 1 a 2 o. s. ř. proveden prostřednictvím soudu prvního stupně důkaz listinou – čestným prohlášením manžela žalované W. S. Z tohoto důkazu bylo učiněno zjištění, že dovolatelka se v době od 30. 12. 1999 do 12. 1. 2000 zdržovala v tehdejším bydlišti W. S.

Odvolací soud postavil své rozhodnutí na předpokladu, že usnesení Okresního soudu v Ostravě bylo žalované řádně (náhradně) doručeno dne 5. 1. 2000, a že tudíž odvolání proti němu, předané k poštovní přepravě na adresu soudu dne 26. 1. 2000, podala žalovaná opožděně. Vycházel přitom z údajů o okolnostech doručení, jež byly uvedeny na doručence, a s ohledem na obsah odvolání neměl důvod provádět šetření, zda v daném případě šlo, či nešlo o účinné náhradní doručení. V dovolacím řízení se ale po provedení důkazu o důvodech dovolání ukázalo, že tento předpoklad odvolacího soudu nebyl správný, neboť žalovaná se v době doručování prvostupňového rozhodnutí v místě doručování (ve svém bydlišti) nezdržovala. Uložení doručované zásilky na poště dne 5. 1. 2000 nemohlo mít proto účinky náhradního doručení podle § 46 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a k doručení tak došlo teprve dne 13. 1. 2000, kdy žalovaná zásilku na poště osobně převzala. Patnáctidenní zákonná odvolací lhůta počala plynout 14. 1. 2000, její poslední den připadl na pátek 28. 1. 2000 a odvolání podané dne 26. 1. 2000 bylo proto odvolání včasným.

Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu, jímž odmítl odvolání žalované podle § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., na nesprávném právním závěru o opožděnosti tohoto opravného prostředku, byl dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. uplatněn opodstatněně a napadené rozhodnutí nemůže být posouzeno jako správné. Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta první o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu na včasnost odvolání žalované je pro krajský soud závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. června 2002

JUDr. Hana Müllerová, v.r.

předsedkyně senátu