25 Cdo 656/2018Usnesení NS ze dne 08.03.2018

25 Cdo 656/2018-77

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce: J. J., zastoupen JUDr. Michalem Noskem, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalovaným: 1. Fakultní nemocnice Ostrava, IČO 00843989, se sídlem 17. listopadu 1790/5, Ostrava-Poruba, 2. Městská nemocnice Ostrava, příspěvková organizace, IČO 00635162, Nemocniční 898/20A, Ostrava-Moravská Ostrava, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 C 80/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2017, č. j. 11 Co 243/2017-46, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2017, č. j. 11 Co 243/2017-46, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, nemá obligatorní zákonné náležitosti, které jsou předpokladem jeho projednatelnosti. Dovolání neobsahuje vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části), nýbrž se vyžaduje zdůvodnění, která ze zákonem stanovených podmínek přípustnosti dovolání je naplněna a jak konkrétně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatel otázku přípustnosti dovolání zcela pominul, neurčil, který ze zákonem stanovených předpokladů přípustnosti dovolání má být naplněn, ani jej blíže nevymezil; o tuto náležitost již dovolání vzhledem k uplynutí dovolací lhůty nemůže být doplněno (srov. § 241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Za důvod dovolání sice označil nesprávné právní posouzení věci, avšak obsahem jeho dovolání jsou především námitky, že se odvolací soud dostatečně nevypořádal s námitkami obsaženými v odvolání. Je tedy zřejmé, že dovolatel uplatňuje námitky, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy,

je-li dovolání obecně přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), což není tento případ. Dále pak vyjádřil názor, že dle něj žaloba splňuje veškeré náležitosti a polemizoval s tím, nakolik měl odvolací soud pro své závěry přihlédnout i k počtu zřejmě bezúspěšných žalob podaných dovolatelem v obdobných věcech a k faktu probíhajícího soudního řízení o omezení jeho svéprávnosti. Vymezení přípustnosti tak nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání.

Protože dovolání pro absenci zákonem vyžadovaných náležitostí nedává prostor pro posouzení přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud jej podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje § 243f odst. 2 o. s. ř. Souladnost uvedeného postupu Nejvyššího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud v celé řadě svých usnesení, jimiž pro zjevnou neopodstatněnost odmítl ústavní stížnost proti usnesení o odmítnutí dovolání pro vady (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3336/16, I. ÚS 128/17, II. ÚS 2820/16, II. ÚS 3856/16, III. ÚS 3634/16, III. ÚS 3746/16, IV. ÚS 3056/16, IV. ÚS 111/17) a posléze i ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, bod 58.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení bylo podáno z čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb. Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (též jen „o. s. ř.“).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. března 2018

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu