25 Cdo 5243/2017Usnesení NS ze dne 30.01.2018

25 Cdo 5243/2017-425

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobce: R. V., zastoupený Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem Kopečná 847/11, Brno, proti žalovaným: 1. J. K., 2. S. K., oba zastoupeni Mgr. Petrem Schlesingerem, advokátem se sídlem Bratčice 137, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 42 C 54/2011, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2017, č. j. 44 Co 38/2016-395, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalovaní podali dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2017, č. j. 44 Co 38/2016-395, jímž byl zrušen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2015, č. j. 42 C 54/2011-334, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu bolestného ve výši 360.000 Kč s příslušenstvím, ušlého zisku ve výši 105.278 Kč s příslušenstvím, na náhradu škody na majetku ve výši 1.600 eur a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobci vznikla škoda na zdraví intoxikací oxidem uhelnatým unikajícím z plynového spotřebiče do koupelny v jeho bytě v nemovitosti žalovaných, a to s ohledem na nefunkčnost komínového tělesa v důsledku chybějících komínových vybíracích dvířek. Uzavřel, že žalovaní se dopustili protiprávního jednání ve smyslu § 415, případně § 420 odst. 1 a § 687 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), jelikož nezajistili řádný stav komínu. Žalovaní se podle odvolacího soudu nezprostili své odpovědnosti tím, že v době vzniku škody disponovali osvědčením o řádném stavu komínů, neboť dle obsahu tohoto osvědčení, které bylo jako důkaz provedeno soudem prvního stupně, došlo pouze k čištění komínových průduchů a nikoli i ke kontrole celkového stavu komínů včetně revize komínových vybíracích dvířek ve smyslu § 4 odst. 1 vyhlášky č. 111/1981 Sb., o čištění komínů. Podle odvolacího soudu není ani jisté, zda toto osvědčení měli žalovaní k dispozici v době vzniku škody. Příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaných a vznikem škody pak dovodil především z vyjádření znalce u jednání odvolacího soudu, který potvrdil, že hlavní příčinou nefunkčnosti komínového tělesa v době vzniku škody byla absence komínových dvířek, což způsobilo narušení rovnováhy komínového tahu a přepadání spalin do místnosti bytu.

Pokud dovolatelé namítali, že odvolací soud dospěl k opačnému skutkovému zjištění ohledně osvědčení o řádném stavu komínů, než soud prvního stupně, aniž by podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval provedení tohoto důkazu před odvolacím soudem, uplatňovali tím námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Lze ovšem dodat, že postup odvolacího soudu v daném případě je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 626/2000, nebo ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3308/2010, publikovány pod C 997 a C 13277 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck) a není ani důvodu, aby právní otázka opakování důkazu listinou před odvolacím soudem podle § 213 odst. 2 o. s. ř. byla posouzena jinak. Uvedený postup není v rozporu ani s právem na spravedlivý proces, jak konstatoval Ústavní soud (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. II. ÚS 2218/14, a usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. IV. ÚS 258/16).

Rovněž námitka, že odvolací soud v rozporu s § 205a písm. d) a e) o. s. ř. a § 119 o. s. ř. svým rozhodnutím poskytl žalobci nezákonnou možnost, přes zmeškání zákonných lhůt, doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy v této věci, tedy porušit procesněprávní zásadu koncentrace soudního řízení, je námitkou vady řízení, jenž není způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.

Námitkou, že odvolací soud účelově nezohlednil dodatek k odbornému znaleckému posudku a usnesení Policie ČR z 9. 11. 2009, ze kterých dle dovolatelů jednoznačně vyplývá, že dvířka u předmětného komínového průduchu před škodnou událostí samovolně nevypadla, ale byla odstraněna a odcizena cizí neznámou osobou, se dovolatelé snaží zvrátit skutková zjištění soudů nižších stupňů, dle kterých nebylo zjištěno, kdo a kdy komínová dvířka odstranil, resp. z jakého důvodu chyběla. Dovolatelé tak předkládají vlastní verzi skutkového stavu, na jehož základě pak činí vlastní právní závěry. K tomu je třeba zdůraznit, že námitky ohledně hodnocení důkazů nemohou založit přípustnost dovolání (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Zjišťování skutkového stavu náleží primárně do kompetencí soudu nalézacího (soudu prvního stupně), neboť dovolací přezkum, jako mimořádný opravný prostředek, není určen pro získávání nových skutkových zjištění ani jejich revizi, ale pro přezkum otázek právních. Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, publikované pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Učinil tak dle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 – též jen o. s. ř. (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).

Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť tímto usnesením se řízení nekončí a o všech dosavadních i dalších nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. ledna 2018

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu