25 Cdo 4965/2007Usnesení NS ze dne 21.04.2009

25 Cdo 4965/2007

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce W. S., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) J. T., 2) J. T., oběma zastoupeným advokátem, a 3) Č. p., a. s., o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 165/2003, o dovolání prvního a druhého žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2006, č. j. 19 Co 503/2005-78, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 částečným rozsudkem pro uznání ze dne 27. 8. 2004, č. j. 18 C 165/2003-34, uložil prvým dvěma žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 13.191,82 EUR s 4% úrokem z prodlení od 31. 12. 2003 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi nimi s tím, že ve vztahu mezi žalobcem a třetí žalovanou bude rozhodnuto konečným rozsudkem. Rozhodl tak za situace, že oba žalovaní nereagovali na usnesení ze dne 20. 4. 2004, č. j. 18 C 165/2003-17, jímž jim soud uložil podle § 114b odst. 1 o. s. ř., aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřili, a v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznají, ve vyjádření vylíčili rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a připojili listinné důkazy, jichž se dovolávají, popřípadě označili důkazy k prokázání svých tvrzení, a zároveň žalované poučil, že jestliže v dané lhůtě se bez vážného důvodu nevyjádří a ani soudu nesdělí, jaký vážný důvod jim v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti nim žalobou uplatňován, uznávají, a rozhodne rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. Toto usnesení spolu se žalobou bylo každému ze žalovaných (včetně třetí žalované) doručeno do vlastních rukou dne 12. 5. 2004, první a druhý žalovaný však ve stanovené lhůtě písemné vyjádření k žalobě nepodali a ani soudu nesdělili, jaký vážný důvod jim v tom brání.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 2. 2006, č. j. 19 Co 503/2005-78, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že všechny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání proti oběma žalovaným byly splněny, a proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako správné potvrdil.

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podali oba žalovaní dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podávají je z důvodu nesprávného právního posouzení (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Namítají, že odvolací soud měl zkoumat splnění předpokladů, za nichž v konkrétním případě vznikla fikce uznání nároku, tedy zejména, zda byly splněny podmínky pro vydání usnesení s výzvou podle § 114b o. s. ř. Soudu prvního stupně vytýkají nevhodnou formu a obsah tohoto usnesení, ze kterého nevyplývá jednoznačné a srozumitelné poučení o důsledcích při naplnění fikce uznání nároku. Jednotliví žalovaní tak nebyli dostatečně a srozumitelně poučeni o následcích případné procesní pasivity, usnesení bylo shodného obsahu pro všechny žalované a ve vztahu k jednotlivým žalovaným není srozumitelné. Za situace, že k výzvě se vyjádřila třetí žalovaná a uvedla skutečnosti a důkazy zpochybňující nárok žalobce vůči všem žalovaným, odvolací soud nesprávně aplikoval ust. § 114b a § 153 odst. 1 o. s. ř. Navrhli, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení, zastoupenými advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

V posuzovaném případě se přípustnost dovolání řídí podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

V dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolatelé namítají, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, zejména podmínky pro vydání usnesení s výzvou podle § 114b o. s. ř.

Pro odvolací řízení platí podle ustanovení § 205b o. s. ř., že odvolacím důvodem jsou jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, mezi něž patří - byl-li rozsudek vydán na základě fikce uznání - i předpoklady, za nichž tato fikce vzniká. Jsou-li tyto předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání splněny, právní posouzení věci se omezuje v zásadě jen na to, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír, nebo o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř., příp. zda nejde o řízení, které je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. koncentrováno ze zákona. Uznání nároku podle § 153a odst. 1 o. s. ř. zakládá povinnost soudu rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle tohoto uznání bez ohledu na to, zda jsou žalobní tvrzení podložena důkazy, zda případné dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo nikoliv. Soud vydá rozsudek pro uznání i v případě, že podle § 114b odst. 5 o. s. ř. nastala za splnění podmínek odstavce 1 - 4 fikce, že žalovaný nárok uznal.

Podmínky pro vydání rozsudku pro uznání byly u prvního i druhého žalovaného splněny, každému z nich bylo řádně doručeno usnesení, které obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, a z obsahu spisu a ostatně ani z dovolání žalovaných se nepodávají žádné okolnosti, jež by bránily toto usnesení vydat. Ze žádného ustanovení občanského soudního řádu nevyplývá, že by kvalifikovaná výzva k vyjádření ve smyslu ust. § 114b odst. 1 o. s. ř. s řádným poučením nemohla být obsažena v jediném usnesení, byť je adresováno více žalovaným, z nichž každý je v záhlaví usnesení řádně označen. V řízení, v němž žalovaní vystupují jako samostatní společníci, činí každý z nich procesní úkony za svou osobu a rovněž vyjádření k žalobě na základě výzvy musí učinit každý sám za sebe, pokud chce odvrátit nepříznivé následky v podobě vydání rozsudku pro uznání vůči němu. Směřuje-li žaloba proti více žalovaným, nastává fikce uznání ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. vůči každému z nich samostatně a samostatně se posuzují též předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání u každého z nich.

Otázka splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání byla opakovaně Nejvyšším soudem řešena (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 11. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2165/2004, usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1187/2003, usnesení ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2369/2002), a proto se nemůže jednat o právní otázku způsobilou založit přípustnost dovolání ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalovaní nemají na náhradu nákladů řízení právo a žalobci žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. dubna 2009

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu