25 Cdo 1055/2001Usnesení NS ze dne 22.08.2001

25 Cdo 1055/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. P., proti žalovanému K. F., o 2.067.870,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 12 C 287/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2000 č.j. 30 Co 322/2000-223, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 12. 10. 1999 č.j. 12 C 287/96-158 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 2.067.870,- Kč s 11 % úrokem od 1. dne následujícího po uplynutí 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku do zaplacení, zamítl návrh na zaplacení 18 % úroku z žalované částky od 1. 3. 1996 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání účastníků Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 12. 2000 č.j. 30 Co 322/2000-223 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na zaplacení částky 2.067.870,- Kč s 18 % úrokem od 1. 3. 1996 do zaplacení zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dovolání osobně u soudu prvního stupně dne 15. 3. 2001. Odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení u odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že podle jeho názoru je rozhodnutí odvolacího soudu správné, a proto navrhl zamítnutí dovolání.

Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Protože rozsudek odvolacího soudu byl vydán 13. 12. 2000, je Nejvyšší soud ve shodě s posledně citovaným ustanovením povinen podle dosavadních právních předpisů projednat a rozhodnout i o dovolání v této věci, a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. (ve znění účinném před 1. 1. 2001) účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.

Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu byl doručen právnímu zástupci žalobkyně i žalovanému dne 22. 1. 2001, a tohoto dne tedy nabyl právní moci (§ 159 odst. 1 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení § 57 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

V dané věci běžela lhůta k podání dovolání ode dne právní moci rozsudku odvolacího soudu (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 22. 1. 2001, a skončila dne 22. 2. 2001 (čtvrtek). Je tedy zřejmé, že jednoměsíční lhůta dodržena nebyla, neboť dovolání žalobkyně bylo podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty k dovolání. Proto bylo podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, a § 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítnuto.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, věty první, o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo ( § 142 odst. 1 o.s.ř.) a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. srpna 2001

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu