24 Nd 69/2020Usnesení NS ze dne 30.04.2020

24 Nd 69/2020-26

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Romana Fialy ve věci oprávněné EOS Investment Česká republika, s. r. o., se sídlem v Praze, Novodvorská č. 994/138, IČO 01411641, zastoupené Mgr. Zuzanou Kyovskou, advokátkou se sídlem v Praze, Novodvorská č. 994/138, proti povinné K. T., narozené XY, naposledy bytem v XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE 3478/2019, o návrhu na určení místní příslušnosti soudu, takto:

Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 EXE 3478/2019 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.

Odůvodnění:

Soudní exekutor Mgr. Jan Škarpa, se sídlem exekutorského úřadu v Praze, Šátalská 496/1, podal dne 13. 12. 2019 u Obvodního soudu pro Prahu 5 žádost o pověření soudního exekutora vedením exekuce pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 2 390 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 2. 2. 2016, č. j. ČTÚ-33980/2014-631/PoM.

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 6. 1. 2020, č. j. 14 EXE 3478/2019-22, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o určení místní příslušnosti (výrok II.), neboť povinná „neprochází registrem obyvatel, registrem cizinecké policie pro pobyt cizinců, ani registrem osob podnikajících dle živnostenského zákona. Již pro doručení exekučního titulu jí byl ustanoven opatrovník. Soudu není znám ani případný majetek povinné umístěný v jeho obvodu.“

Podle ustanovení § 11 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

V případě prvního z předpokladů, které musí být splněny, aby Nejvyšší soud určil místně příslušný soud (§ 11 odst. 3 o. s. ř.), a sice že jde o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, vychází Nejvyšší soud ze své ustálené rozhodovací praxe, podle které při určení místně příslušného soudu nezkoumá (není oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci s tím, že tuto otázku náležitě zkoumal soud, u kterého byl podán návrh na pověření exekutora k provedení exekuce, který tak učinil s kladným výsledkem; tedy, že je v posuzované věci dána, neboť dospěl k závěru, že je namístě postupovat podle ustanovení § 11 odst. 3 a § 105 o. s. ř. (usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015).

Povinná nemá v současné době povolen žádný druh pobytu na území České republiky, proto nelze určit soud povinné ve smyslu ustanovení § 45 odst. 2 věty první exekučního řádu. Jelikož ze spisu nevyplývá, že by měla povinná na území České republiky majetek, a případnou existenci exekučně postižitelného majetku povinné na území České republiky soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2013), není dána místní příslušnost soudu ani podle ustanovení § 45 odst. 1 věty in fine exekučního řádu.

Z uvedeného vyplývá, že také druhý z předpokladů – absence skutečností rozhodných pro určení místní příslušnosti soudu – vyplývajících z ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., je splněn.

Nejvyšší soud v těchto situacích vychází při určení místní příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v ustanovení § 6 o. s. ř., která nachází naplnění (mimo jiné) aplikací pravidla, že místně příslušným je ten soud, u něhož byla podána žádost o pověření soudního exekutora vedením exekuce podle ustanovení § 43a exekučního řádu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. 32 Nd 80/2012, nebo již zmiňované usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012).

Vzhledem k výše uvedeným závěrům Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil soud, u něhož byla podána žádost o pověření soudního exekutora vedením exekuce podle ustanovení § 43a exekučního řádu, tj. Obvodní soud pro Prahu 5.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 4. 2020

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu