23 Nd 186/2012Usnesení NS ze dne 02.08.2012

23 Nd 186/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně ARGEMON INVEST s.r.o., se sídlem v Českých Budějovicích, Dr. Stejskala 113/2, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 28067592, zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 30a, proti žalované I. F., o zaplacení 1.022,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 25 EC 92/2010, o návrhu žalované na přikázání věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), takto:

Věc vedená u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 25 EC 92/2010 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 9. ledna 2012 (které upřesnila podáním ze dne 2. února 2012) navrhla žalovaná přikázání věci z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Brně se zdůvodněním, že bydlí v Brně, je v tíživé finanční situaci, v současné době bez finančních prostředků, vedená v evidenci Úřadu práce v Brně, tudíž nemá peníze na cestu, ani na ubytování.

Žalobkyně podáním ze dne 16. března 2012 vyjádřila s přikázáním věci nesouhlas s odůvodněním, že dle jejího mínění není delegace z důvodu vhodnosti v projednávané věci namístě.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresní soud v Lounech) a Městskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalované na přikázání věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

V daném případě ani jedna z žalovanou uvedených okolností není způsobilou odůvodnit přikázání věci Městskému soudu v Brně, neboť není podkladu pro závěr, že by tak bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Okresního soudu v Lounech. Nejvyšší soud opakovaně judikoval (srov. např. usnesení z 5. listopadu 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009), že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K mimořádným poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. V přezkoumávané věci však s návrhem žalované žalobkyně výslovně nesouhlasila.

Nejvyšší soud proto neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou (ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.) a rozhodl, že věc vedená u Okresního sudu v Lounech pod sp. zn. 25 EC 92/2010 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. srpna 2012

JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu