23 Cdo 4326/2019Rozsudek NS ze dne 11.06.2020

23 Cdo 4326/2019-439

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Mgr. Roberta Hynka, insolvenčního správce, se sídlem Vodičkova 30, 110 00 Praha 1, dlužníka ELEXS Elektroinstalace CZ s.r.o., se sídlem Pražská 810/16, 102 21 Praha 10, IČO 27894606, zastoupeného JUDr. Františkem Hrudkou, advokátem ev. č. 08881, se sídlem Vodičkova 699/30, 110 00 Praha 1, proti žalované HOCHTIEF CZ a. s., se sídlem Plzeňská 16/3217, 150 00 Praha 5, IČO 46678468, o zaplacení 780 310,45 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 362/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, č. j. 25 Co 170/2019-418, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, č. j. 25 Co 170/2019-418, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne ze dne 17. 4. 2019, č. j. 13 C 362/2015-390, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 8. 2019, č. j. 25 Co 170/2019-418, výrokem I. potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 17. 4. 2019, č. j. 13 C 362/2015-390, kterým byla žaloba zamítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žaloba není důvodná, neboť uplatněný nárok na výplatu zádržného (pozastávky) žalobci (dlužníku, jako zhotoviteli) podle smlouvy o dílo uzavřené dne 27. 7. 2007 s žalovanou, jako objednatelnou, nevznikl, a to s ohledem na ujednání v čl. III. bodu 4. písm. b) této smlouvy, ve znění dodatků, v němž bylo mezi účastníky dohodnuto, že zádržné bude zhotoviteli uvolněno po uplynutí záruční doby, pokud bude zhotovitel řádně plnit povinnosti vyplývající mu ze záruky za jakost díla, avšak ze skutkového závěru se podává, že zhotovitel tuto podmínku nesplnil, jestliže reklamovanou a jím uznanou (na místním šetření dne 7. 4. 2011) vadu díla ve stanovené lhůtě (do dvou dnů od 7. 4. 2011) neodstranil, a to ani po uplynutí této lhůty. Odstranění vady zajistila následně sama objednatelka. Odvolací soud se zabýval možností aplikace § 36, týkající se účinků podmínek na právní úkony, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 platného zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy zákon č. 40/1964 Sb. je rozhodný pro posouzení dané věci, stejně jako zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), jedná-li se v dané věci o vztah mezi podnikateli na základě smlouvy, k jejímuž uzavření došlo ještě před účinností zákona č. 89/2012 Sb. Odvolací soud uvedl, že podmínku podle § 36 obč. zák., na jejímž splnění závisí účinnost jinak perfektního právního úkonu, je třeba odlišovat od podmínky, kterou si účastníci právního úkonu sjednají jako předpoklad (náležitost) pro vznik smluvního nároku – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 32 Odo 894/2002. Odvolací soud uzavřel, že pokud v dané věci nedošlo ke splnění účastníky sjednané podmínky ze strany zhotovitele, nárok na uvolnění zádržného ve smyslu čl. III. bodu 4 písm. b) smlouvy o dílo z roku 2007, ve znění dodatků, nevznikl, a proto potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se řízení končí, závisí dílem na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dílem na řešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a dílem má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Za otázky v rozhodovací praxi dosud neřešené považuje dovolatel, zda institut smluvně sjednaného zádržného při neexistenci bližších smluvních ujednání lze vykládat tak, že vznik práva zhotovitele (žalobce) na zaplacení ceny díla (její části) je vázán vždy na splnění povinnosti odstranit vady díla výlučně zhotovitelem a tento účinek je tudíž vyloučen v případě splnění této povinnosti jinou osobou, a zda odstraněním vad samotným objednatelem, kterým ve skutečnosti dojde ke zmaření možnosti splnit uvedené podmínky vlastním zhotovitelem, zaniká bez dalšího možnost vzniku práva na vyplacení příslušné části ceny díla – zádržného, nebo zda se (v souladu s obecnými ustanoveními občanského zákoníku) stává právo na zaplacení ceny díla nepodmíněným.

Žalobce je přesvědčen, že mu nárok na uvolnění dosud nevyplaceného zádržného ze smlouvy o dílo z roku 2007 vznikl. Namítá, že žalovaná vadu odstranila, aniž by respektovala smluvní ujednání v příloze č. 3 smlouvy o dílo, v jejím bodu 7, které umožňovalo, aby si objednatel (dovolatel nesprávně uvedl „zhotovitel“) zajistil odstranění vady na vlastní náklady, které započte zhotoviteli oproti zádržnému. Žalovaná tak neučinila, když náklady na odstranění vady si na zádržné nezapočítala. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pokud žalobce vady neodstranil, je stále v prodlení. Takový závěr považuje dovolatel za neudržitelný již proto, že i kdyby žalobce chtěl vady odstranit, nemůže tak již učinit, jestliže byly žalovanou odstraněny a žalovaná tak zmařila splnění příslušné podmínky ze strany žalobce. Dovolatel má za to, že při výkladu částečně protichůdných ustanovení čl. III bodu 4 písm. b) smlouvy o dílo z roku 2007, ve znění dodatku č. 1, přílohy č. 3 bodu 7 dodatku č. 1 smlouvy a čl. XIV všeobecných dodacích podmínek smlouvy o dílo je třeba přihlédnout k ustanovení § 266 obch. zák. a cílům zádržného. Dovolatel v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. 29 Cdo 561/2017, podle něhož existuje ustálená judikatura dovolacího soudu pokud jde o závěr, že smluvní ujednání o zádržném upravuje ve stanoveném rozsahu vznik práva na zaplacení (části) ceny díla a nikoliv splatnost díla (srov. též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2076/2007, ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1357/2016, ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 12/2015 a ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4443/2017). Podle dovolatele odvolací soud aplikoval uvedenou judikaturu příliš zjednodušeným způsobem.

Žalobce navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou, tedy účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), který je řádně zastoupen advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval přípustností podaného dovolání.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 platného zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), kdy zákon č. 40/1964 Sb. je rozhodný pro posouzení dané věci, stejně jako zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též jen „obch. zák.“), jedná-li se v dané věci o vztah mezi podnikateli na základě smlouvy, k jejímuž uzavření došlo ještě před účinností zákona č. 89/2012 Sb., posuzuje je uplatněný nárok podle zákona č. 513/1991 Sb.

Nejvyšší soud, dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutím odvolacího soudu se odvolací řízení končí a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky, zda vznik práva zhotovitele (žalobce) na zádržné je vázáno pouze na splnění povinnosti odstranit vady díla výlučně zhotovitelem a je vyloučeno smluvní ujednání, které umožňuje objednateli splnění této povinnosti zhotovitele jinou osobou a započtení vlastních nákladů oproti zádržnému.

Při řešení uvedené hmotněprávní otázky je třeba vyjít ze skutkových zjištění v dané věci, z nichž se podává, že zhotovitel (žalobce) nesplnil řádně povinnost vyplývající mu ze záruky na jakost díla podle čl. VIII. smlouvy o dílo ze dne 27. 7. 2007, když neodstranil vadu díla, která způsobovala havarijní stav, a to ve smluvně dohodnutém termínu (do dvou dnů od 7. 4. 2011), poté, co reklamaci vady díla uznal (na místním šetření dne 7. 4. 2011). Objednatelka (žalovaná) zajistila odstranění vady díla třetí osobou. Účastníci si v čl. III. odst. 4 písm. b) věty první smlouvy o dílo ze dne 27. 7. 2007, ve znění dodatku č. 1, sjednali, že pokud bude zhotovitel řádně plnit povinnosti, vyplývající mu ze záruky za jakost díla podle čl. VIII. této smlouvy, má právo na uvolnění zádržného po uplynutí záruční doby. V bodu 7 přílohy č. 3 smlouvy o dílo ze dne 27. 7. 2007, ve znění dodatku č. 1 si sjednali, že pokud zhotovitel uznanou záruční vadu v dohodnutém termínu neodstraní, objednatel zajistí odstranění vady na vlastní náklady, které si může započíst oproti zádržnému (případně bankovní záruce).

Z uvedených ujednání vyplývá, že čl. III. odst. 4 písm. b) věty první smlouvy o dílo ze dne 27. 7. 2007, ve znění dodatku č. 1, upravuje vznik práva zhotovitele na uvolnění zádržného v případě, že budou odstraněny vady řádně uplatněné v záruce. Bod 7 přílohy č. 3 smlouvy o dílo ze dne 27. 7. 2007, ve znění dodatku č. 1, stanoví možnost objednatele odstranit vady reklamované v záruce jinou osobou.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že oba soudy dospěly k nesprávnému právnímu závěru, že ujednání čl. III. odst. 4 písm. b) věty první a bodu 7 přílohy č. 3 smlouvy o dílo ze dne 27. 7. 2007, ve znění dodatku č. 1, jsou v rozporu.

Z uvedených smluvních ujednání vyplývá, že právo na uvolnění zádržného vzniká uplynutím záruční doby i v případě, že vadu díla, kterou zhotovitel uznal, a v dohodnutém termínu neodstranil, byla odstraněna třetí osobou, s tím že objednatelka má právo započítat si na zádržné náklady vynaložené na odstranění vady jinou osobou než zhotovitelem.

Nejvyšší soud již dříve ve své judikatuře přijal závěr, že objednatel díla ze smlouvy uzavřené podle ustanovení § 536 a násl. obch. zák. má právo odstranit sám vady díla nebo nechat si je odstranit jiným a domáhat se po zhotoviteli úhrady nákladů takového odstranění, jen byl-li takový způsob vypořádání práv z odpovědnosti za vady sjednán (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 29 Odo 556/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2577/2015 – dostupné na www.nsoud.cz). Pokud tedy objednatelka ve smyslu sjednaného způsobu vypořádání práv z odpovědnosti za vady (bod 7 přílohy č. 3 smlouvy o dílo) zvolila a uplatnila možnost odstranění vady díla třetí osobou, jestliže zhotovitel uznanou záruční vadu v dohodnutém termínu neodstranil, jsou splněny podmínky ujednání o vyplacení zádržného, po uplynutí záruční doby a objednatelka si může náklady na odstranění vady započíst.

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto považuje dovolání žalobce za důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení věci.

Je-li tedy dovolání žalobce podle § 237 o. s. ř. přípustné a podle § 241a odst. 1 o. s. ř. důvodné, Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil; jelikož důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1, věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 6. 2020

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu