22 Cdo 2142/2008Usnesení NS ze dne 27.05.2010

22 Cdo 2142/2008

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce V. Š., zastoupeného JUDr. Pavlínou Pomijovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Riegrova 2668/6c, proti žalované M. Š., zastoupené Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 48/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. ledna 2008, č. j. 19 Co 2771/2007-587, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. července 2007, č. j. 30 C 48/2004-540, vypořádal společné jmění účastníků tak, že do výlučného vlastnictví žalobce přikázal hodnotu podniku V. Š., IČ: 411229138, v částce 261.800,- Kč, pohledávku ze sporožirového účtu č. 1031626238/0800 ss 207573, vedeného u České spořitelny, a. s., ve výši 24.208,60 Kč a hotovost ve výši 5.349,- EUR. Do výlučného vlastnictví žalované přikázal pohledávku za V. Š., ve výši 530.000,- Kč a pohledávku ze sporožirového účtu č. 1031626238/0800 ss 112286, vedeného u České spořitelny, a. s., ve výši 79.899,- Kč. Žalované uložil, aby žalobci zaplatila na vyrovnání podílu částku 1.483.903,60 Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 22. ledna 2008, č. j. 19 Co 2771/2007-587, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, je účastníkům znám a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.

Dovolání by mohlo být přípustné jen při naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Tyto předpoklady v dané věci naplněny nejsou.

Protože dovolání opírající se o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat jen v případě přípustného dovolání nešlo-li by ovšem o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí.

Dovolatelka nenamítla nesprávnost právního posouzení věci, tj. neuplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 1 písm. b) o. s. ř., ale uplatnila jen dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Je-li tzv. nenárokové dovolání opřeno jen o tento dovolací důvod, dovolání by mohlo být shledáno přípustné pouze tehdy, šlo-li by o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku rozhodnutí zásadního právního významu. O takový případ v dané věci nejde.

Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 za použití § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci náklady tohoto řízení nevznikly, když se k dovolání nevyjádřil (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. května 2010

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu