22 Cdo 1701/2008Rozsudek NS ze dne 08.09.2008

22 Cdo 1701/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Zrůsta ve věci žalobce Ing. P. V., proti žalované Mgr. D. V., zastoupené advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 94/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2007, č. j. 28 Co 253/2006-253, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2007, č. j. 28 Co 253/2006-253, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal, aby soud vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví manželů („BSM“) - účastníků řízení, neboť se po rozvodu svého manželství 8. 3. 1995 na majetkovém vypořádání nedohodli.

Obvodní soud pro Prahu 4 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. října 2004, č. j. 10 C 94/99-172, ve znění opravného usnesení ze dne 18. října 2005, č. j. 10 C 94/99-196, rozhodl a jmenovitě specifikoval, které movité věci ze zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví účastníků připadnou do výlučného vlastnictví žalobce a které do výlučného vlastnictví žalované, s tím, že „hodnota těchto věcí, které připadnou každému z účastníků činí 10.000,- Kč“. Dále rozhodl, že „do výlučného vlastnictví žalobce dále připadne hodnota členského podílu k družstevnímu bytu spojeného s nájmem bytu o velikosti 3+1 lodžie s příslušenstvím ve čtvrtém podlaží domu čp. 1791 v P. ke dni 21. 12. 1998 ve výši 1.673.610,- Kč“, a že „žalovaný zaplatí žalobkyni na vyrovnání jejího podílu 818.805,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že v rozvodem zaniklém BSM se nacházely jednak movité věci v celkové hodnotě 20.000,- Kč, vypořádat bylo též třeba hodnotu členského podílu v bytovém družstvu. Ohledně družstevního bytu soud vyšel z rozsudku tamního obvodního soudu ze dne 23. října 1998, sp. zn. 21 C 358/95, který zrušil právo společného nájmu účastníky a jeho nájemcem se stal žalobce, který v něm bydlel s dětmi. Soudní znalec určil cenu neobsazeného bytu ke dni rozhodování o zrušení společného nájmu ve výši 1,637.610,- Kč a cenu bytu obsazeného částkou 540.110,- Kč. Soud vyšel z první částky, neboť skutečnost, že byt byl obsazen jedním z účastníků, nebylo možno při vypořádání BSM zohlednit. Vzhledem k tomu, že polovina obvyklé ceny členského podílu předmětného bytu činila 818.805,- Kč, uložil soud žalobci tuto částku žalobkyni uhradit na vyrovnání jejího podílu z BSM.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 21. února 2007, č. j. 28 Co 253/2006-253, změnil rozsudek soudu prvního stupně „jen tak, že hodnota členského podílu k družstevnímu bytu činí 2,247.650,- Kč a že žalobce zaplatí žalované částku 1,123.825,- Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, jinak se potvrzuje“. Dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a ve výroku o nákladech státu, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud s přihlédnutím k rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2428/2000, sp. zn. 22 Cdo 1668/2003 a s konstatováním, že pro účely vypořádání BSM je nutno vycházet v součinnosti se znalcem z příslušného oboru z ceny obvyklé, to je z ceny, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout, uzavřel, že soud prvního stupně postupoval správně. Doplnil však dokazování aktualizací znaleckého ocenění, neboť po rozhodnutí soudu prvního stupně nabyla účinnosti nová oceňovací vyhláška; dospěl k závěru, že hodnota členského podílu v daném případě činila 2,247.650,- Kč a žalobce proto zavázal zaplatit žalované jako vypořádací podíl 1,123.825,- Kč. Uzavřel, že pokud by takto nepostupoval, došlo by k porušení pravidla rovnosti podílů stanoveného v § 150 občanského zákoníku („ObčZ“) před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., neboť by došlo ke zvýhodnění toho z manželů, který se stal výlučným členem bytového družstva a jediným nájemcem družstevního bytu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání; tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Uvádí, že v roce 1996 podal návrh na vypořádání BSM. Soud však současně rozhodl, a to bez návrhu, že se žalobce stává jediným uživatelem družstevního bytu; rozhodl tak proto, že žalovaná opustila rodinu s dvěma nezletilými dětmi, o něž nejevila zájem a ty byly svěřeny do jeho péče. Majetek v BSM představovaly movité věci v hodnotě 20.000,- Kč a členský podíl v bytovém družstvu, u něhož žalobce navrhoval, aby cena majetkového práva byla stanovena ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství, s přihlédnutím ke stavu bytu, jeho tehdejším rozměrům, tedy bez jeho zhodnocení a rozšíření, k němuž došlo později. Soud však o ceně majetkového práva k bytu rozhodl až po 12 letech a poté, co byl pro odvolací řízení vypracován nový znalecký posudek s cenou stanovenou podle nové oceňovací vyhlášky platné pro rok 2007. V této souvislosti dovolatel poukazuje na to, že si soud nový znalecký posudek vyžádal bez jeho vědomí a bez možnosti se k němu vyjádřit; jeho právními zástupci byl doručen jen deset dní před rozhodnutím odvolacího soudu. K samotnému rozhodnutí odvolacího soudu namítá, že „určuje, že sporné majetkové právo má hodnotu stejnou (to je předmětný byt) jako by mělo i v případě, že by nedošlo k předcházejícímu rozhodnutí soudu, jako by toto rozhodnutí nemělo žádný význam a dokonce, ačkoliv toto rozhodnutí bylo vydáno s ohledem na nezletilé děti, které byly a musely být svěřeny do péče žalobce, jako by toto rozhodnutí mělo mít pro žalobce, jemuž byly děti svěřeny a tak i pro ně samotné, negativní dopad. Soud tedy rozhodl, jako by podmínky pro stanovení ceny byly stejné, jako u běžně stanovené ceny, ačkoliv tomu tak není, neboť v důsledku předcházejícího rozhodnutí soudu, kterým byl konečně určen uživatel - nájemce předmětného bytu, s nímž je majetkové právo spojováno, a cena bytu měla být posuzována jako cena bytu obsazeného nájemcem“. Nebylo přihlédnuto k tomu, že žalovaná opustila rodinu a péče o děti zůstala na žalobci.

K závěru soudu, že žalobce „nemůže zvýhodňovat“, poukazuje dovolatel na to, že rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným po 12 letech, je jednoznačně zvýhodněna žalovaná, které přes opuštění dětí a nepodílení se na jejich výchově, přiznává polovinu plné hodnoty bytu, ač byt má soudem určeného nájemce a cena takového bytu na trhu by tedy měla odpovídat ceně bytu nabízeného s nájemcem. Navrhuje, aby dovolací soud napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání namítá, z hlediska specifikace přípustnosti a důvodů dovolání, jeho zmatečnost; dovolatel dovozuje přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („OSŘ“), není však zřejmé, v čem ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje otázku zásadního právního významu. Posouzení věci odvolacím soudem žalovaná považuje za zcela správné. Připomínky k otázce stanovení hodnoty členského podílu družstevního bytu žalobce uplatnil již v řízení před odvolacím soudem a ten se s nimi dostatečně vypořádal. K invektivám osobního rázu se žalovaná odmítá vyjadřovat. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ, že jsou uplatněny dovolací důvody upravené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně částečně změnil v neprospěch dovolatele, a to ohledně částky, kterou má dovolatel vyplatit žalované na vyrovnání podílů; v této části je dovolání přípustné. Propojení výroku odvolacího soudu, proti němuž dovolání přípustné je, s výrokem, který není přípustné zkoumat, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje ustanovení § 242 odst. 2 OSŘ (R 27/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož součástí je i hodnota členského podílu, nelze při stanovení její výše vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu ani z hodnoty vypořádacího podílu. Jde o hodnotu, jejíž cena se pro účely uvedeného řízení stanoví cenou obvyklou, tj. cenou, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout (rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000). Při stanovení obvyklé ceny je třeba vycházet z toho, jaká by byla (tržní) hodnota vypořádávaného členského podílu v době rozhodování soudu, kdyby byl ve stavu, v jakém byl v době zániku společného členství bývalých manželů v družstvu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne dne 15. února 2005, sp. zn. 22 Cdo 2676/2004, www.nsoud.cz, obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2001, sp. zn. 22 Cdo 2244/99, Soubor civilních rozhodnutí NS č. C 334 a další rozhodnutí). V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2005, sp. zn. 22 Cdo 1119/2005, Právní rozhledy 2005, č. 19, se uvádí: „Skutečnost, že v družstevním bytě, jehož uživatelem se jako člen družstva stal jeden z bývalých manželů – bezpodílových spoluvlastníků – bydlí spolu s tímto uživatelem nezletilé děti bývalých manželů, nemá vliv na ocenění hodnoty členských práv a povinností pro účely vypořádání BSM“.

Z hlediska uvedené judikatury nelze odvolacímu soudu vytýkat, že stanovil pro účely vypořádání BSM hodnotu členského podílu ke dni rozhodování. Průtahy v řízení nemohou mít vliv na obsah rozhodnutí; event. nároky z nich vyplývající lze uplatnit podle zvláštního předpisu.

Při vypořádání BSM se vychází z toho, že podíly obou manželů jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Dále se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společných věcí. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti (§ 150 ObčZ).

Kritéria uvedená v § 150 ObčZ je třeba použít i při rozhodování o vypořádání hodnoty členského podílu v bytovém družstvu, prováděnému v rámci vypořádání BSM soudem. Proto je třeba zabývat se námitkou, že jde o vypořádání vadné, neboť nebyla zohledněna skutečnost, že žalovaná opustila rodinu a žalobce musel sám pečovat o děti. Tuto námitku žalobce uplatnil již v odvolání, odvolací soud však na ni nereagoval.

Podle § 157 odst. 2 OSŘ soud uvede v odůvodnění rozsudku podstatný obsah přednesů, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má za prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, a posoudí zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení, jichž použil (k tomu srov. ustanovení § 132 OSŘ ukládající soudu hodnotit důkazy podle své úvahy, a to každý jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a pečlivě přitom přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci). Jednotlivé prokázané skutečnosti (skutková zjištění) je tedy třeba promítnout do závěru o skutkovém stavu věci, který stručně a výstižně vyjadřuje zjištěný skutkový stav věci (§ 153 odst. 1 OSŘ), který je rozhodný pro právní posouzení věci. Postrádá-li odůvodnění rozsudku náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 OSŘ, jde o rozsudek nepřezkoumatelný a řízení je tak zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ. To platí i pro přezkoumávaný rozsudek odvolacího soudu, který se s uvedenou odvolací námitkou nijak nevypořádal.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 OSŘ). Věcné námitky proti znaleckému posudku vypracovanému v odvolacím řízení může žalobce uplatnit v dalším řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. září 2008

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu