22 Cdo 1540/2000Rozsudek NS ze dne 21.06.2001

22 Cdo 1540/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud české republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, Csc., ve věci žalobkyně M. Ch., zastoupené advokátem, proti žalovanému O. Ch., zastoupenému advokátkou, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 9 C 27/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. února 2000, č. j. 22 Co 154/99-119, takto:

Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Pardubicích (dále „soud prvního stupně„) mezitímním rozsudkem ze dne 23. prosince 1998, č. j. 9 C 27/96-90, pod bodem I. výroku zastavil řízení ohledně vypořádání movitých věcí a pod bodem II. vyslovil, že dům č. p. 198 v P. – S. v ulici M. postavený na pozemku č. 190 v kat. úz. P. patří do společného jmění účastníků. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli manželství dne 4. března 1989 a rozsudek o rozvodu jejich manželství nabyl právní moci dne 2. dubna 1993. Kupní smlouvou ze dne 30. dubna 1986 žalovaný koupil dům č. p. 198 se stavební parcelou č. 190 a zahradou č. 325/16 v kat. úz. S., obec P.. Magistrát města P. dne 12. ledna 1987 vydal žalovanému stavební povolení k přístavbě a nástavbě, podsklepení a adaptaci s tím, že přestavba bude dokončena 31. 12. 1989. K žádosti žalovaného a Ing. F. P., vykonávajícího na stavbě stavební dozor, vydal stavební úřad 24. 11. 1992 rozhodnutí o změně stavby na celkovou demolici s následnou výstavbou nového rodinného domu s termínem dokončení stavby 30. 10. 1992. Kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci 1. 6. 1993. Ke dni uzavření manželství účastníků stavbu domu tvořily pouze nosné a vodorovné konstrukce, nebyla vybudována střecha ani její konstrukce, schodiště, zavedení vody, plynu, topení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že označený rodinný dům patří do společného jmění účastníků, neboť nebylo prokázáno, že by v době uzavření manželství účastníků byl dům již dokončen a po uzavření manželství byly prováděny pouze úpravy již stávající stavby, tedy že by po uzavření manželství byla pouze dokončována již existující věc. Podle názoru soudu prvního stupně je nerozhodné, že nebylo ještě vydáno kolaudační rozhodnutí, které potvrzuje toliko soulad skutečného provedení stavby se stavební dokumentací, ale vznik věci a vlastnické právo k ní nezakládá.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 15. února 2000, č. j. 22 Co 154/99-119, rozsudek soudu prvního stupně pod bodem II. výroku změnil tak, že dům č. p. 198 v P. – S. v ulici M. postavený na pozemku č. 190 a zapsaný na LV č. 8123 u Katastrálního úřadu v P. nepatří do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků s tím, že o způsobu vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Odvolací soud poukázal na to, že manželství účastníků zaniklo před novelou občanského zákoníku provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. a že je proto třeba používat příslušná ustanovení občanského zákoníku upravující bezpodílové spoluvlastnictví manželů ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. Doplnil dokazování dalším výslechem účastníků a svědků a na podkladě skutkových zjištění soudu prvního stupně i zjištění, která vyšla najevo v odvolacím řízení, se především zabýval otázkou, zda původní stavba domu zanikla či zůstala zachována. Dospěl k závěru, že jestliže z původního domu zůstala pouze jedna boční stěna a základy domu, pak původní stavba přestala být věcí v právním smyslu bez ohledu na znění stavebního povolení, neboť nebylo patrné dispoziční řešení 1. nadzemního podlaží, které je rozhodné pro posouzení okamžiku vzniku stavby, a okamžik zániku stavby je třeba posuzovat ze stejného hlediska jako okamžik vzniku stavby. Na rozdíl od soudu prvního stupně vyslovil názor, že ke dni uzavření manželství účastníků, tj. k 4. 3. 1989, byla stavba domu v takovém stádiu rozestavěnosti, že jí bylo možno považovat za věc ve smyslu občanskoprávním a že jejím vlastníkem se stal žalovaný. Uvěřil žalovanému, jehož výpověď byla podporována výpověďmi svědků V. a P. Ch., J. V., M. M., R. K. a M. P., že v době uzavření manželství byla postavena hrubá stavba, tj. sklepy, přízemní a obvodové zdivo prvního patra, tedy nejméně 1. nadzemní podlaží včetně některých příček, které většinou tvoří nosné zdi.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí vychází z nesprávného skutkového zjištění [§ 241 odst. 3 písm. b) a c) OSŘ]. Odvolacímu soudu vytýká, že nebyly v rámci doplnění dokazování provedeny důkazy, které by mohly prokázat věrohodnost jejích tvrzení o skutečném průběhu stavby domu. Navrhla výslech svědků Ing. J. P., R. P. a J. M., kteří mohou potvrdit v jakém stavu se nacházela stavba v době uzavření manželství a další skutečnosti týkající se průběhu stavby. Těmito důkazy lze zpochybnit ničím neopodstatněný závěr odvolacího soudu o nevěrohodnosti tvrzení žalobkyně a svědků, kteří byli slyšeni na její straně. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání. Uvedl, že odvolacímu soudu nelze vytýkat, že v rámci doplnění dokazování neprovedl další důkazy, které by mohly prokázat věrohodnost tvrzení žalobkyně. Odvolací soud dal možnost oběma účastníkům navrhnout doplnění dokazování, žalobkyně však žádné další důkazy nenavrhla. Teprve v dovolání navrhuje výslech svědků, jejichž slyšení v průběhu řízení nikdy nenavrhla. Důvod k dovolání podle § 241 odst. 3 písm. b) OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. proto není dán. Není dán ani důvod podle § 241 odst. 3 písm. c) OSŘ, neboť skutková zjištění odvolacího soudu vycházejí z provedeného dokazování. Odvolací soud neuvěřil svědku K., kterému lze těžko uvěřit, že by zcela náhodně navštívil účastníky na stavbě v P. v zimních měsících, kdy jejich přítomnost na stavbě mohl jen ztěží předpokládat, a šel s nimi projednávat podrobnosti o fotografování na svatbě, když se s nimi vídal denně v Přelouči v zaměstnání. Navíc uvedl u soudů obou stupňů rozdílné časové údaje o tom, kdy je navštívil. Syn žalobkyně v době stavby měl 13 let a jím uváděné údaje se neshodují s tvrzením ostatních svědků. Svědek Š. byl nově vyslechnut odvolacím soudem a uvedl, že prováděl vodoinstalační rozvody a to se jednalo o hrubou stavbu. Tyto práce svědek prováděl dva měsíce po uzavření manželství účastníků.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ„).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Dovolatelka nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 odst. 1 OSŘ, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo. Namítá však, že řízení je postiženo jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající podle dovolatelky v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu, když v rámci doplnění dokazování odvolacím soudem nebyly provedeny důkazy, které mohly prokázat věrohodnost jejích tvrzení o průběhu stavby.

Podle § 120 odst. 1 OSŘ účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Podle odst. 3 citovaného paragrafu nejde-li o řízení uvedená v odstavci 2 (o řízení uvedené v odstavci 2 v dané věci nejde), může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.

Při zjišťování skutkového stavu věci může soud uvažovat o důkazech, které byly označeny nejpozději v odvolacím řízení. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci samé neprovádí (§ 243a odst. 2 věta druhá OSŘ); nelze proto v něm ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy (tj. skutečnosti a důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení). K tomu srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze z 15. 8. 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikovaný v Právních rozhledech č. 6, ročník 1996, str. 284 a rozhodnutí NSČR publikované pod č. C 9 v Souboru rozhodnutí NS vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck.

Odvolací soud podle § 213 odst. 2 OSŘ v souladu s § 120 odst. 1 a 3 OSŘ doplnil dokazování doplňujícím výslechem účastníků, opakovaným výslechem svědků M. K. a M. P. a výslechem svědka M. Š., tedy provedl důkaz navržený v odvolacím řízení žalovaným a důkazy, jejichž provedení považoval za potřebné ke zjištění skutkového stavu. Pokud dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že nebyly provedeny důkazy, které by mohly prokázat věrohodnost jejích tvrzení o skutečném průběhu stavby domu, pak výslovně neuvádí, o které důkazy konkrétně jde. Měl-li být těmito důkazy výslech svědků označených v dovolání, za situace, kdy dovolatelka výslech těchto svědků v odvolacím řízení, ani v řízení před soudem prvního stupně nenavrhla, jeho úspěšné uplatnění v dovolacím řízení nepřichází v úvahu. Dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. b) OSŘ proto není dán.

Dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c) OSŘ je dán, jestliže rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Předpokladem úspěšnosti dovolacího důvodu podle tohoto ustanovení je zjištění, že hodnocení skutkového stavu odvolacím soudem, jež bylo podkladem rozhodnutí tohoto soudu, je vadné. Skutkovým zjištěním se přitom rozumí souhrn skutečností, kterými má odvolací soud skutkový stav za prokázaný. Jde o výsledek hodnocení provedených důkazů podle hledisek uvedených v § 132 OSŘ o volném hodnocení důkazů. Pod pojmem provedené důkazy nutno zahrnout dokazování soudy obou stupňů a je třeba pod ně zahrnout i další poznatky, které vyšly během řízení najevo, neboť řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím tvoří jeden celek.

Skutkové zjištění odvolacího soudu nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly nebo jinak nevyšly v řízení najevo, nebo pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo je v jeho hodnocení důkazů logický rozpor, nebo konečně jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z postupu předepsaným soudu v ustanoveních § 133 až 135 OSŘ. Nelze -li soudu vytýkat žádnou z těchto vad při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - lze usuzovat jen způsobem, jak k němu dospěl, pak není možné ani zpochybňovat jeho názory. Znamená to, že hodnocení a tedy ani jeho výsledek (skutkové zjištění) z jiných než výše uvedených hledisek nelze dovoláním úspěšně napadat.

Z rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že skutkové zjištění, že k 4. 3. 1989 bylo postaveno nejméně 1. nadzemní podlaží včetně některých příček, kdy většinu příček podle znaleckého posudku tvoří nosné zdi, učinil odvolací soud na základě hodnocení ve věci všech shromážděných důkazů, především výpovědi žalovaného, podporované výpověďmi svědků V. Ch., P. Ch., J. V., M. M., R. K. a konečně i M. P. Skutková zjištění odvolacího soudu mají tedy ve smyslu § 241 odst. 3 písm. c) OSŘ v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka ostatně konkrétně neuvádí, která skutková zjištění nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Protože z hlediska dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů podle § 241 odst. 3 písm. b) a c) OSŘ je rozsudek odvolacího soudu správný, bylo dovolání podle § 243b odst. 1 OSŘ zamítnuto.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí (§ 243b odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 OSŘ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. června 2001

JUDr. František Balák, v.r.

předseda senátu