22 Cdo 1386/2009Usnesení NS ze dne 26.01.2011

22 Cdo 1386/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. V. Č., zastoupeného JUDr. Martinem Horčicem, advokátem se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů 27, proti žalované Ing. J. Č., o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem a vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 11 C 1131/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. března 2008, č. j. 26 Co 32/2008-168, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.500,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Okresní soud v Kolíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. června 2007, č. j. 11 C 1131/2003-147, ve znění usnesení ze dne 4. prosince 2008, č. j. 11 C 1131/2003-185, výrokem pod bodem I., zrušil “podílové spoluvlastnictví účastníků k domu č. p. 1026 na st. p. č. 2823 – objekt bydlení, k st. p. č. 2823 – zastavěná plocha a k zahradě p. č. 652/1 v K., vše v katastrálním území K., zapsaným na listě vlastnictví č. 2009 pro obec a katastrální území K. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kolín“. Výrokem pod bodem II. přikázal uvedené nemovitosti do výlučného vlastnictví žalované a výrokem pod bodem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 747.700,- Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Výrokem pod bodem IV. zamítl návrh na vyklizení nemovitostí. Výroky pod body V. až VII. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 19. března 2008, č. j. 26 Co 32/2008-168, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Za otázku zásadního právního významu považuje, zda je platné níže uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu s tím, že v tam uvedeném případě nelze právo na náhradu zhodnocení nemovitostí promlčet a zda je přípustný postup soudů obou stupňů, kdy v důsledku nepředvídatelného postupu byla vydána překvapivá rozhodnutí.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z § 243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.

Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je podle výslovného ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. přípustné pouze pro řešení právních otázek. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci samé neprovádí a při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů (§ 241a odst. 3 a 4, § 243a odst. 2 o. s. ř.). Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, lze zvažovat i z hlediska námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jestliže posouzení, zda řízení je postiženo procesní vadou, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 1591/2004, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 3339).

Soudy postupovaly při posouzení otázky nároku spoluvlastníka na úhradu investic, vynaložených bez souhlasu ostatních spoluvlastníků, v souladu s judikaturou dovolacího soudu. V rozsudku ze dne 21. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 599/99, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 583, Nejvyšší soud uvedl: „Povinnost vydat bezdůvodné obohacení v souvislosti s vynaložením nákladů na nutnou opravu nebo údržbu vzniká za trvání spoluvlastnického vztahu vynaložením těchto nákladů; nejde-li o náklady na nutnou opravu nebo údržbu vzniká tato povinnost při zániku podílového spoluvlastnictví“. Tento právní názor vychází z R 37/1982 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Soudy považovaly za promlčený jen nárok na náhradu investic vynaložených na nutné opravy a údržbu, nárok na úhradu jiných investic zamítly pro rozpor výkonu práva žalobce na jejich úhradu s dobrými mravy. Přitom za otázku zásadního právního významu nelze považovat otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností, významných pro posouzení konkrétní věci, v rozporu s dobrými mravy (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 308).

Dovolací soud opětovně vyslovil, že při rozhodování o vypořádání podílového spoluvlastnictví je třeba vždy vzít do úvahy hlediska uvedená v § 142 odst. 1 obč. zák., nejde však o hlediska rozhodující; to, komu bude věc přikázána, záleží vždy na úvaze soudu. Soud se v rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vždy musí zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci, jeho rozhodnutí však může vyjít z jiných skutečností. Dovolací soud by pak úvahy soudů rozhodujících v nalézacím řízení mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené (viz např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. září 2006, sp. zn. 22 Cdo 1900/2005, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 4465). Z tohoto hlediska je třeba pohlížet i na námitky týkající se schopnosti žalované vyplatit podíl a jejího bezplatného zastupování advokátem. Soud prvního stupně učinil skutkové zjištění, že žalovaná má zajištěny prostředky na vyplacení podílu, když jí byl přislíben úvěr. I kdyby tu dříve nebyly podmínky pro osvobození žalované od soudních poplatků, nemohlo by to mít vliv na obsah rozhodnutí dovolacího soudu ve věci samé.

Jiné otázky, které by byly způsobilé navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku z dovolání nevyplývají; jeho obsahem jsou do značné míry skutkové výhrady (např. ohledně ocenění nemovitostí) a takové procesní výhrady, které nemají povahu právní polemiky. Rozhodnutí odvolacího soudu nemůže být ostatně překvapivé již proto, že tento soud v zásadě převzal skutková zjištění i právní posouzení učiněná soudem prvního stupně.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že úspěšné žalované vznikly náklady dovolacího řízení představované písemným vyjádřením k dovolání, které sepsala advokátka Mgr. Zlata Řeháčková a za které žalovaná zaplatila v rámci právní služby bez dalšího zastoupení ve věci samé částku 2.500,- Kč, což i doložila písemným potvrzením. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 160 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, je žalovaná oprávněna podat návrh na výkon rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. ledna 2011

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu