21 Cdo 4703/2015Usnesení NS ze dne 14.06.2016

21 Cdo 4703/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. ve věci dědictví po V. O., za účasti O. H., vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 27 D 1168/2010, o žalobě pro zmatečnost podané proti usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. listopadu 2010 č. j. 27 D 1168/2010-14, o dovolání M. O., zastoupeného JUDr. Stanislavem Kaliňákem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Kovářská č. 127/23, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. listopadu 2014 č.j. 18 Co 137/2014-153, takto:

Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Řízení o dědictví po V. O., zemřelé dne 20.9.2010, bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 12.10.2010 č.j. 27 D 1168/2010-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstavitelce byla pověřena (§ 38 občanského soudního řádu) JUDr. Alena Vraníková, notářka v Kroměříži.

Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 19.11.2010 č.j. 27 D 1168/2010-14 určil obvyklou cenu dědictví ve výši 602.898,- Kč, výši dluhů zůstavitelky "částkou 0,- Kč" a čistou hodnotu dědictví ve výši 602.898,- Kč, potvrdil, že dědictví nabyla dědička ze závěti O. H., a rozhodl, že notářce JUDr. Aleně Vraníkové se stanoví odměna ve výši 7.730,- Kč, hotové výdaje ve výši 110,- Kč, "20% daň z přidané hodnoty ve výši 1.568,- Kč, celkem 9.408,- Kč, které je povinna uhradit O. H., a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Usnesení nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dne 19.11.2010.

Proti tomuto usnesení okresního soudu podal M. O. (zřejmě spolu s dalšími osobami) žalobu pro zmatečnost a požádal, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů.

Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 29.11.2013 č.j. 27 D 1168/2010-129, opraveným usnesením ze dne 3.1.2014 č.j. 27 D 1168/2010-138, přiznal M. O. "částečné osvobození od soudních poplatků ve výši 50%" a rozhodl, že "k ochraně jeho zájmů v této věci mu ustanovuje zástupce" advokáta JUDr. Stanislava Kaliňáka. Dospěl k závěru, že se u M. O. nejedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, neboť mu "byla odňata možnost jednat před soudem (soudním komisařem)", že poměry M. O. "odůvodňují, aby mu bylo přiznáno zčásti osvobození od soudních poplatků, protože zde nejsou dány zvlášť závažné důvody pro úplné osvobození od soudních poplatků", a že jsou splněny předpoklady k tomu, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů.

K odvolání M. O. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6.11.2014 č.j. 18 Co 137/2014-153 potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o "částečném osvobození od soudních poplatků ve výši 50%". Poté, co dovodil, že odvolatel napadl usnesení soudu prvního stupně pouze ve výroku o "částečném osvobození od soudních poplatků", odvolací soud dospěl k závěru, že u M. O. nelze dovodit svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a že jeho poměry neodůvodňují "osvobození od soudních poplatků nad rámec toho, které mu bylo přiznáno výrokem usnesení soudu prvního stupně". Odvolací soud zdůraznil, že osvobození od soudních poplatků má "být zcela výjimečným opatřením" a že osvobození od soudních poplatků je na místě zpravidla tehdy, kdyby "žadatel nemohl platit náklady bez ohrožení výživy vlastní nebo osob, k nimž má vyživovací povinnost", a uzavřel, že poměry M. O. sice "nejsou příznivé", avšak nelze předpokládat, že by si nemohl opatřit částku 2.500,- Kč na zaplacení soudního poplatku ze žaloby pro zmatečnost, když si dříve - jak vyplývá z jeho údajů - "byl schopen půjčit více jak 700.000,- Kč".

Proti tomuto usnesení odvolacího soud podal M. O. dovolání. Namítá v první řadě, že svým odvoláním napadl usnesení soudu prvního stupně také ve výroku o ustanovení zástupce z řad advokátů, že však odvolací soud v tomto směru nepřezkoumal usnesení soudu prvního stupně. Dovolatel současně poukázal na závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.7.2013 sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, podle nichž "účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení", u "fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod." a přihlédne se "nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku", zdůraznil "nezbytnost verifikace majetkových a osobních poměrů (z hlediska zdravotního stavu, věku či sociálního postavení) účastníka řízení (fyzické osoby) při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků" a dovozuje, že odvolací soud nepřihlédl při své úvaze o osvobození dovolatele od soudních poplatků ke všem relevantním hlediskům. Dovolatel rovněž nesouhlasí s tím, aby mu byl ustanoven zástupcem advokát JUDr. Stanislav Kaliňák, a požaduje ustanovení "jiného zástupce z jiného okresu než okresu Kroměříž či jiného kraje než Zlínského kraje". Dovolatel navrhl, aby dovolací soud změnil napadené usnesení tak, že se mu přiznává osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a že se mu ustanovuje k ochraně jeho zájmů v dané věci zástupce z řad advokátů z jiného okresu než okresu Kroměříž či jiného kraje než Zlínského kraje, případně aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (mimo jiné) vyřešení právních otázek, kdy se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst.1 občanského soudního řádu o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva a za jakých předpokladů lze přiznat účastníku osvobození od soudních poplatků "zcela". Vzhledem k tomu, že se odvolací soud při řešení těchto otázek procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že dovolání M. O. je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Soud může na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno (srov. § 138 odst.1 větu první o.s.ř.).

Účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.), soud ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže to je nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů (srov. § 30 odst.1 větu první o.s.ř.). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu soud v případě uvedeném v ustanovení § 30 odst.1 o.s.ř. zástupce z řad advokátů (srov. § 30 odst.2 o.s.ř.).

Odvolací soud správně uvedl, že podle ustálené judikatury soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2014 sp. zn. 21 Cdo 987/2013, které bylo uveřejněno pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014) jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst.1 věty první o.s.ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno; o zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. S názorem odvolacího soudu, že ze strany M. O. nelze dovodit svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, však nelze souhlasit.

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Žaloba pro zmatečnost nespočívá na zásadě universality, která by umožňovala, že by ji bylo možné podat proti kterémukoliv pravomocnému rozhodnutí soudu a z jakéhokoliv důvodu, nebo že by ji mohl uplatnit kdokoliv. Žalobu pro zmatečnost lze podat toliko proti rozhodnutím označeným v ustanovení § 229 o.s.ř. a pouze z důvodů v něm uvedených. Žalobu pro zmatečnost může (je legitimován) podat (obdobně, jak to platí u žaloby na obnovu řízení) jen ten, kdo byl účastníkem původního řízení, přičemž není významné, zda účastníkem tohoto řízení mohl být nebo měl být, popřípadě z jakého důvodu se řízení nezúčastnil (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.3.1984 sp. zn. 4 Cz 24/84, který byl uveřejněn pod č. 19 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1986, v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.10.2003 sp. zn. 29 Odo 558/2001, které bylo uveřejněno pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.5.2004 sp. zn. 21 Cdo 312/2004 nebo v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.11.2010 sp. zn. 21 Cdo 4629/2009, které bylo uveřejněno pod č. 15 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012).

V projednávané věci je nepochybné, že M. O. nebyl účastníkem původního dědického řízení (skončeného usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19.11.2010 č.j. 27 D 1168/2010-14) a že tedy k žalobě pro zmatečnost proti tomuto rozhodnutí není oprávněn (legitimován). Jím podaná žaloba pro zmatečnost tedy představuje zřejmě bezúspěšné uplatňování mimořádného opravného prostředku; činí-li si M. O. právo na dědictví, o němž bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19.11.2010 č.j. 27 D 1168/2010-14, lze se ho domáhat cestou žaloby podané podle ustanovení § 485 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Při zkoumání poměrů účastníka je třeba mít na zřeteli, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží - jak dovodila judikatura soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.7.2013 sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, které bylo uveřejněno pod č. 99 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2014 sp. zn. 25 Cdo 3076/2014, které bylo uveřejněno pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.9.2013 sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2014 sp. zn. 21 Cdo 1940/2013) - k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne se nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Osvobození od soudních poplatků odůvodňují poměry žadatele zpravidla tehdy, nemohl-li by platit náklady bez ohrožení výživy vlastní a výživy osob, k nimž má podle zákona vyživovací povinnost. U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.

Bylo-li v projednávané věci o poměrech M. O. zjištěno, že nemá žádné příjmy z pracovního (nebo obdobného) poměru a že pobírá pouze "příspěvek na živobytí" ve výši 3.410,- Kč a "příspěvek na bydlení" ve výši 3.835,- Kč, je - i bez ohledu na výši jeho případných dluhů - zřejmé, že není schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci, a že tedy jeho poměry odůvodňují jeho osvobození od soudních poplatků zcela.

Z obsahu odvolání M. O. podaného proti usnesení soudu prvního stupně je zřejmé, že odvolání směřovalo proti napadenému rozhodnutí "v plném rozsahu", tedy nejen do výroku, kterým bylo rozhodnuto o osvobození od soudních poplatků zčásti, ale i do výroku, jímž byl odvolateli ustanoven zástupcem advokát JUDr. Stanislav Kaliňák; není přitom významné, že proti výroku o ustanovení zástupce M. O. neformuloval samostatné odvolací důvody. Dovolatel tedy právem odvolacímu soudu vytýká, že přezkoumal usnesení soudu prvního stupně toliko ve výroku o osvobození od soudních poplatků.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné (v souladu se zákonem); protože nejsou splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil (§ 243e odst. 1 o.s.ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Brně) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. června 2016

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu