21 Cdo 2686/2000Usnesení NS ze dne 29.05.2001

21 Cdo 2686/2000

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné pojišťovny proti povinné D. K., pro 2.000,- Kč prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 52 E 1693/97, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. května 2000, č.j. 42 Co 275/2000 – 17, takto:

Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V souladu s ustanovením § 26 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen zákon č. 592/1992 Sb.), uložila oprávněná platebním výměrem ze dne 5.9.1996, č. 1340207121, povinné povinnost zaplatit pokutu za porušení povinnosti plátce pojistného, stanovené v ustanovení § 24 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., spočívající v tom, že povinná ve stanovené lhůtě nepředložila oprávněné přehled o úhrnu zaplacených záloh, příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti za rok 1994.

K návrhu oprávněné nařídil Okresní soud v Ostravě unesením ze dne 9.6.1998, č.j. 52 E 1693/97–5, k vymožení pohledávky ve výši 2.000,- Kč výkon platebního výměru oprávněné ze dne 5.9.1996, č. 1340207121 prodejem movitých věcí povinné.

K odvolání povinné Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3.5.2000, č.j. 42 Co 275/2000 – 17, usnesení okresního soudu změnil tak, že návrh na nařízení výkonu platebního výměru zamítl. Dovodil, že předmětný platební výměr oprávněné nelze vykonat, jelikož uplynula tříletá prekluzívní lhůta podle ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „správní řád„).

Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Nesouhlasí se závěrem dovozujícím, že výkon platebního výměru oprávněné je omezen prekluzívní lhůtou podle ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu. Odvolací soud podle názoru dovolatelky opomenul ustanovení § 26 odst. 3 a § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., která stanoví, že pokud jde o způsob placení a vymáhání pokut, postupuje se stejně jako u pojistného; právo vymáhat pojistné se promlčuje ve lhůtě pěti let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno. Lhůta by však byla zachována rovněž podle ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu, jelikož předmětný platební výměr nabyl právní moci dne 27.9.1996, vykonatelným se stal dne 14.10.1996 a návrh na výkon rozhodnutí byl soudu podán dne 27.11.1997. Zastávajíc názor, že zákonná lhůta k výkonu předmětného platebního rozkazu byla zachována, navrhuje dovolatelka usnesení odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „o.s.ř.„ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1. o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez jednání § 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

V posuzovaném případě se oprávněná domáhá – jak vyplývá z obsahu spisu – nařízení výkonu platebního výměru vydaného pojišťovnou, zastoupenou ředitelem okresní pojišťovny (podle ustanovení § 18 zákona č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění a zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení) dne 5.9.1996 pod č. 1340207121, kterým byla povinné uložena podle ustanovení § 26 zákona č. 529/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, za porušení povinností plátce pojistného podle ustanovení § 24 odst. 2 téhož zákona pokuta ve výši 2.000,- Kč; podle potvrzení na něm vyznačeném platební výměr nabyl právní moci dnem 27.9.1996 a stal se vykonatelným dnem 14.10.1996.

Odvolací soud při svém rozhodování dospěl k závěru, že vykonatelnost k výkonu navrženého platebního výměru vydaného ve správním řízení podle ustanovení § 18 zákona č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je třeba posuzovat podle ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). S tímto závěrem dovolací soud nesouhlasí.

Pokuty podle ustanovení § 26 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákonů č. 10/1993 Sb., č. 15/1993 Sb., č. 161/1993 Sb., č. 324/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 241/1994 Sb., č. 59/1995 Sb., č. 149/1996 Sb., tj. ve znění účinném do 31.3.1997 (vzhledem k tomu, že k výkonu navržený platební výměr byl vydán dne 5.9.1996) - dále též jen „zákon č. 592/1992 Sb.„ - ukládají příslušné zdravotní pojišťovny jako právnické osoby a nositelé všeobecného zdravotního pojištění plátci pojistného za neplnění nebo porušení povinností stanovených v ustanovení § 22 odst. 3 písm. a) a b), § 24 odst. 2 a 3, § 25 a § 28 větě druhé tohoto zákona; pokuty jsou příjmem zdravotní pojišťovny, která ji uložila (srov. § 26 odst. 4 zákona č. 592/1992 Sb.). Ohledně způsobu placení a vymáhání těchto pokut tento zákon v ustanovení § 26 odst. 3 stanoví, že se postupuje stejně jako u pojistného; přitom výslovně odkazuje na ustanovení § 18 zákona č. 550/1991 Sb.

Rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech pojistného na zdravotní pojištění upravoval v době, kdy byl vydán k výkonu navržený platební výměr, zákon č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění zákonů č. 592/1992 Sb., č. 10/1993 Sb., č. 15/1993 Sb., č. 161/1993 Sb., č. 324/1993 Sb., č. 241/1994 Sb., č. 59/1995 Sb., č. 149/1996 Sb., tj. ve znění do 31.3.1997 - dále též jen „zákon č. 550/1991 Sb.„ (v současné době - s účinností od 1.4.1997 - jde o obdobnou úpravu v ustanovení § 53 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Podle v té době platného ustanovení § 18 odst. 1 věty první zákona č. 550/1991 Sb. se na rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech týkajících se přirážek k pojistnému a pokut a ve sporných případech ve věcech placení pojistného, penále, vracení přeplatku na pojistném a snížení záloh na pojistné vztahují obecné předpisy o správním řízení [tj. zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) - dále též jen „správní řád„]. Podle ustanovení § 18 odst. 1 věty druhé zákona č. 550/1991 Sb. zdravotní pojišťovny rozhodují platebními výměry, které jsou vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle ustanovení § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Uvedené ustanovení se použije nejen na výkon rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení, ale i na výkon dalších titulů, uvedených v ustanovení § 274 o.s.ř.

Podle ustanovení § 274 písm. h) o.s.ř. jsou titulem, podle kterého lze nařídit soudní výkon rozhodnutí, také jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry, jejichž soudní výkon připouští zákon.

Z výše uvedeného vyplývá, že o ukládání pokut za neplnění nebo porušení povinností podle ustanovení § 26 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. rozhodují zdravotní pojišťovny formou platebních výměrů na podkladě zákonem jim svěřené pravomoci v oblasti veřejné správy, přičemž v řízení postupují podle správního řádu (srov. § 18. odst. 1 zákona č. 550/1991 Sb., § 26 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb.). Platební výměry k zaplacení takové pokuty lze proto vykonat soudním výkonem rozhodnutí podle ustanovení § 274 písm. h) o.s.ř.

Stanoví-li zákon, že rozhodnutí správního orgánu lze vykonat jen do určité doby, pak do uplynutí této doby musí být soudní výkon rozhodnutí nařízen a proveden; dojde-li ke zmeškání zákonem stanovené lhůty, nemůže již takové rozhodnutí být podkladem pro soudní výkon rozhodnutí.

Podle ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), lze rozhodnutí správního orgánu, které je ve smyslu ustanovení § 52 odst. 2 tohoto zákona vykonatelné, nebo smír schválený správním orgánem anebo výkaz nedoplatků jím sestavený vykonat nejpozději do tří let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti. Uvedené ustanovení platí i pro výkon těchto rozhodnutí, smírů nebo výkazů nedoplatků v řízení před soudem. Rozhodnutí vydaná ve správním řízení (včetně smírů schválených správním orgánem anebo výkazy nedoplatků jím sestavených) lze soudním výkonem rozhodnutí vykonat jen ve lhůtě uvedené v ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád); tato lhůta je prekluzívní, a proto během ní musí být řízení o soudní výkon rozhodnutí nejen zahájeno, ale i skončeno (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.2.1972, sp. zn. 11 Co 84/72, uveřejněné pod č. 19 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1973 a rozsudek bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 30.11.1977, sp.zn. 2 Cz 151/77, uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv a rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR IV, str. 775).

Ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu se však nevztahuje na všechna rozhodnutí, smíry a výkazy nedoplatků, které byly vydány správními orgány.

Stanoví-li speciální právní předpis, že se právo na vymáhání pohledávky promlčuje, pak není možné aplikovat obecnou právní úpravu, podle níž taková pohledávka zaniká prekluzí před uplynutím promlčecí doby.

Podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. se právo předepsat dlužné pojistné promlčuje za pět let ode dne splatnosti. Byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl.

Podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. se právo vymáhat pojistné promlčuje ve lhůtě pěti let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno.

Protože při způsobu placení a vymáhání pokut uložených zdravotními pojišťovnami podle ustanovení § 26 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. se postupuje (srov. § 26 odst. 3 tohoto zákona) stejně jako u pojistného, platí ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. i pro vymáhání vyměřených pokut.

Tím, že ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. stanoví, že právo vymáhat pojistné (i pokuty) se promlčuje, upravuje vykonatelnost platebních výměrů vydaných zdravotními pojišťovnami podle ustanovení § 18 zákona č. 550/1991 Sb. odlišným (jiným) způsobem, než je uvedeno v obecném ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu. Ve svém důsledku to znamená, že ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. představuje v tomto smyslu ve vztahu k ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu speciální právní úpravu.

Na základě uvedených důvodů dovolací soud dospěl k závěru, že platební výměr, kterým byla povinné uložena pokuta podle ustanovení § 26 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. za nesplnění povinnosti vyplývající z ustanovení § 24 odst. 2 téhož zákona, lze soudním výkonem rozhodnutí vykonat i po uplynutí tří let od uplynutí lhůty stanovené pro její zaplacení; lhůta uvedená v ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) pro výkon těchto rozhodnutí neplatí. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že platební výměr o uložení pokuty se vydává ve správním řízení; rozhodné tu je, že při vymáhání (i cestou výkonu rozhodnutí) se postupuje podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., podle něhož se nároky neprekludují, ale promlčují. K promlčení pokuty pak lze v soudním výkonu rozhodnutí přihlédnout jen tehdy, jestli to dlužník namítne a jen v rozsahu uplatněné námitky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13.1.1999, sp.zn. 21 Cdo 1887/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 21, ročník 1999, číslo sešitu 2/99, nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.7.1999, sp.zn. 20 Cdo 437/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 11, ročník 2000, číslo sešitu 1/2000).

Z uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu, podle kterého lze platební výměr o uložení pokuty podle ustanovení § 26 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vydaný zdravotní pojišťovnou podle ustanovení § 18 zákona č. 550/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudním výkonem rozhodnutí vykonat jen ve lhůtě uvedené v ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., není správný. Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 část věty za středníkem, § 243b odst. 2 věta první o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud též o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1, věta druhá a třetí o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. května 2001

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu