21 Cdo 2386/2010Usnesení NS ze dne 22.08.2011

21 Cdo 2386/2010

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Mgr. J. Ž., zastoupeného JUDr. Stanislavem Polčákem, advokátem se sídlem ve Vysokém Poli č. 118, proti žalované Krajské nemocnici T. Bati, a. s. se sídlem ve Zlíně, Havlíčkovo nábřeží č. 600, IČO 27661989, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 38 C 42/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 28. ledna 2010, č. j. 60 Co 307/2009-170, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočce ve Zlíně ze dne 28. 1. 2010, č. j. 60 Co 307/2009-170, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 28. 4. 2009, č. j. 38 C 42/2009-19, ve věci samé [ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí učiněnou dopisem žalované ze dne 14. 11. 2008 podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce] není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.

I když žalobce v dovolání uvedl, že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že podrobuje kritice také skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází (že žalobce dne 15. 9. 2008 spustil ke klinickému provozu ozařovač Gulmay proti pokynu své nadřízené Mgr. B. K. a že případný pokyn od primáře oddělení MUDr. K. ze dne 12. 9. 2008 byl vydán za zcela jiné situace, než byla dne 15. 9. 2008), a předkládá vlastní skutkovou verzi (že pokyn od Mgr. B. K. nedostal a musel se řídit pokynem MUDr. K.), z níž dovozuje i jiné právní posouzení věci; uplatňuje tedy v této části dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se však nepřihlíží (srov. § 237 odst. 3 větu za středníkem o. s. ř.).

Přípustnost dovolání nemůže založit ani argumentace dovolatele, že nebyl osobou s přímou odpovědností za zajištění radiační ochrany ani radiologickým fyzikem. Jak totiž uvedl odvolací soud, žalobce - mimo nerespektování pokynu své nadřízené Mgr. B. K. - porušil také povinnost vyplývající z ustanovení § 32 odst. 5 vyhlášky č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně, která vyplývala z právního předpisu vztahujícího se k výkonu žalobcem zastávané pozici fyzika onkologického centra, přičemž byl navíc podle rozhodnutí Státního úřadu pro jadernou bezpečnost osobou se zvláštní odbornou způsobilostí oprávněnou vykonávat činnosti zvlášť důležité z hlediska radiační ochrany. Posuzování otázky, zda byl žalobce také osobou s přímou odpovědností za zajištění radiační ochrany nebo radiologickým fyzikem, tak nemůže mít na správnost rozhodnutí odvolacího soudu vliv (o takový závěr odvolací soud své rozhodnutí neopřel).

Navíc naposled uvedená argumentace dovolatele nemůže přípustnost dovolání založit ani proto, že, nelze-li přezkoumat skutkový závěr, že žalobce dne 15. 9. 2008 spustil ke klinickému provozu ozařovač Gulmay proti pokynu své nadřízené Mgr. B. K., a na něj navazující právní závěr o porušení povinnosti žalobce plnit pokyny nadřízených [§ 301 písm. a) zák. práce], zůstává nedotčen jeden ze dvou důvodů, o něž odvolací soud opřel své rozhodnutí o nedůvodnosti žaloby (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, které bylo uveřejněno pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).

Protože dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. srpna 2011

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu