21 Cdo 2110/2019Usnesení NS ze dne 22.01.2020

21 Cdo 2110/2019-340

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce R. J., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Michalem Vrajíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená č. 97/29, proti žalovanému České aerolinie a. s. se sídlem v Praze 6 – Vokovicích, Evropská č. 846/176a, IČO 45795908, zastoupenému Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Husova č. 242/9, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a o určení, že pracovní poměr trvá, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 95/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2018 č. j. 30 Co 354/2018-292, takto:

Odkládají se až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci:

a) právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2018 č. j. 30 Co 354/2018-292 ve výroku I¸ jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. dubna 2018 č. j. 19 C 95/2015-243 ve výroku I o věci samé.

b) vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2018 č. j. 30 Co 354/2018-292 ve výroku IV, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 776 Kč k rukám advokáta Mgr. Michala Vrajíka.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 12. 4. 2018 č. j. 19 C 95/2015-243 určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 21. 11. 2014, daná žalobci žalovaným, je neplatná (výrok I), a uložil žalovanému povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci 20 328 Kč k rukám advokáta Mgr. Michala Vrajíka (výrok II) a státu 165 Kč (výrok III).

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 11. 2018 č. j. 30 Co 354/2018-292 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé (výrok I), ve výroku II. o náhradě nákladů řízení rozsudek změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), ve výroku III o nákladech řízení státu rozsudek změnil tak, že žalobce a žalovaný jsou každý povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení 82,50 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 (výrok III), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 776 Kč k rukám advokáta Mgr. Michala Vrajíka (výrok IV).

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) dovolání směřující proti výroku o věci samé. Podáním ze dne 25. 11. 2019 dovolatel navrhl, aby dovolací soud odložil právní moc výroku I rozsudku odvolacího soudu do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání. Návrh odůvodnil tím, že žalobce se vedle určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru po žalovaném domáhá v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 48/2018 zaplacení náhrady mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru ve výši 1 042 832 Kč s příslušenstvím. Vzhledem ke skutečnosti, že rozsudkem odvolacího soudu bylo pravomocně rozhodnuto, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci žalovaným dne 21. 11. 2014 je neplatná, základ nároku žalobce na náhradu mzdy vůči žalovanému je dán. Je tedy zřejmé, že opodstatněnost nároku na náhradu mzdy závisí na pravomocném rozsudku odvolacího soudu ve věci určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Pokud by nedošlo k odkladu právní moci výroku I rozsudku odvolacího soudu a soud by vyhověl žalobě na náhradu mzdy a následně by dovolací soud vyhověl dovolání žalovaného ve věci neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, musel by se žalovaný domáhat zrušení rozsudku o náhradě mzdy prostřednictvím žaloby na obnovu řízení. Žalovaný je tak přesvědčen, že jsou naplněny zákonné důvody pro odložení právní moci výroku I rozsudku odvolacího soudu, protože žalovaný je závažně ohrožen ve svých právech, přičemž odklad právní moci by se nedotkl jiné osoby než účastníka řízení.

Podle ustanovení § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit

a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo

b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

Podle ustálené judikatury soudů chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel dosáhnout toho, aby nenastaly právní účinky vyplývající z právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru, musí podat žalobu o určení jeho neplatnosti nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968 sp. zn. 6 Cz 5/68, uveřejněný pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1969, rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 5. 1980 sp. zn. 6 Cz 8/80, uveřejněný pod č. 43 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1982, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997 sp. zn. 2 Cdon 475/96, uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997). Nepodal-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel u soudu žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru. Po marném uplynutí dvouměsíční lhůty právo na určení neplatnosti právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru zanikne, a soud se tedy již nemůže zabývat posouzením otázky platnosti tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), a to ani formou předběžné otázky; nebyla-li neplatnost právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně (srov. například již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997 sp. zn. 2 Cdon 475/96).

Z uvedeného vyplývá, že závěr o věcné opodstatněnosti nároku žalobce na náhradu mzdy podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce, jehož základním předpokladem je (vedle oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání) neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele výpovědí, závisí na rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 21. 11. 2014, kterou dal dovolatel žalobci. Pravomocný rozsudek, kterým by byl žalobci přiznán nárok na náhradu mzdy dříve, než dovolacím soudem bude v projednávané věci rozhodnuto o podaném dovolání ve věci určení neplatnosti výpovědi, by potom – za situace, kdyby dovolacím soudem bylo rozhodnuto o změně nebo zrušení rozsudku odvolacího soudu – znamenal zásah do práv dovolatele, který by bylo možné napravit jen žalobou na obnovu řízení [srov. § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Nejvyšší soud proto shledal, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu by dovolatel mohl být závažně ohrožen ve svých právech, a vzhledem k tomu, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení, rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé), že právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2018 č. j. 30 Co 354/2018-292 ve výroku I, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 4. 2018 č. j. 19 C 95/2015-243 ve výroku I o věci samé, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalovaného [§ 243 písm. b) o. s. ř.].

Protože by neprodleným výkonem rozhodnutí (exekucí) napadeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2018 č. j. 30 Co 354/2018-292 ve výroku IV, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 776 Kč k rukám advokáta Mgr. Michala Vrajíka, hrozila dovolateli závažná újma, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243 písm. a) o. s. ř. odložil vykonatelnost uvedeného výroku rozsudku odvolacího soudu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 1. 2020

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu