21 Cdo 2038/2016Usnesení NS ze dne 15.08.2016

21 Cdo 2038/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce V. Č., zastoupeného JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Lobkovic č. 2406/9, proti žalovaným 1) L. Č., zastoupené JUDr. Zdeňkou Viktorovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Čs. armády č. 828/34, a 2) M. M., zastoupené JUDr. Danuší Pollákovou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Jindřišská č. 1441, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 53/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2015, č. j. 11 Co 466/2014-177, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4.2.2015, č.j. 11 Co 466/2014-177, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2013 [(dále jen „o.s.ř.“), který je třeba pro projednání dovolání a pro rozhodnutí o něm i v současné době použít, protože řízení bylo zahájeno v době přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska aplikace a interpretace ustanovení § 115 a § 475 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2012; srov. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) - zejména z hlediska závěru o nemožnosti založení společné domácnosti žalobce se zůstavitelkou V. K., zemřelou dne 12.3.2009, nedošlo-li ke zrušení společné domácnosti žalobce a jeho manželky - v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů (srov. například právní názor vyjádřený v rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 9.3.1967, sp. zn. 5 Co 54/67, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12, ročník 1968; rozsudku býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28.12.1978, sp. zn. 2 Cz 94/78; zprávě býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 10.6.1982, sp. zn. Cpj 163/81, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34, ročník 1982; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.3.2008, sp. zn. 26 Cdo 1447/2007; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.10.2011, sp. zn. 26 Cdo 3152/2010; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.10.2012, sp. zn. 21 Cdo 678/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2012, sp. zn. 21 Cdo 2301/2012) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. [nesouhlasí-li se skutkovými závěry odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) o povaze svého soužití se zůstavitelkou V. K. a se svou manželkou J. Č., když uvádí, že „aniž by přistoupil k rozvodu manželství, přesto se vyčlenil ze svého původního spotřebního společenství a společné domácnosti, které se svojí manželkou původně tvořil“, a „se zůstavitelkou založil společnou domácnost novou“, a dovozuje-li tak na základě svých v tomto směru odlišných (jiných) skutkových zjištění vlastní (odlišný) právní názor na věc], dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4.2.2015, č.j. 11 Co 466/2014-177, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. srpna 2016

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu