20 Nd 500/2019Usnesení NS ze dne 08.01.2020

20 Nd 500/2019-182

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobkyně Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizace, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 546/56, identifikační číslo osoby 65993390, zastoupené Mgr. Petrem Kuchařem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 404/30, proti žalovaným 1) Střechy OBB, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Frýdecká č. 793, identifikační číslo osoby 25934988, zastoupené JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského č. 702, a 2) K&K HEIP, spol. s r. o., se sídlem v Pelhřimově, Sadová č. 1103, identifikační číslo osoby 45023000, o zaplacení 561 394 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1 C 67/2019, o přikázání jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1 C 67/2019 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 6. 11. 2019 žalovaná 1) navrhla, aby v záhlaví označená věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Ostravě, neboť tento soud je pro ni, s ohledem na její sídlo a těžiště obchodních aktivit v Moravskoslezském kraji, dostupnější a vedení řízení u něj je ekonomicky a časově výhodnější než u Okresního soudu v Pelhřimově, u kterého je řízení vedeno. Podle žalované 1) je vedení řízení u Okresního soudu v Pelhřimově účelovým postupem žalobkyně, neboť podala žalobu proti žalovaným 1) a 2) u Okresního soudu v Pelhřimově, který je obecným soud žalované 2), a v řízení vymáhá po žalovaných 1) a 2) samostatné a nesouvisející nároky. Námitka místní nepříslušnosti Okresního soudu v Pelhřimově žalované 1) a její návrh na vyloučení věci k samostatnému řízení byly usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 29. 4. 2019, č. j. 1 C 67/2019-115, zamítnuty. Podle žalované 1) po ní nelze spravedlivě požadovat, aby nesla zvýšené náklady řízení související s vedením řízení mimo obvod jejího obecného soudu, neboť je subjektem, který řízení neinicioval a který se v řízení účinně brání.

Žalobkyně s návrhem na přikázání věci jinému soudu nesouhlasí. Má za to, že žalovaná 1) svým návrhem účelově prodlužuje řízení a neuvádí ani neprokazuje žádné závažné a mimořádné skutečnosti, které by dostatečně odůvodnily přenesení příslušnosti. V řízení vymáhané nároky jsou nároky související, neboť jde o dlužnou úplatu za užívání konkrétní nemovité věci a žalobkyni není přesně znám vztah mezi žalovanými 1) a 2), včetně skutečností, zda úhrada nájemného byla či nebyla provedena a kdy žalovaná 2) ukončila užívání předmětné nemovitosti. Právo zvolit soud, u kterého bude řízení vedeno, má ze zákona žalobce, je-li zachována místní příslušnost alespoň u jednoho z žalovaných, proto bylo podání žaloby u Okresního soudu v Pelhřimově zákonným postupem.

Žalovaná 2) se k návrhu na delegaci vhodnou nevyjádřila.

Podle ustanovení § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Obecně přitom platí, že okolnosti toho druhu, že některý účastník, jeho zástupce či svědek musí překonat mezi místem svého bydliště či sídla a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).

Důvody, jimiž žalovaná 1) zdůvodňuje svůj návrh na delegaci vhodnou, nejsou nikterak zásadní a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K takovým důvodům lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. Pokud by však v nyní posuzované věci bylo rozhodnuto o přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě, bylo by to nepříznivé pro žalobkyni, která s návrhem na delegaci nesouhlasila (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. 30 Nd 136/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 4 Nd 418/2009).

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud neshledal důvod pro přikázání věci k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. jinému soudu nepřikázal.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. 1. 2020

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.

předseda senátu