20 Cdo 3516/2010Rozsudek NS ze dne 13.08.2012

20 Cdo 3516/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci žalobce P. Č., zastoupeného Mgr. Pavlem Markem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 19, proti žalovanému Českému inkasnímu kapitálu, a. s. se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 66/808, identifikační číslo osoby 27646751, zastoupenému JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Plzni, Úslavská 33, o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 12 C 226/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 17.3. 2010 č.j. 26 Co 63/2010-65, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze 17.3. 2010, č.j. 26 Co 63/2010-65, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami z 9.11.2009, č.j. 12 C 226/2009-39 bylo z výkonu rozhodnutí vedeného ve prospěch žalovaného proti povinnému S. Č. vyloučeno tam specifikované motorové vozidlo Volkswagen Sharan.

Napadeným rozhodnutím krajský soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že vylučovací žalobu zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že zajišťovací kupní smlouva, jíž měl žalobce jako věřitel (ze smlouvy o půjčce) nabýt vlastnické právo k předmětnému vozidlu pro případ prodlení dlužníka (povinného S. Č.) se zaplacením dluhu, je „svým obsahem a smyslem“ smlouvou o tzv. propadné zástavě, jež je ovšem podle § 169 písm. e/ občanského zákoníku neplatná.

V dovolání žalobce předně namítá, že řízení bylo stiženo vadou spočívající ve skutečnosti, že jednání před odvolacím soudem (jediné, při němž byl vyhlášen napadený rozsudek) proběhlo bez účasti jeho právního zástupce, ačkoli ten k němu nebyl řádně předvolán. Vycházel-li totiž odvolací soud z předpokladu, že předvolání bylo doručeno prostřednictvím datové schránky, je tento předpoklad mylný, jelikož jeho zástupce datovou schránku v té době zřízenu neměl. V tom, že mu byla znemožněna účast u jednání před odvolacím soudem, dovolatel spatřuje vadu, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) Dále pak žalobce namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu o neplatnosti kupní smlouvy vyvozeném ze skutečnosti, že smlouva obsahovala ujednání soudem kvalifikované jako podle § 169 písm. e/ občanského zákoníku neplatné. Podle jeho názoru byl mezi ním a povinným S. Č. platně sjednán zajišťovací převod vlastnického práva pro případ prodlení dlužníka s vrácením poskytnuté půjčky; nejednalo se tedy o propadnou zástavu.

Žalovaný navrhl „potvrzení“ napadeného rozsudku.

Dovolání, přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., je důvodné.

Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

V odůvodnění svého usnesení publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 25/1993 Nejvyšší soud vysvětlil, že odnětím možnosti jednat před soudem je třeba rozumět takový postup, kterým soud účastníkovi odňal možnost realizovat ta procesní práva, jež mu občanský soudní řád dává, např. právo zúčastnit se jednání ve věci, být vyslechnut jako účastník řízení, činit přednesy, navrhovat provádění důkazů apod.

Tak tomu bylo v souzené věci. Jak totiž plyne z obsahu spisu (čl. 56a versa) bylo předvolání k jednání před odvolacím soudem, nařízenému na 17.3.2010, doručeno do datové schránky identifikované údajem „...“. Tuto schránku však má podle zjištění Nejvyššího soudu zřízenu P. M., zatímco (jak plyne z dalšího zjištění Nejvyššího soudu) žalobcův zástupce Mgr. P. M. má (nyní) jako podnikající fyzická osoba, advokát se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 19, zřízenu datovou schránku identifikovanou údajem „..“

Z uvedeného plyne, že předpoklad odvolacího soudu o řádném doručení předvolání žalobcovu zástupci k odvolacímu jednání (viz. druhý odstavec druhé strany napadeného rozsudku na čl. 65) je nesprávný. Tím, že jednání před odvolacím soudem proběhlo, aniž k němu byl žalobcův zástupce předvolán, byla žalobci odňata možnost jednat před soudem, jelikož byl zbaven možnosti činit přednesy, navrhovat provádění důkazů, vyjadřovat se k důkazům prováděným apod. Protože dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., musel dovolací soud k uvedené vadě přihlédnout, a to z úřední povinnosti, tedy i kdyby dovolatelem uplatněna nebyla.

Protože řízení před odvolacím soudem bylo stiženo uvedenou – zmatečnostní (§ 229 odst. 3 o. s. ř.), nikoli, jak nesprávně dovozuje žalobce, jinou (241a odst. 2 pism. a/ o. s. ř.) – vadou, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí, aniž se zabýval druhým uplatněným dovolacím důvodem, bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc odvolacímu soudu podle § 243b odst. 3 věty první o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).

V novém usnesení soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. srpna 2012

JUDr. Vladimír Mikušek

předseda senátu