20 Cdo 3462/2020Usnesení NS ze dne 02.12.2020

20 Cdo 3462/2020-186

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné E.ON Energie, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera č. 2151/6, identifikační číslo osoby 26078201, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh č. 1096/8, proti povinné EDHESSA s.r.o., se sídlem v Biskoupkách č. 33, identifikační číslo osoby 27863816, zastoupené JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem v Biskoupkách č. 33, pro 273 520 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 EXE 12763/2014, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. dubna 2020, č. j. 66 Co 707/2019-124, takto:

Dovolání povinné se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. dubna 2020, č. j. 66 Co 707/2019-124, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. září 2019, č. j. 49 EXE 12763/2014-70, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Soudy shodně dospěly k závěru, že námitka povinné ohledně materiální nevykonatelnosti exekučního titulu není důvodná, protože neuvedení dodatku „v likvidaci“ u obchodní firmy samo o sobě nevylučuje identifikaci účastníka, je-li možné ztotožnit jej i jiným způsobem, což se stalo i v uvedeném případě, neboť povinná byla v exekučním titulu řádně specifikována uvedením obchodní firmy, tehdy aktuálního sídla a identifikačního čísla osoby, tudíž lze jednoznačně a bez jakýchkoli pochybností dovodit, komu byla povinnost uložena.

Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, ve kterém nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu (potažmo i soudu prvního stupně), že exekuční titul v této exekuci je materiálně vykonatelný. Přípustnost dovolání povinná spatřovala v odchýlení odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to především od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. března 1997, sp. zn. 1 Odon 73/96, podle kterého

je-li v označení účastníka řízení uvedeno obchodní jméno bez dodatku „v likvidaci“, jedná se o nesprávné označení a je nutné přistoupit k opravě rozhodnutí, a dále od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. 20 Cdo 904/2009, podle něhož přesné označení účastníků řízení je nezbytnou obsahovou náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi opakovaně uvedl, že vadné označení účastníků řízení v rozhodnutí, o jehož výkon jde, není na újmu jeho vykonatelnosti, je-li z něj přesto možné bez pochybnosti dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost [srov. usnesení ze dne 29. srpna 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99 (uveřejněné pod č. 25/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení ze dne 25. února 1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98 (uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 62/1999), usnesení ze dne 17. dubna 2007, sp. zn. 20 Cdo 1103/2006, či usnesení ze dne 30. března 2009, sp. zn. 20 Cdo 2491/2007]. K podobnému závěru dospěl dovolací soud i v usnesení ze dne 27. září 2005, sp. zn. 20 Cdo 2831/2004, kde dovodil, že vada spočívající v nepřesném označení účastníka řízení neměla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť není sporu o tom, který subjekt je účastníkem, souhlasí-li (vyjma obchodní firmy) ostatní znaky [srov. též usnesení ze dne 15. srpna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2083/2000, usnesení ze dne 31. října 2016, sp. zn. 20 Cdo 2710/2016, či usnesení ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. 20 Cdo 3499/2018]. Dovolací soud neshledal důvod pro odchýlení od výše uvedeného.

Jestliže v projednávané věci byla povinná v exekučním titulu označena obchodní firmou, a to bez dodatku „v likvidaci“, sídlem a identifikačním číslem, odvolací soud správně uzavřel, že je namístě pokládat identifikaci povinné v exekučním titulu za dostatečnou a umožňující zahájení a vedení exekuce vůči povinné, nadto v situaci, kdy povinná podle obchodního rejstříku v době vydání exekučního titulu dne 18. dubna 2013 v likvidaci vůbec nebyla. Odkaz dovolatelky na judikaturu dovolacího soudu není přiléhavý, neboť uvedená rozhodnutí se zabývají skutkově odlišnými případy.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, dovolání povinné proto není přípustné a Nejvyšší soud jej podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 12. 2020

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu