20 Cdo 3286/2011Usnesení NS ze dne 26.10.2011

20 Cdo 3286/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Bytového družstva Olbramovická 712/8, 713/6, se sídlem v Praze 4, Olbramovická 712/8, identifikační číslo osoby 63081709, proti povinnému MUDr. F. K., zastoupenému JUDr. Václavem Duškem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 6, Nový Lesík 7, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 17881/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 12. 8. 2010, č. j. 64 Co 91/2010-71, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze 14. 12.2009, č. j. 13 Nc 17881/2005-52, jímž obvodní soud podle § 54 exekučního řádu ve znění zákona č. 286/2009 Sb., účinného od 1. 11. 2009, odmítl návrh povinného na odklad exekuce vyklizením bytu a zamítl návrh na její zastavení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, jež směřuje výlučně proti té jeho části, jíž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno ve výroku týkajícím se odkladu exekuce.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Přípustnost dovolání nezakládají ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., jelikož usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve věci odkladu provedení výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů), v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a nelze ji opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., protože toto ustanovení je v exekučním řízení uplatnitelné pouze prostřednictvím § 238a odst. 1 a 2 o. s. ř., v němž však – jak bylo výše uvedeno – institut odkladu provedení exekuce vyjmenován není (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12/2004 pod poř. č. 233).

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. října 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu