20 Cdo 2142/2016Usnesení NS ze dne 28.06.2016

20 Cdo 2142/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Vladimírem Kůrkou v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, sídlem Orlická 4/2020, 130 00 Praha 3, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému Družstvu AVECO INTERNATIONAL v likvidaci, sídlem Za Zelenou liškou 473/16, 140 00, Praha 4, identifikační číslo osoby 00508667, zastoupenému JUDr. Alenou Vlčkovou, advokátkou, sídlem Habrová 9, Praha 3, pro 63 536,- Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Igora Ivanko, Exekutorský úřad Praha 10, pod sp. zn. 167 EX 10535/14, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2016, č. j. 51 Co 18/2016-7, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění (stručné dle ustanovení § 243f odst. 3 o. s. ř.):

Městský soud v Praze potvrdil v záhlaví označeným rozhodnutím (v rozsahu odvoláním napadených výroků) usnesení soudního exekutora JUDr. Igora Ivanko, Exekutorský úřad Praha 10, ze dne 14. 1. 2016, č. j. 167 EX 10535/14-39, o určení ceny nemovitostí, který rozhodl tak, že se exekuce týká v usnesení uvedených nemovitých věcí a jejich příslušenství (výroky I. a II.), výsledná cena těchto nemovitých věcí se určuje ve výši 500 000,- Kč (výrok III.), přičemž na nich neváznou žádná věcná břemena, výměnky, nájemní a pachtovní práva či práva předkupní, která prodejem v dražbě nezaniknou (výrok IV.).

Povinný ve včasném dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování, a sice že tento soud vzal za prokázané, že strojní zařízení mlýna je samostatnou věcí movitou, a nikoli tedy příslušenstvím nemovitých věcí, které jsou předmětem exekuce; okolnost, zda strojní zařízení je součástí předmětných nemovitostí odvolací soud neposuzoval vůbec. Co do vymezení přípustnosti dovolání pak uvádí, že je podává „za podmínek ustanovení § 237 o. s. ř.“.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (čl. II. bod 1, a contr. bod 7., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a odmítl je podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., jestliže – mimo jiné, resp. především – neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. se totiž podává, že v dovolání musí být uvedeno – krom obecných náležitostí (§ 42 odst. 4), proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) – také to, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a). K projednatelnosti dovolání však pouhá citace textu – či, jako v nyní posuzované věci pouhý odkaz – na ustanovení § 237 o. s. ř. v dovolání nepostačuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSCR 55/2013).

Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání nepodává, a ani přihlédnutím k obsahu dovolání jej není možno dovodit.

Dovolatel uplatňuje nadto zjevně dovolací důvod jiný, než ten, který je coby přípustný uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.; podstatou dovolání je jeho nesouhlas se skutkovým zjištěním soudu odvolacího a se způsobem, jakým soudní exekutor exekucí postižené nemovitosti ocenil. Tím Nejvyššímu soudu však žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, nepředkládá.

Jinak řečeno, dovolatel žádá – pouze – dovolací soud, aby rozhodl jinak, než soud odvolací, čímž jest ovšem míjen účel dovolání jako specifického a mimořádného opravného prostředku.

Jelikož má dovolání vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243c odst. 1 odmítl, a podle ustanovení § 243f odst. 2 o. s. ř. tak učinil rozhodnutím předsedy senátu, a jen se stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení § 243f odst. 3 o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2016

JUDr. Vladimír Kůrka

předseda senátu