20 Cdo 1878/2020Usnesení NS ze dne 14.07.2020

20 Cdo 1878/2020-2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněných A) P. V., narozeného dne XY, bytem XY, a B) P. V., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Petrem Čichovským, advokátem se sídlem v Týnci nad Sázavou, Družstevní 411, proti povinným 1) V. B., narozenému dne XY, bytem XY, a 2) S. B., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Věrou Ottlovou, advokátkou se sídlem v Benešově, Tyršova 1902, pro 853 861 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 7 Nc 3031/2006, o dovolání povinné 2) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2019, č. j. 20 Co 254/2019-1798, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

1/ Nejvyšší soud dovolání povinné 2) proti usnesení Krajského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 27. 8. 2019, č. j. 20 Co 254/2019-1798, jímž odvolací soud zrušil usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 31. 10. 2018, č. j. 7 Nc 3031/2006-1701, a zároveň řízení o návrhu povinných na zastavení exekuce zastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, odmítá podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále rovněž „o. s. ř.“, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., neobsahuje-li především údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.).

2/ Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné a vzájemně se vylučující předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2019, sp. zn. 20 Cdo 3332/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 2839/2019). Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014).

3/ V posuzovaném dovolání, ačkoli poměrně rozsáhlém, jednoznačné vymezení předpokladu přípustnosti dovolání chybí. Dovolatelka sice polemizuje s jednotlivými závěry napadeného usnesení odvolacího soudu, poukazuje (zejména) na údajné vady či pochybení nalézacího (předcházejícího) řízení, z něhož vzešel exekuční titul (rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 15. 12. 2003, č. j. 8 C 1754/98-261), vytýká odvolacímu soudu, že se s jejími námitkami vypořádal formalisticky a ne zcela srozumitelně formuluje jednotlivé otázky či spíše námitky (např. že povinní nemohli uplatnit vady z něčeho, co nevlastnili, že exekuční titul je „nicotným rozsudkem“, že vzhledem k nepromlčitelnosti vlastnického práva prekluzivní lhůta „neexistuje“, že soudy neuložily povinnost oprávněným předat povinným zděnou garážovou kolnu, že nebyla odstraněna „nerovnost stran před zákonem“, že exekuční titul „byl vytvořen libovůlí Okresního soudu v Benešově“ apod.), avšak předpokladem přípustnosti se ve vztahu k těmto námitkám nezabývá vůbec, případně se omezuje na opakovaná tvrzení, že „opět nebyla vyřešena zásadní otázka hmotného nebo procesního práva“. Se zřetelem k tomu, že dovolatelka nepoukazuje na jakoukoli konkrétní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, a to alespoň v rovině právních závěrů dovolacího soudu, nelze se z celého textu dovolání (vnitřně nepříliš konzistentního) dobrat toho, že by předpoklad přípustnosti dovolání byl pro posuzovanou věc založen.

4/ Vzhledem k nepřípustnosti dovolání se Nejvyšší soud nezabýval ani případnými vadami exekučního řízení (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř).

5/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 7. 2020

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu