20 Cdo 1636/2003Usnesení NS ze dne 29.04.2004 Zástavní právo v exekuci. Výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí. Rozvrhové usnesení. Osoba oprávněná k podání odvolání.

20 Cdo 1636/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Finančního úřadu H., proti povinné Š., společnosti s ručením omezeným - v likvidaci, pro 3 576.620,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. E 2417/94, o dovolání L. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 8. 2002, č.j. 18 Co 59/2001-146, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud s odkazem na ustanovení § 218 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu odmítl odvolání, jímž L. P. napadl usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. 11. 2000, č.j. E 2417/94-128 (o uspokojení nároků z podstaty). Odvolatel není účastníkem dané fáze řízení o výkon a právo podat odvolání proti rozvrhovému usnesení mu tudíž nepřísluší; podle odvolacího soudu je tomu tak proto, že „nejpozději v den rozvrhového jednání“ nepřihlásil svoji pohledávku, přičemž to, že je zapsán v katastru nemovitostí jako zástavní věřitel na základě zástavní smlouvy uzavřené s povinnou dne 8. 6. 1992 a registrované Státním notářstvím ve Z. téhož dne pod č.j. 1 R III. 1263/92, na uvedeném nemůže nic změnit.

V dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu L. P. (zastoupen advokátem) prostřednictvím důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci) zpochybňuje závěr o nedostatku svého oprávnění podat odvolání. Namítá, že soud prvního stupně neměl o rozvrhu jednat a rozhodovat, neboť opomněl mu doručit dražební vyhlášku, přestože věděl, že na nemovitostech vázne v jeho prospěch zástavní právo, a rovněž mu znemožnil účast na rozvrhovém jednání 3. 11. 2000 tím, že jej včas o jeho konání neuvědomil (předvolání obdržel až 31. 10. 2000). Navrhuje proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „o.s.ř.“). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 3. 11. 2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).

Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení, kterým odvolací soud odmítl odvolání (§ 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.); důvodné však není.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí (§ 335 a násl. o.s.ř.) je rozděleno do několika relativně samostatných částí, v nichž se řeší vymezený okruh otázek; (pravomocné) rozhodnutí o nich je pak předpokladem pro pokračování v řízení, resp. v jeho další fázi. Každý úsek – nařízení výkonu rozhodnutí, určení ceny nemovitosti, jejího příslušenství, závad a práv s ní spojených, vydání dražební vyhlášky, prodej nemovitosti v dražbě a rozvrh rozdělované podstaty – vykonávacího řízení vyžaduje, aby v souladu s ustanoveními § 255 odst. 1, 2 a § 94 odst. 1 ve spojení s § 254 odst. 1 o.s.ř. byl okruh jeho účastníků najisto postaven, přičemž v každé jednotlivé fázi je třeba účastenství dalších osob (vyjma oprávněného a povinného, kteří jsou účastníky všech úseků exekuce) posuzovat samostatně, odděleně od částí předcházejících. Vůdčím hlediskem posouzení účastenství těchto osob v řízení je, zda jim právní předpisy přiznávají procesní práva, popřípadě ukládají procesní povinnosti. Okolnost, že určitému subjektu má být podle zákona doručováno (rozhodnutí, předvolání k úkonu nebo jiná soudní listina) bez dalšího neznamená, že má postavení účastníka v dané fázi řízení.

Účastníky té části řízení o výkon, jež nastává po pravomocném udělení příklepu (§ 336n a násl. o.s.ř.) a v níž jde o rozvrh rozdělované podstaty (§ 336p o.s.ř.), jsou oprávněný, povinný, vydražitel, věřitelé, kteří podali řádně a včas přihlášku, a osoby, v jejichž prospěch váznou na nemovitosti závady (s výjimkou těch, které vydražitel musí převzít bez započtení na nejvyšší podání, viz § 336m odst. 1 o.s.ř.).

Účastenství dovolatele v rozvrhovém stadiu řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí by mohlo vyplývat toliko z jeho postavení zástavního věřitele, který přihlásil pohledávku za povinnou zajištěnou zástavním právem na postižených nemovitostech nejpozději do zahájení dražebního jednání (srov. § 336b odst. 2 písm. i/, § 336n odst. 1, věta druhá, o.s.ř.). Tak tomu však v souzené věci nebylo a opak – tedy že do zahájení dražby (§ 336f odst. 1 o.s.ř.) nárok uplatnil – dovolatel netvrdí.

Pro závěr, že dovolatel nepřihlásil zástavním právem zajištěnou pohledávku včas (tj. ve smyslu § 336b odst. 2 písm. i/ o.s.ř. nesdělil výši svého nároku i s příslušenstvím ke dni dražebního jednání a neprokázal jej listinami), je bezvýznamné, že v předcházejících stadiích řízení soud prvního stupně ve vztahu k němu nepostupoval v souladu se zákonem (jako tomu, kdo má k nemovitosti věcné právo /zástavní právo/, mu nedoručil usnesení o odhadní ceně /§ 336a odst. 4 o.s.ř./, ani dražební vyhlášku s výzvou, aby ti, kdo jsou odkázáni se svými nároky na nejvyšší podání, udali výši svých nároků i s příslušenstvím ke dni dražebního jednání a prokázali je listinami s upozorněním, že jinak bude k jejich nárokům přihlíženo jen podle obsahu spisů /§ 336c odst. 1 písm. a/ o.s.ř./). Uvedená pochybení nelze procesně relevantním způsobem zohlednit v rozvrhové fázi, v níž je ve sledovaných souvislostech podstatné již jen to, zda dovolatel svou pohledávku přihlásil k uspokojení z rozdělované podstaty včas, tj. do zahájení dražebního jednání (nikoli tedy – jak nesprávně uvedl odvolací soud – do zahájení jednání o rozvrhu).

Účastenství dovolatele v dané fázi řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí pak nemůže být založeno ani na tom, že ustanovení § 336n odst. 1, věta druhá, o.s.ř. ukládá soudu, aby k jednání o rozvrhu předvolal i ty osoby, kterým se doručuje dražební vyhláška (§ 336c o.s.ř.). Protože do patnácti dnů ode dne dražby nepodal odvolání proti usnesení o příklepu (§ 336j odst. 2, věta druhá, o.s.ř.), jež mohlo vést k jeho odstranění a k otevření prostoru pro řádné uplatnění zástavním právem zajištěné pohledávky, účastníkem té části řízení, jež následovala po pravomocném udělení příklepu vydražiteli, se dovolatel nestal. Jeho předvolání k rozvrhovému jednání dne 3. 11. 2000 bylo zbytečným úkonem soudu; zákon totiž dovolateli (jako nepřihlášenému zástavnímu věřiteli) neposkytuje žádná procesní oprávnění, která by mohl v rozvrhu realizovat.

Lze uzavřít, že dovolateli legitimace k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně nesvědčila, neboť účastníkem řízení o rozvrhu rozdělované podstaty nebyl (§ 201, § 218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.); z pohledu v dovolání uplatněných námitek je tudíž rozhodnutí odvolacího soudu správné, a Nejvyšší soud proto (při vyloučení vad, k nimž ve smyslu § 242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. přihlíží z úřední povinnosti) dovolání zamítl (§ 243b odst. 1, část věty před středníkem, o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 4, větu první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1, větu první, o.s.ř. (oprávněné, která byla v tomto stadiu řízení úspěšná, žádné náklady nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna2004

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu