20 Cdo 1526/2020Usnesení NS ze dne 21.07.2020

20 Cdo 1526/2020

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné D. V., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Bezouškou, advokátem se sídlem v Čáslavi, nám. Jana Žižky z Trocnova 2, proti povinnému P. Š., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Semtín 81, pro 160 188,19 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky Mgr. Veroniky Jakubovské, Exekutorský úřad Kutná Hora, pod sp. zn. 192 EX 52/19, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2020, č. j. 20 Co 400/2019-83, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 19. 9. 2019, č. j. 192 EX 52/19-61, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 18. 12. 2019, č. j. 192 EX 52/19-77, kterým soudní exekutorka Mgr. Veronika Jakubovská, Exekutorský úřad Kutná Hora, určila cenu nemovitých věcí a jejich příslušenství blíže specifikovaných ve výroku svého rozhodnutí, a to částkou 1 585 000 Kč, dále určila věcné břemeno, jež dražbou nezanikne, a nájemní právo, jež dražbou zanikne. Odvolací soud konstatoval, že v projednávané věci byly splněny formální předpoklady pro určení ceny, soudní exekutor postupoval zcela podle občanského soudního řádu a exekučního řádu. Ve věci byl použit znalecký posudek, který určil obvyklou cenu nemovitostí, znalec určil obvyklou cenu tak, jak to stanoví zákon, a zcela v souladu se zadáním, jestliže porovnával nemovité věci srovnatelné. Smyslem rozhodnutí není určení ceny, za niž má být nemovitost prodána, ale stanovení podkladu pro nejnižší podání. Až dražba může odpovědět na otázku, jakou má nemovitost fakticky cenu. Vhodnost způsobu provedení exekuce z důvodu zatížení nemovitosti hypotékou není při určení ceny relevantní, povinný však může podat z tohoto důvodu návrh na odklad či na zastavení exekuce.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání „… z důvodu uvedeného v ust. § 237 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění a z důvodu podle § 241a, odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění…“. Vytkl, že znalec nemovitosti fakticky neviděl a neohledal a že srovnával nesrovnatelné. Nesouhlasí, že stanovení ceny je jen podkladem pro nejnižší podání, neboť dražitelé nikdy nejdou nad cenu určenou znalcem. Protože soudní znalec spolupracuje s exekutorským úřadem v jiných dražbách, namítá podjatost znalce. Exekutor a oprávněný se jen snaží o stanovení co nejnižší ceny a o co nejrychlejší prodej, dříve než bude rozhodnuto o návrhu na obnovu dědického řízení. Proto byl též zamítnut i návrh povinného na odklad exekuce s tím, že nový výsledek dědického řízení nemá vliv na toto exekuční řízení. Rovněž podotýká, že postižený majetek je mnohonásobně vyšší než dlužná částka. Závěrem navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení za účelem zpracování nového znaleckého posudku.

3. Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že dovolání se nevymezuje k otázce přípustnosti, cena byla podle oprávněné určena zákonným způsobem zohledněním všech podstatných okolností. Námitku podjatosti znalce povinný uplatnil opožděně a bez řádného důvodu, vršením námitek se jen snaží o další oddálení prodeje. Povinný ani nijak neprokázal, že je vedeno nějaké řízení o obnovu dědického řízení. Oprávněná navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.

4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dospěl přitom k závěru, že dovolání není přípustné.

5. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

6. Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).

7. Tomuto požadavku dovolatel nedostál, nezvolil-li konkrétní ze čtyř rozdílných předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř. Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§ 241 b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jedná se přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze přípustnost dovolání posoudit.

8. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 7. 2020

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu