11 Tdo 973/2016Usnesení NS ze dne 12.10.2016

11 Tdo 973/2016-27

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. října 2016 dovolání obviněného P. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 9 To 73/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 24/2015 a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného P. H. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 9. 2015, sp. zn. 3 T 24/2015, byl P. H. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně od března 2012 do konce listopadu 2013, v bytě na adrese P. v. …vP. a v restauraci U Šaška v P. a okolí těchto budov a na dalších místech v P. a blízkém okolí, okres P., poté, co neoprávněně zakoupil od J. M. psychotropní látku metamfetamin (pervitin), která je zařazena do seznamu č. 5, přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdější novelizace, tuto následně na ubytovně Horník na adrese P. v. č. p. … v P., v okolí bydliště J. M. a na dalších místech v P. a blízkém okolí, zprostředkoval nákup a předal, v úmyslu získat bezplatně pro svoji potřebu uvedenou látku, dalším osobám, kdy

- v přesně nezjištěné době, nejméně od března 2012 do počátku roku 2013, nejméně ve dvaceti případech obdržel finanční částku 250 Kč od M. P., a následně vždy za finanční obnos 500 Kč od J. M. zakoupil nezjištěné množství metamfetaminu, kdy z tohoto množství si půlku uvedené látky v hodnotě 250 Kč nechal a zbylou část této látky předal M. P., tedy M. P. obstaral nejméně 2 gramy uvedené látky za finanční obnos nejméně 5 000 Kč,

- v přesně nezjištěné době, nejméně od léta 2013, nejméně v pěti případech obdržel od V. D., finanční částku 200 až 300 Kč za účelem nákupu látky metamfetamin, kdy připojil část svých financí a za částku 500 Kč zakoupil od J. M. přibližně 0,2 gramy metamfetaminu, kdy z tohoto množství si vždy část uvedené látky nechal pro sebe a část předal V. D. a dále v nezjištěném počtu případů tomuto předal nezjištěné množství uvedené látky bez finanční náhrady,

- v přesně nezjištěné době, nejméně od počátku roku 2012 do konce listopadu 2013 nejméně ve dvaceti případech obdržel finanční částku 500 Kč od J. N., utajeného svědka podle § 55 odst. 2 tr. ř., a za tuto částku pro něho zprostředkoval nákup pervitinu od J. M. v množství přibližně 0,2 gramy, kdy toto množství předal J. N., od kterého obdržel za zprostředkování malý finanční obnos nebo trochu pervitinu,

a dále v blíže nezjištěné době psychotropní látku metamfetamin (pervitin) zprostředkovával, poskytoval a prodával na různých místech okresu P. dalším dosud neustanoveným osobám,

a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami, sp. zn. 1 T 204/2012, ze dne 28. 12. 2012, který nabyl ve vztahu k němu právní moci dne 20. 3. 2013, odsouzen za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody ve výměře 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 5 roků, tj. do 20. 3. 2018.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 9 To 73/2016, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Miroslavy Štěpánkové dovolání. Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

Obviněný namítl, že skutek, kterým byl uznán vinným, byl nesprávně kvalifikován. Důkazy, které provedl soud prvního stupně, jeho vinu neprokazují. Absentuje důvěryhodné prokázání časové osy jeho jednání, což je velice významné z hlediska posouzení jeho jednání vzhledem k trestnímu příkazu Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 1 T 204/2012. Svědek P. podle obviněného nevyzněl důvěryhodně, neboť nebyl schopen uvést, v kolika případech a v jakém období měl společně s ním drogu získat. Svědek D. jasně uvedl, že mu obviněný nic neprodával. Výpověď utajeného svědka N. nebyla pořízena v souladu s § 55 odst. 2 tr. ř. Pokud jde o výpovědi dalších svědků a spoluobviněného, s těmi se soud řádně nevypořádal vhledem k inkriminovanému období. Odvolací soud se námitkami obviněného nezabýval a řádně se s nimi nevypořádal.

Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 9 To 73/2016, a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.

Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění. Žádný případ extrémního rozporu skutkových zjištění a obsahu provedených důkazů přitom neuvádí, vyjadřuje pouze nesouhlas s jejich hodnocením. Nad rámec dovolacího řízení pak lze konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Zabývaly se při tom i námitkou údajného nesouladu výpovědi utajeného svědka s trestním řádem, k čemuž lze doplnit, že obviněný ani neuvádí, v čem má rozpor spočívat. Podobně i další dovolací námitky jsou formulovány velmi stručně, obecně či bez bližšího zdůvodnění.

Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný P. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. října 2016

JUDr. Karel Hasch

předseda senátu