11 Tdo 623/2005Usnesení NS ze dne 23.05.2005

11 Tdo 623/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 23. května 2005 dovolání obviněného A. B., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2004, sp. zn. 61 To 428/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 69/2004, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b ) tr. ř. s e dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. září 2004, sp. zn. 9 T 69/2004, byl obviněný A. B. uznán vinným trestným činem podle § 257b odst. 1, 2) tr. zák. a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v trvání 50 hodin. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému D. p. hl. m. P., a. s. se sídlem S. v P., škodu ve výši 300,-Kč.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2004, sp. zn. 61 To 428/2004, byl k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 zrušen, a to v celém rozsahu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle § 257b odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře padesáti hodin. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému D. p. hl. m. P., a. s. se sídlem v P., S. škodu ve výši 300,-Kč.

Obviněný A. B. opřel dovolání o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V poměrně obsáhlém odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku v zásadě zopakoval argumenty uplatněné v podaném odvolání a uvedl, že napadené rozhodnutí nemá oporu v provedeném dokazování, neboť nebylo podle jeho názoru prokázáno, že se dopustil uvedeného trestného činu. Vytýká soudu, že nesprávně hodnotil výpovědi svědků C. a P. a nezabýval se dostatečně rozpory v jejich výpovědích, dále, že zamítl návrh na provedení důkazu výslechem svědka A. S. a znaleckým posudkem – expertizou rozboru chemického složení barvy. Setrval na svém stanovisku, že nebylo prokázáno, že nápis vznikl v době, kdy místem procházel obviněný, přičemž ve výpovědích svědků spatřuje celou řadu rozporů, které soudy nevzaly v úvahu a nehodnotily je objektivně při posouzení otázky viny obviněného. Poukazuje i na to, že již uhradil způsobenou škodu. Domnívá se, že za situace, kdy nebylo prokázáno, že se dopustil uvedeného trestného činu měly soudy aplikovat zásadu „in dubio pro reo“ a zprostit jej obžaloby. Závěrem navrhl, aby dovolací soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadených výroků rozhodnutí a zrušil napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze a jemu předcházející rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 a přikázal těmto soudům věc k novému projednání, případně aby sám ve věci rozhodl rozsudkem.

Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání uvedl, že obviněný namítl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), tedy nesprávnost právního posouzení stíhaného skutku, avšak cestou uplatněné dovolací argumentace zpochybnil, zda se přisouzeného jednání dopustil, zpochybnil usvědčující výpovědi svědků a na základě přijetí vlastního skutkového hodnocení se domáhá jiného právního posouzení a zproštění obžaloby. Dovolání nenaplňuje deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a po obsahové stránce neodpovídá žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.) a že bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovoláním podaným z tohoto důvodu tedy nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního, resp. druhého stupně dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v § 265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je nutno připomenout, že nápravu některých skutkových, hmotně právních či procesně právních vad je podle trestního řádu možno učinit prostřednictvím dalších mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona podle ustanovení § 266 tr. ř. a násl., případně obnovy řízení podle § 277 a násl. tr. ř.

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dále dovodit, že nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí. Podstatou dovolacích námitek obviněného je především tvrzení, že soudy nevykonaly dokazování v rozsahu potřebném pro zjištění skutkového stavu věci a že nesprávně zhodnotily rozpory ve výpovědích svědků C. a P.

Námitky obviněného v tomto ohledu nemohou obstát, neboť obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak jeho argumentace se opírá výhradně o námitky skutkového charakteru, neboť uplatnil pouze námitky, které směřovaly proti způsobu jakým byly hodnoceny provedené důkazy a proti rozsahu dokazování, tedy námitky proti správnosti skutkových zjištění. Dovolatel totiž namítl, že soud neumožnil provedení obhajobou navrhovaných důkazů, především výslech svědka A. S. a vypracování znaleckého posudku, nesprávně hodnotil výpovědi svědků C. a P., nezabýval se dostatečně rozpory v jejich výpovědích a neuplatnil zásadu in dubio pro reo. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn oběma soudy, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží dosáhnout změny zjištění skutkového stavu věci a teprve na základě změněného skutkového stavu dovozuje, že jeho jednání nenaplnilo skutkovou podstatu stíhaného trestného činu, resp. že se stíhaného jednání vůbec nedopustil.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak bylo výše již uvedeno, obviněný sice dovolání formálně opřel o dovolací důvod předvídaný ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti dovolání založil na námitkách, které obsahově nejen tento, ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod nenaplňují. Dovolání tak bylo podáno z jiných, než ze zákonem stanovených důvodů.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného A. B. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. května 2005

Předseda senátu

JUDr. Antonín Draštík