11 Tdo 336/2020Usnesení NS ze dne 27.05.2020

11 Tdo 336/2020-1745

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 o dovolání obviněné K. Ž., narozené XY ve XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 9. 2019, č. j. 6 To 302/2019-1562, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 16 T 169/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné K. Ž. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Obviněná K. Ž. byla rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 12. 6. 2019, č. j. 16 T 169/2018-1472, spolu s dalšími obviněnými, uznána vinnou ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku [pod bodem 1)] a zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku [pod bodem 2)].

2. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně obviněné uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců. Pro výkon tohoto druhu trestu byla obviněná podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná (spolu s dalšími obviněnými) odvolání směřující do výroku o vině i o trestu. Odvolání podala též státního zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih, a to v neprospěch všech obviněných, ohledně obviněné K. Ž. do výroku o trestu. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) proto projednal odvolání obviněných a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih a v záhlaví uvedeným rozsudkem zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. řádu rozsudek soudu prvního stupně a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově uznal [pod bodem 1)] obviněnou (spolu s dalšími obviněnými) vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) c) tr. zákoníku. Ohledně dalších výroků [včetně výroku o vině uvedeného pod bodem 2)] zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Uvedených trestných činů se obviněná podle skutkových zjištění soudů dopustila takto:

1)

od přesně nezjištěné doby, minimálně od listopadu roku 2017 do 29. 05. 2018, obžalovaní J. G. ml., J. G. st. a K. Ž. zejména v bytě č. 12 v bytovém domě na adrese XY, Plzeň, v jeho okolí, na různých místech v XY, okres Plzeň-jih, a na dalších blíže nezjištěných místech v rámci Plzeňského kraje, v úmyslu získat majetkový prospěch, po telefonické domluvě, domluvě za využití sociálních sítí nebo po osobním kontaktu distribuovali koncovým uživatelům metamfetamin, tzv. pervitin, přičemž metamfetamin takto poskytli nejméně osobám:

a) D. L., narozenému XY, kterému obžalovaný J. G. ml. v průběhu roku 2018, nejpozději do dne 29. 05. 2018, na blíže neupřesněných místech v XY, okres Plzeň-jih, zdarma poskytl ve 3 případech blíže neupřesněné množství pervitinu, dále mu dne 29. 05. 2018 v Plzni na adrese XY prodal za částku 500 Kč pervitin v množství 1,22 gramu, obsahující celkem 0,88 gramu čisté metamfetaminové báze,

b) J. B., narozené XY, které obžalovaný J. G. ml. nejméně od měsíce listopadu 2017 do 29. 05. 2018 1-3x měsíčně na blíže neupřesněných místech v XY, okres Plzeň-jih, prodal blíže neupřesněné množství pervitinu, a to vždy za částku 100 až 300 Kč za jednu dávku,

c) L. Š., narozenému XY, kterému obžalovaný J. G. ml., nejméně od měsíce prosince 2017 do 29. 05. 2018 4-7x měsíčně na blíže neupřesněných místech v Plzni, okres Plzeň-město, a v XY, okres Plzeň-jih, prodal blíže neupřesněné množství pervitinu, a to vždy za částku 300 až 500 Kč za jednu dávku,

d) L. K., narozené XY, které obžalovaný J. G. ml. nejméně od počátku měsíce března 2018 do 29. 05. 2018 3-4x měsíčně na blíže neupřesněných místech v Plzni, okres Plzeň-město, a v XY, okres Plzeň-jih, zdarma poskytl pervitin, a to vždy 0,5 gramu jako jednu dávku, nejméně tedy 4,5 g pervitinu,

e) M. K., narozené XY, které obžalovaný J. G. ml. v listopadu 2017 v blíže neupřesněném počtu případů na blíže neupřesněných místech v XY, okres Plzeň-jih, a XY, okres Plzeň-jih, prodal celkem nejméně 12 g pervitinu za celkovou částku nejméně 12.000 Kč,

f) V. S., narozené XY, které obžalovaná K. Ž. od měsíce listopadu 2017 do 29. 05. 2018 2-3x týdně na blíže neupřesněných místech v Plzni, okres Plzeň-město, zejména v okolí XY ulice v Plzni, prodala vždy 0,5 gramu pervitinu vždy za částku 500 Kč, nejméně tedy 30 g pervitinu,

g) N. T., narozené XY, které obžalovaná K. Ž. nejméně v listopadu 2017 nejméně ve 4 případech v bytovém domě č.p. XY v ulici XY v Plzni, okres Plzeň-město, prodala vždy nejméně 0,5 gramu až 1 gram pervitinu vždy v ceně 1.000 Kč za 1 gram, nejméně tedy 2 g pervitinu,

h) V. D., narozenému XY, obžalovaný J. G. st. v průběhu

roku 2018, nejpozději do 29. 05. 2018, nejméně 4x v bytovém domě č.p. XY v ulici XY v Plzni, okres Plzeň-město, prodal vždy nejvýše 3 gramy pervitinu, vždy v ceně 1.200 Kč za 1 gram, a dále mu v jednom případě poskytl pervitin jako protihodnotu za fotoaparát, a jeho manželce H. D., narozené XY, obžalovaný J. G. st. ve stejném období, nejméně ve 2 případech v bytovém domě č.p. XY v ulici XY v Plzni, okres Plzeň-město, prodal vždy 2 až 3 gramy pervitinu v ceně 1.000 Kč za 1 gram, a celkem tak oběma dohromady poskytl nejméně 10 g pervitinu,

i) D. K., narozenému XY, kterému obžalovaný J. G. st. v průběhu roku 2018, nejpozději do 29. 5. 2018 ve 2-3 případech v bytovém domě č.p. XY v ulici XY v Plzni, okres Plzeň-město, prodal celkem nejméně 8 gramů pervitinu za částku

nejméně 8.000 Kč,

j) J. Ž., narozenému XY, kterému obžalovaný J. G. st. v průběhu roku 2018, nejpozději do 29. 5. 2018, v bytovém domě č.p. XY v ulici XY v Plzni, okres Plzeň-město, prodal 1x za 14 dní pervitin vždy za částku 500 až 1.000 Kč,

přičemž takto poskytli svým odběratelům nejméně 67,72 g pervitinu,

přičemž takto distribuovaný pervitin obžalovaným J. G.st., J. G. ml., a K. Ž. v období nejméně od měsíce listopadu 2017 do dne 29. 05. 2018 dodával po předchozí telefonické domluvě za účelem získání majetkového prospěchu v jejich bytě na adrese Plzeň, XY, okres Plzeň-město, i ve svém bytě na adrese Ústí nad Labem, XY, případně na dalších místech v rámci České republiky, obžalovaný M. Z., přičemž pervitin dodával v blíže neupřesněném počtu případů za cenu 650 Kč za 1 gram, a dne 29. 05. 2018 přivezl 47,81 g pervitinu obžalovanému J. G. st. do jeho bytu na adrese Plzeň, XY, a to vozidlem Škoda Fabia 5J, RZ XY, a to vždy za účelem jeho další distribuce,

a dne 29. 05. 2018 měli obžalovaní J. G. st. a K. Ž. v držení celkem 47,81 g pervitinu, který byl zajištěn v rámci domovní prohlídky v jimi užívaném bytě č. 12 v Plzni, XY ulice č.p. XY, obsahujícího nejméně 32,24 gramu čisté metamfetaminové báze,

a dne 29. 05. 2018 měl obžalovaný J. G. ml. v držení 8,71 g pervitinu, který byl zajištěn v rámci prohlídky jiných prostor a pozemků ve vozidle Honda Civic MB2, RZ XY, obsahujícího celkem 6,65 gramu čisté metamfetaminové báze,

a obžalovaný J. G. ml. mimo to sám prodal P. R., narozenému XY, nejméně od měsíce června 2017 nejpozději do listopadu 2017, pravděpodobně 1x měsíčně na blíže neupřesněných místech v XY, okres Plzeň-jih, blíže neupřesněné množství pervitinu, a to vždy za částku kolem 200 Kč za jednu dávku,

přičemž obžalovaná K. Ž. se výše uvedeného jednání dopustila přesto, že byla trestním příkazem Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 1 T 74/2017 ze dne 03. 05. 2017, který nabyl právní moci dne 22. 07. 2017, odsouzena pro dvojnásobný přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků s dohledem, a dále jí byl uložen peněžitý trest ve výměře 20 denních sazeb s výší denní sazby v částce 300 Kč,

kdy všichni obžalovaní takto jednali, ač jim nebylo ve smyslu § 8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů k této činnosti vydáno Ministerstvem zdravotnictví řádné povolení, kterým jak věděli, nedisponovali, kdy hydrochlorid metamfetaminu - pervitin, patří mezi psychotropní látky v Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., kterým se provádí zákon č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších doplňků.

2)

v době od 19. 06. 2018 do 25. 07. 2018 v bytovém domě č.p. XY v ulici XY v Plzni, okres Plzeň-město, a v jeho okolí, v úmyslu získat majetkový prospěch prodala pervitin N. T., narozené XY, v jednom případě 0,5 gramu pervitinu za částku 500 Kč, a V. S., narozené XY, ve 2-3 případech vždy 0,5 gramu pervitinu za částku 500 Kč,

přičemž se výše uvedeného jednání dopustila přesto, že byla trestním příkazem Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 1 T 74/2017 ze dne 03. 05. 2017, který nabyl právní moci dne 22. 07. 2017, odsouzena pro dvojnásobný přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků s dohledem, a dále jí byl uložen peněžitý trest ve výměře 20 denních sazeb s výší denní sazby v částce 300 Kč,

kdy obžalovaná takto jednala, ač jí nebylo ve smyslu § 8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů k této činnosti vydáno Ministerstvem zdravotnictví řádné povolení, kterým jak věděla, nedisponovala, kdy hydrochlorid metamfetaminu - pervitin, patří mezi psychotropní látky v Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., kterým se provádí zákon č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších doplňků.

4. Za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku a za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně beze změny, uložil odvolací soud obviněné podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců nepodmíněně. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnou pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná dne 26. 11. 2019 dovolání, a to prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vladimíra Kováře, advokáta.

6. Obviněná v podaném dovolání předně uvádí, že toto především opírá o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale i zcela mimořádně o ustanovení článku 4 a 90 Ústavy České republiky. Podle názoru obviněné se v daném případě jedná o situaci, kdy by Nejvyšší soud měl výjimečně zasáhnout, neboť to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněných. Obviněná uvádí, že došlo k dotčení Ústavou garantovaného práva na spravedlivý proces, a to tak, že toto právo bylo hrubě porušeno. Obviněná má za to, že rozsudek (blíže však neuvádí, zda se jedná o rozsudek soudu prvního stupně či soudu odvolacího) není spravedlivý, trestných činů, které jsou jí kladeny za vinu, se nedopustila. Obviněná se dále domnívá, že při rozhodování soudu nebyly správně posouzeny skutky a další okolnosti skutkové povahy, a to podle obviněné znamená, že tyto nebyly správně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva a došlo tak k extrémnímu nesouladu v posouzení skutku, včetně zjištěných okolností s ustanoveními hmotného práva ústící ve vynesení rozsudku. Obviněná konkrétněji v této souvislosti uvádí, že se prodeje drog nezúčastnila, N. T. a V. S. žádné drogy neprodávala, resp. že se tyto skutky vůbec nestaly. Na základě především těchto důvodů obviněná dovozuje, že rozsudek není spravedlivý a navrhuje, aby dovolací soud tento zrušil a obviněnou zprostil obžaloby.

7. V následující části odůvodnění podaného dovolání se obviněná vyjadřuje k provedenému dokazování, když uvádí, že z výpovědi svědka V. V., kterou učinil před soudem, nevyplývá, že se měla předmětné trestné činnosti dopustit. Dále obviněná uvádí, že dne 28. 5. 2019 byly soudem vyslechnuty svědkyně N. T. a V. S., které popřely svoji výpověď učiněnou v přípravném řízení, údajně očistily obviněnou z nařčení z trestné činnosti, a této se také omluvily. K tomuto (údajnému) nařčení se měla obviněná vyjádřit již před soudem dne 26. 3. 2019, když uvedla, že nikomu z osob uvedených v obžalobě žádné drogy neprodávala, a ani jednu ze svědkyň vůbec nezná. Údajné nařčení (z trestné činnosti) tak podle názoru obviněné obhajoba nemusela a ani nemohla vyvrátit, neboť již před tím mělo být obhajobou dokazováno, že nebylo možné zvonit na domovní zvonek bytu obviněné v době po jejím propuštění z vazby (19. 6. 2019 do 25. 7. 2019), protože tento vykazoval poruchu a dále nebylo ani možné, aby jí (obviněná má zřejmě na mysli obě shora uvedené svědkyně) po propuštění z vazby telefonovaly, neboť již měla jiné telefonní číslo, které znal jen její obhájce a sestra. O poruše zvonku měl také podle tvrzení obviněné obdržet soud, z popudu obhajoby, vyjádření správce domu pana S. Uvedený důkaz však podle obviněné soud pro své rozhodování nepoužil a jeho existenci ve svém rozsudku nezmiňuje. Vzhledem ke shora uvedenému pak obviněná dílčím způsobem uzavírá, že: „Vzhledem k popření svých výpovědí svědkyň T. a S. před soudem, nebylo nutné je usvědčovat ze lži, jak vypovídaly před PČR, že nebylo možné zvonit na zvonky, které nebyly funkční a tak někoho přivolat.

8. V navazující části odůvodnění dovolání se obviněná vyjadřuje k hodnocení výpovědí obou uvedených svědkyň soudem, když uvádí, že je zcela překvapivé, že soud mohl uvěřit původním, a podle jejího názoru lživým, výpovědím obou svědkyň, které učinily před Policií ČR. Dále obviněná k tomuto uvádí: „Spíše by se dalo očekávat, pokud nebude chtít uvěřit jejich výpovědi před soudem, že bude soudem šetřeno, kdo svědkyně navedl, aby jasně účelově a lživě výpovědi před PČR proti obž. Ž. byly objasněny a tím křivé svědectví před PČR, jak sami obě svědkyně před soudem přiznaly a obžalované se omluvili. Vzhledem k tomu, že samy svědkyně neměly důvod se přihlásit Policii ČR a vypovídat o osobě, kterou vůbec neznají a ona je také nezná, obhajoba očekávala, že soud bude zjišťovat, proč tak učinily, kdo je k tomu navedl a jak se vůbec PČR o jejich existenci a možnosti jejich výpovědi dozvěděla. To se však nestalo.“

9. Obviněná uvádí, že skutečnost, že se jí obě shora uvedené svědkyně před soudem za (údajné) křivé nařčení omluvily, jí již nepomohla. Vyslovuje názor, že: „Vzhledem k tomu, že obě výpovědi jasně byly presentovány před soudem a státním zástupcem se zákonnou povinností šetřit zjištěnou trestní činnost křivé výpovědi, obhajoba se takovou činností nezabývala a ani nepovažovala za nutné pátrat po původu takové trestné činnosti, která byla ventilována výpovědí svědkyň před soudem zcela jasně a dávat podnět k jejímu šetření.“ Dále obviněná uvádí, že v návaznosti na výsledek řízení u soudu prvního stupně však podala na obě svědkyně trestní oznámení, neboť se chtěla očistit a umožnit odvolacímu soudu spravedlivě rozhodnout. Podání bylo podle obviněné podáno na Okresní státní zastupitelství Plzeň-město, které jej však mělo postoupit odvolacímu soudu, který však navrhované důkazy obhajoby neprovedl, zejména výslech svědkyň T. a S. a závažnými rozpory ve výpovědích těchto svědkyň se nezabýval, přestože v odvolání byly podrobně uvedeny důvody, proč tak měl učinit a bylo navrhováno, co obviněná po odvolacím soudu požaduje. Stejně tak se podle obviněné problematikou závažných rozporů – lživého svědectví – nezabývalo ani státní zastupitelství.

10. Závěrem svého dovolání obviněná vyjadřuje svoje odmítavé stanovisko k soudem provedenému hodnocení výpovědi svědkyně N. T. a V. S. Soud také podle názoru obviněné nezjistil příčinu, proč tyto svědkyně lhaly a hlavně kdo je navedl ke křivé výpovědi. Těmito přístupy soudů bylo podle obviněné hrubě porušeno právo obžalované na spravedlivý proces a byla tak odsouzena za činy, které nespáchala, přičemž s touto skutečností má problémy se vyrovnat, a to i přes drobné pochybení v minulosti, za které již byla v jiném trestním řízení odsouzena. Obviněná pak podle svého názoru byla pouze přítelkyní dalšího obžalovaného, a to po nikterak dlouhou dobu, bez jakýchkoliv vazeb na jeho prokázanou trestnou činnost.

11. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že se po seznámení s jeho obsahem k tomuto nebude věcně vyjadřovat.

III.

Přípustnost dovolání

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněné splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.

13. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda uplatněnou argumentaci obviněné lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

14. Obviněná v podaném dovolání uplatňuje toliko dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tento je přitom naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Uvedenou formulací přitom zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod tedy neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

15. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.

16. I při respektování shora uvedeného vymezení daného dovolacího důvodu však Nejvyšší soud interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatelky (obviněné), včetně jejího práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV.

Důvodnost dovolání

17. Poté, co se Nejvyšší soud podrobně seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, jakož i spisového materiálu, dospěl k závěru, že žádná ze vznesených námitek obviněné neodpovídá jí uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněná sice svoji dovolací argumentaci obecně vystavěla na tvrzení o existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy na straně jedné a skutkovými závěry zejména soudu prvního stupně na straně druhé, avšak tento v podstatě dovozuje především na základě vlastního hodnocení své výpovědi a výpovědí svědkyň N. T. a V. S. Obviněná se tedy primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve následně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se žádné trestné činnosti nedopustila. Uvedené námitky tedy obsahově nenaplňují nejen obviněnou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod ve smyslu § 265b tr. řádu.

18. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněnou považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

19. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces např. v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. z. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.

20. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. řádu). Následně je plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, s. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozhodnutí náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou (srov. zejména bod 20. až 24 rozsudku soudu prvního stupně a bod 29., 37. až 42. rozsudku odvolacího soudu).

21. Pokud se jedná o hlavní dovolací námitku obviněné (týkající se údajného pochybení soudů při hodnocení výpovědi obviněné a svědkyň N. T. a V. S.), Nejvyšší soud na podporu závěrů učiněných soudy nižších stupňů uvádí, že s obdobnými námitkami se řádně a přesvědčivě vypořádal již soud prvního stupně, který zejména v bodě 23. svého rozsudku vysvětlil, z jakých důvodů nepovažoval výpověď obou shora uvedených svědkyň učiněnou v hlavním líčení za věrohodnou a pravdivou. Nejvyšší soud se s těmito závěry soudu prvního stupně ztotožňuje, plně na ně odkazuje, přičemž nepovažuje za jakkoliv přínosné tyto opětovně rekapitulovat.

22. Pod žádný z dovolacích důvodů nelze podřadit ani obecně formulovanou výtku obviněné, že z výpovědi svědka V. V., kterou učinil před soudem, nevyplývá, že se tato měla předmětné trestné činnosti dopustit. K této námitce obviněné lze pouze ve stručnosti odkázat na bod 20. rozsudku soudu prvního stupně, kde se mimo jiné podává, že výslech uvedeného svědka nikterak nepřispěl k objasnění projednávané věci. Z další části odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně přitom jednoznačně vyplývá, že soud při svém rozhodování obsah výpovědi uvedeného svědka řádně zohlednil (srov. bod 23 na s. 16 rozsudku soudu prvního stupně).

23. Obviněná též v dovolání uvádí námitku směřující proti postupu odvolacího soudu, který podle jejího názoru neprovedl důkazy navrhované obhajobou. V této souvislosti obviněná zmiňuje zejména návrh na provedení (opětovného) výslechu svědkyň N. T. a V. S. K této námitce Nejvyšší soud poznamenává, že z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2019 (č. l. 1551) vyplývá, že odvolací soud se vypořádal s návrhy obviněné na doplnění dokazování, když tyto zamítl. Nejvyšší soud uvedený postup odvolacího soudu považuje za správný, a to především s ohledem na řádně zjištěný skutkový stav věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu. Provedení opětovného výslechu obou svědkyň tak lze považovat za nadbytečné, a to zejména za situace, když cílem tohoto důkazního návrhu byla toliko zjevná snaha obviněné dosáhnout přehodnocení výpovědí obou shora jmenovaných svědkyň.

V.

Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

24. Protože Nejvyšší soud neshledal dovolací námitky obviněné K. Ž. jako způsobilé dovodit závěr o nezbytnosti jeho kasačního zásahu, nezbylo mu, než dovolání obviněné odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, což učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 27. 5. 2020

JUDr. Antonín Draštík

předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Petr Škvain, Ph.D.