11 Tdo 1180/2009Usnesení NS ze dne 07.04.2010

11 Tdo 1180/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. dubna 2010 dovolání podané obviněným M. B. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 2 To 56/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 2/2008, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2008, sp. zn. 1 T 2/2008, byl M. B. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1, § 222 odst. 1 tr. zák. a podle § 222 odst. 1 byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák.

Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Brně se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že dne 6. 12. 2006 ve večerních až nočních hodinách v L. , okres V. , před domem při slovní rozepři ohledně údajně odcizeného jízdního kola fyzicky napadl poškozeného M. H. , tak, že ho opakovaně, přibližně desetkrát udeřil maximálně střední intenzitou pěstí do obličeje tak, že poškozený upadl na zem, čímž mu způsobil oděrky na čele a nosu, tržné ranky v oblasti obočí, brýlový hematom v okolí obou očí, hematomy na obou tvářích a prokrvácení spojivek obou očí, přičemž byl srozuměn s tím, že takovým jednáním může poškozenému způsobit vážnou poruchu zdraví ve formě poškození důležitého orgánu, tedy mozku, či poškozenému způsobit nitrolební krvácení.

Proti citovanému rozsudku podali obviněný a státní zástupce odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, usnesením ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 2 To 56/2008, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), c). odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve zprošťujícím výroku a ve zrušené části vrátil věc soudu prvního stupně. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl, v odsuzující části tedy zůstal rozsudek nezměněn.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Lady Štarhové dovolání, kterým napadl výroky č. III. a IV. usnesení odvolacího soudu, tedy ty, kterými byl napadený rozsudek potvrzen v odsuzující části a odvolání obviněného bylo zamítnuto. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu I. stupně, ačkoli v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zde obviněný odkázal na § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.).

Naplnění uvedených dovolacích důvodů spatřuje obviněný v tom, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil skutek jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák., neboť nebyly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu. Podle obviněného skutkovým zjištěním odpovídá právní kvalifikace podle § 221 odst. 1 tr. zák. V daném případě nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka trestného činu podle § 222 odst. 1 tr. zák., neboť obviněný nezpůsobil poškozenému těžkou újmu na zdraví a jeho jednání ke způsobení těžké újmy na zdraví nesměřovalo. Závěr soudu je odůvodněn v podstatě obecným posouzením, že každý útok na hlavu od střední intenzity je potenciálně nebezpečný. Ze skutkových zjištění však vyplývá, že obviněný udeřil poškozeného maximálně střední intenzitou pěstí. Podle obviněného z toho nelze dovodit úmyslné směřování ke způsobení těžké újmy na zdraví.

Závěrem svého dovolání navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil výroky III. a IV. napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, a aby přikázal věc odvolacímu soudu v potřebném rozsahu k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedla, že pokus trestného činu je charakterizován nedostatkem účinku (následku) v podobě těžké újmy na zdraví a může být spáchán nejen za situace, kdy v důsledku útoku pachatele došlo k takovému ublížení na zdraví poškozeného, které ještě nedosahuje těžké újmy na zdraví (§ 89 odst. 7 tr. zák.), tak i za situace, kdy útok pachatele nezpůsobil žádnou újmu na zdraví. Pro obě tyto alternativy je však rozhodující zda úmysl pachatele, ať už přímý nebo nepřímý, směřoval ke způsobení následku v podobě těžké újmy na zdraví. Na úmysl takového charakteru je přitom možno usuzovat na podkladě všech v úvahu přicházejících důkazů s přihlédnutím ke všem rozhodným okolnostem, za nichž k útoku na zdraví došlo. Pokud obviněný sám nedoznal úmysl způsobit těžší následek, je třeba jej zjišťovat na podkladě nepřímých důkazů. Lze na něj usuzovat z intenzity útoků, způsobu provedení, z míst na těle poškozeného, kam útok směřoval, a z pohnutky činu.

V daném případě lze ve shromážděném důkazním materiálu nalézt oporu pro závěr, že obviněný vědomě opakovaně, přibližně desetkrát, udeřil pěstí do obličeje střední intenzitou poškozeného tak, až upadl, a to v úmyslu přivodit mu velmi závažná poranění, přičemž s takovým výsledkem byl obviněný při dané intenzitě útoku srozuměn. Tvrzení soudu, že obviněný byl srozuměn s tím, že takovým jednáním může poškozenému způsobit vážnou poruchu zdraví ve formě poškození důležitého orgánu, tedy mozku, či nitrolební krvácení, je důkazně podloženo. Sám obviněný přiznal, že poškozeného udeřil pěstí minimálně desetkrát do hlavy, přičemž sílu, kterou vedl údery, označil za velkou. Dále státní zástupkyně poukázala na výpovědi svědků, ze kterých vyplynulo, že zranění, která poškozený v důsledku útoku utrpěl, byla na něm výrazně patrná. Z vyjádření znalců vyplývá, že pokud byl poškozený udeřen do hlavy deseti ranami pěstí až střední intenzity, pak je zcela reálné, ať již v důsledku tohoto aktivního násilí nebo možného pasivního násilí v podobě dopadu na tvrdou podložku hlavou, že mohl utrpět vážnou poruchu zdraví ve formě poškození důležitého orgánu, tedy mozku, či nitrolební krvácení. Státní zástupkyně uzavřela, že obviněný mohl reálně předpokládat, že takovou poruchu zdraví způsobí. Připomněla ještě, že poškozený byl výrazně starší a již svým věkem byl vůči obviněnému hendikepován.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, a toto rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací

(§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].

Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.

Obviněný označil jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.

Pomineme-li poukázání obviněného na fakt, že těžkou újmu na zdraví nezpůsobil (zde lze odkázat na to, co ohledně pokusu trestného činu uvedla státní zástupkyně), můžeme říci, že uplatnil v podstatě jedinou námitku založenou na tvrzení, že jeho jednání nesměřovalo ke způsobení těžké újmy na zdraví. Vycházel přitom ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, a jeho námitka proto odpovídá výše popsanému uplatněnému dovolacímu důvodu. Nelze jí však přisvědčit. Závěr soudu, že jednání obviněného směřovalo ke způsobení těžké újmy na zdraví, není totiž odůvodněn jen obecným tvrzením, že každý útok na hlavu od střední intenzity je potenciálně nebezpečný, jak uvádí obviněný. Naopak, tento názor je podložen skutkovými zjištěními vyplývajícími jednak ze samotné výpovědi obviněného, který sdělil, že poškozeného udeřil pěstí minimálně desetkrát do hlavy a možná i jinam, a to silou „asi velkou“, a dále z výpovědí dalších svědků, kteří popsali zranění poškozeného po prvním zde posuzovaném útoku. Dále pak jsou skutková zjištění doplněna konstatováním soudních znalců MUDr. Martina Zemana a MUDr. Karla Schnellera, kteří sdělili, že „při opakovaných inzultacích hlavy poškozeného tak, jak tyto popsal sám obžalovaný, to vše v souladu s popisem poranění hlavy poškozeného svědky, lze možnost poranění mozku či nitrolebního krvácení označit za poměrně reálnou“ (viz str. 8 poslední odstavec rozsudku soudu prvního stupně). Na tomto základě pak nalézací soud vyvodil závěr o srozumění obviněného s tím, že svým jednáním mohl poškozenému způsobit vážnou poruchu zdraví ve formě poškození důležitého orgánu, tedy mozku, či nitrolební krvácení. Vyjádření použité v popisu skutku, tedy, že obviněný udeřil poškozeného „maximálně střední intenzitou“, je zde poněkud zavádějící a není zřejmé, z čeho by mělo být vyvozeno, že intenzita byla „maximálně“ střední. Možná pochybnost je však odůvodněním rozsudku odstraněna a Nejvyšší soud neshledal rozpor mezi skutkovými zjištěními učiněnými ve věci a právním posouzením skutku, jako pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1, § 222 odst. 1 tr. zák.

Obviněný dále uplatnil i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:

Uvedený dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

Obviněný odkázal na druhou alternativu citovaného ustanovení ve spojení s prvním uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za situace, kdy námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle druhé alternativy § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 7. dubna 2010

Předseda senátu

JUDr. Karel Hasch