11 Tcu 94/2002Usnesení NS ze dne 18.07.2002

11 Tcu 94/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. července 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. Š., rozsudkem Okresního soudu Regensburg, Spolková republika Německo, ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 23 Ls 111 Js 26388/98, a to pro trestný čin loupežného přepadení řidiče podle § 316a I trestního zákoníku ve spojení s § 255 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 23 Ls 111 Js 26388/98, jenž nabyl právní moci dne 24. 3. 1999, byl P. Š. uznán vinným trestným činem loupežného přepadení řidiče podle § 316a I trestního zákoníku ve spojení s § 255 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 20. 12. 1998 kolem 20.30 hod nastoupil u nemocnice „ E. – K.“ , S, do taxíku poškozeného taxikáře A. K., a poté co byla na taxametru spotřebována zaplacená částka 100,-DM, kterou si zaplatil do cílového místa, vytáhl nabitou poplašnou pistoli, jejímž ústím mířil zezadu přes přední sedadla na poškozeného a zároveň hlasitě několikrát požadoval : „ money, money“ (peníze, peníze) a druhou rukou ukazoval směrem k přihrádce u místa řidiče, kde byla řidičova peněženka. Pohrůžkou poplašnou pistolí chtěl obžalovaný přinutit poškozeného k vydání peněženky a peněžní hotovosti v ní. Poškozený však na jeho požadavek nepřistoupil, snažíc se přivolat pomoc pokračoval v jízdě, když obviněný neúmyslně vystřelil snížil rychlost a zastavil na okraji vozovky na spolkové silnici B 20 v blízkosti Ch. Tam obviněný upustil od svého úmyslu, a aniž sebou vzal peněženku obžalovaného opustil taxík.

Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

Dne 25. 4. 2002 pod sp. zn. 4602/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. Š. se za účelem finančního prospěchu dopustil skutku, jenž je i podle českého právního řádu zvlášť závažným trestným činem. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. července 2002

Předseda senátu

JUDr. Antonín Draštík