11 Tcu 184/2002Usnesení NS ze dne 08.11.2002

11 Tcu 184/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. listopadu 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. H., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 4. 2000, sp. zn. 7a Ls 210 Js 357/00, a to pro trestný čin společného ilegálního převádění cizinců v 33 případech podle § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 4. 2000, sp. zn. 7a Ls 210 Js 357/00, jenž nabyl právní moci ve vztahu k J. H. dne 21. 4. 2000, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem společného ilegálního převádění cizinců v 33 případech podle § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 31. 10. 1999 přicestoval s vypůjčeným skříňovým vozem zn. Mercedes Sprinter přes hraniční přechod C. do Spolkové republiky Německo. V D. odcizil z vozidla zn. Alfa Romeo státní poznávací značky DD-RP 110. Následujícího dne značku instaloval na jím řízené vozidlo, se kterým jel směrem na S. Na tamní kamenné hoře, na parkovišti mládežnického klubu na lesní cestě do vozidla převzal 33 cizích státních příslušníků z asijských zemí, kteří byli předtím převedeni pěšími převaděči přes „zelenou hranici“ z České republiky. Při jízdě do vnitrozemí bylo vozidlo okolo 8.30 hod. zadrženo příslušníky Spolkové ostrahy hranic a odsouzený byl zadržen. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Jízdu podnikl proto, že chtěl tímto způsobem odpracovat dluh. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.

Dne 17. 10. 2002 pod sp. zn. 4813/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. H. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současné době také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen zejména nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. listopadu 2002

Předseda senátu

JUDr. Karel Hasch