11 Tcu 170/2014Usnesení NS ze dne 18.03.2015

11 Tcu 170/2014-27

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal dne 18. března 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky K. Š., a D. S., rozsudkem Soudního dvora v Rimini, Itálie, ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 4387/2009, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění:

Výše uvedeným rozsudkem Soudního dvora v Rimini byli K. Š. a D. S. uznáni vinnými trestnými činy loupeže a podvodu a oba byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání tří let.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzení dopustili podle zjištění Soudního dvora v Rimini s dalšími spoluobviněnými tím, že

A. V R. dne 30. července 2009 po vzájemné dohodě při hraní hry se třemi destičkami lstí a podvodem, kdy každý z nich zastával svou roli, jak je blíže uvedeno v bodě obvinění B, odcizili částku 40 € poškozenému A. R., kterou mu fyzicky vytrhl z ruky P. H., který v případu zastával funkci krupiéra (i když především plnil funkci falešného hráče), se zásahem K. Š. (hlídka), který použil vůči poškozenému násilí bezprostředně po odcizení spočívající v tom, že ho uchopil za hřbet, nadzvedl ho a táhl vší silou minimálně padesát metrů za pomoci spolupachatelů, falešných hráčů, druhé hlídky, kteří mezitím bránili příteli napadené osoby jménem M. B., aby mu mohl pomoci, tak, že jej obklopili a bránili mu v jakémkoli pohybu.

B. V R. dne 3. srpna 2009 po předchozí domluvě pomocí hry se třemi destičkami, kdy každý z nich zastával svou stanovenou roli, a konkrétně P. H., D. S., I. R. G. a A. A. M. zastávali roli falešných hráčů, uzavírali falešné sázky a zdůrazňovali snadnou výhru, vybízeli k sázení mladé turisty A. R. a M. D. F.; I. R. G., který hrál roli krupiéra a přitom posunoval rychle destičky černé barvy, z nichž jedna měla spodní část bílou jako ukazatel výhry, navrhnul obětem pokusit se vsadit bez rizika investování svých peněz, načež po získání následující sázky s jejich penězi je podněcoval k dvojnásobnému zvýšení sázky a ujišťoval je, že získají dvojí peněžní výhru v případě, že uhodnou, to vše za využití chaotické situace a zmatku, který mezitím výše uvedení spolupachatelé záměrně vytvořili prováděním hlučně falešné sázky nebo podněcováním oběti s tím, že je u sázky jistá výhra; to vše se uskutečnilo za pomoci nezbytného krytí dvěma spolupachateli – K. Š. a P. T., kteří fungovali jako hlídka za účelem signalizovat včas případný příchod policie; podařilo se jim tak uvedené oběti uvést v omyl v souvislosti s regulérností hry s reálnou možností výhry a zajistili si neoprávněný zisk spočívající v částce 40 € v neprospěch A. R. a 90 € v neprospěch M. D. F.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestné činy krádeže podle § 205 tr. zákoníku a provozování nepoctivých her a sázek podle § 213 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení se dopustili úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně majetku a zájmu na poctivém provozování peněžních nebo jiných podobných her nebo sázek. Jednali přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustili trestné činnosti s dalšími spolupachateli v rámci organizované skupiny), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byly jim uloženy citelné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. března 2015

Předseda senátu:JUDr. Karel Hasch