11 Tcu 149/2002Usnesení NS ze dne 20.08.2002

11 Tcu 149/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. srpna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky L. D., a P. K., rozsudkem Obvodního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 10. 6. 1997, sp. zn. 6 Ls 292 Js 17588/96 Jug., a to pro trestný čin řemeslného převádění cizinců v případě L. D. podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 německého zákona o cizincích, § 25 odst. 2 , § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a v případě obviněného P. K. podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 německého zákona o cizincích a § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a to k trestu odnětí svobody v trvání dvou let v případě L. D., a k úhrnnému trestu odnětí svobody pro mladistvé v trvání 1 roku a 6 měsíců v případě P. K. při zahrnutí rozsudku Obvodního soudu – porotního soudu pro mladistvé – Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 9. 10. 1995, 7 Ls 230 Js 24091/95 Jug.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu v Hofu, který nabyl právní moci ohledně obviněného L. D. dne 24. 6. 1997 a u obviněného P. K. dne 18. 6. 1997, ze dne 10. 6. 1997, sp.zn. 6 Ls 292 Js 17588/96 Jug, Spolková republika Německo, byli obvinění P. K. a L. D. uznáni vinnými trestným činem řemeslného převádění cizinců v případě obviněného L. D. ve dvou případech podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 německého zákona o cizincích, § 25 odst. 2, § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo a v případě obviněného P. K. v jednom případě podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 německého zákona o cizincích a § 25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo.

Uvedených trestných činů se měli podle zjištění soudu dopustit tím, že

1. v noci z 2. na 3. 11. 1996 převzal obviněný D. od třetí osoby 3 turecké státní příslušníky a jednoho jugoslávského státního příslušníka, které pěšky převedl přes česko – německou hranici mimo oficiálně platný hraniční přechod, kdy věděl, že se jednalo o osoby, které nevlastnily žádné povolení k pobytu a za převedení obdržel 100,-DM před převedením a bylo mu slíbeno, že po uskutečnění převedení obdrží 700,-DM a

2. dne 7. 11. 1996 převedl obviněný K. na popud obviněného D. 5 tureckých státních příslušníků pěšky přes česko – německou hranici mimo oficiálně platný hraniční přechod, kde obviněný D. v Německu těchto 5 cizinců převzal a jel s nimi směrem na N., až byl předběžně na BAB A 9 na přípojce M. – sever zadržen, přičemž oba obžalovaní věděli, že převádění cizinci neměli žádná povolení k pobytu a oběma obžalovaným byl přislíben obnos ve výši 700,-DM, který si měli rozdělit na polovinu.

Za tyto trestné činy byl obviněný L. D. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a obviněný P. K., při zahrnutí rozsudku Obvodního soudu – porotního soudu pro mládež – v Chemnitzu, Spolková republika Německo, ze dne 9. 10. 1995, sp. zn. 7 Ls 230 Js 24091/95 Jug.- k úhrnnému trestu pro mladistvé v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

Dne 7. 8. 2002 pod sp. zn. 5077/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Přitom i ve věci vedené u Okresního soudu v Chemnitzu pod sp. zn. 7 Ls 230 Js 24091/95 Jug. byl P. K. odsouzen rovněž pro převádění cizinců ve 21 případech, tj. pro trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák. Tím jsou ve všech směrech splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Obviněný L. D. a P. K. se pro finanční prospěch podíleli na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranice na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl jim uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. srpna 2002

Předseda senátu

JUDr. Antonín Draštík