11 Tcu 136/2019Usnesení NS ze dne 25.09.2019

11 Tcu 136/2019-16

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2019 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. T., nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu v Mantově, Italská republika, ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. 77/15 4362/14, který nabyl právní moci dne 7. 1. 2016, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Mantově, Italská republika, ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. 77/15 4362/14, který nabyl právní moci dne 7. 1. 2016, byl P. T. uznán vinným trestným činem nelegálního přechovávání omamných látek za účelem prodeje třetím osobám a odsouzen jednak k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců, dále k pokutě (tj. peněžitému trestu) ve výši 6 000 € a zákazu vstupu do veřejných služeb po dobu 5 (pěti) let. Soud taktéž nařídil zabavení a zničení zajištěných omamných látek, naproti tomu zajištěné mobilní telefony a sim karty byly odsouzenému vráceny.

2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Mantově se P. T. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že

nelegálně přechovával cca 8.114 kg omamné látky typu hašiš, rozdělené zčásti do tobolek a zčásti do hrudek, kromě tří kusů stejné látky (o hmotnosti cca 14 gramů), jak bylo podrobněji popsáno ve vydaném protokolu o zabavení s tím, že tato látka vzhledem k množství a okolnostem jednání zřejmě nebyla určena pro osobní potřebu, nýbrž k nelegálnímu přenechání třetím osobám; čin je o to závažnější, že se jedná o velké množství omamné látky.

3. Dne 9. 9. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Mantově, Italská republika, ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. 77/15 4362/14, který nabyl právní moci dne 7. 1. 2016, ve vztahu k osobě P. T. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.

5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že P. T. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky pro postup podle ustanovení § 4a odst. 3 citovaného zákona.

7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť odsouzený P. T. se dopouštěl úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována zejména charakterem a množstvím omamné látky, kterou za účelem distribuce dalším osobám přechovával, jakož i skutečností, že se nyní posuzovaného trestného činu vědomě dopustil ve zkušební době předchozího podmíněného odsouzení poté, co byl dne 28. 1. 2014 pravomocně potrestán podmíněným trestem odnětí svobody ve výměře čtrnácti měsíců, který mu byl uložen za trestnou činnost majetkového charakteru rozsudkem Okresního soudu Česká Lípa ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 T 10/2013. Ve vztahu k druhům a výměrám uložených trestů lze konstatovat, že odsouzenému byly za předmětné jednání uloženy sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody, jakož i trest propadnutí věci a peněžitý trest. Za tohoto stavu tak lze dovodit, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení P. T. příslušným soudem Italské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

8. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 9. 2019

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu

Vypracoval

JUDr. Tomáš Durdík

soudce