11 Nd 211/2001Usnesení NS ze dne 08.08.2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana rozhodl v právní věci žalobkyně D. K., zast. JUDr. J. N., advokátem, proti žalovanému MUDr. T. K., o rozvodu manželství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 127/2001, o návrhu žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Hodoníně z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. takto:

Návrh na přikázání věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 127/2001 Okresnímu soudu v Hodoníně se zamítá.

Odůvodnění:

U Obvodního soudu pro Prahu 3 jako soudu věcně a místně příslušného je pod sp. zn. 5 C 127/2001 vedeno řízení o návrhu žalobkyně D. K., proti žalovanému MUDr. T. K., na rozvod manželství.

Dne 23. 7. 2001 byl Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") předložen Obvodním soudem pro Prahu 3 návrh žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Hodoníně z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř.

Žalobkyně odůvodnila návrh tím, že se spolu s dcerou přestěhovala do H., kde jsou také hlášeny k trvalému bydlišti. Protože o rozvodu manželství bude soud rozhodovat až poté, co budou upraveny pro dobu po rozvodu manželství poměry k nezl. dceři T., a o tomto bude rozhodovat Okresní soud v Hodoníně, bylo by z důvodu vhodnosti žádoucí, aby Okresní soud v Hodoníně rozhodoval i v řízení o rozvodu manželství.

Odpůrce vyjádřil ve svém podání nesouhlas s navrhovaným postupem s tím, že nezl. dcera T. je stále hlášena k trvalému pobytu na adrese K. 136, P. a samotná skutečnost, že žalobkyně změnila svůj pobyt, není podle jeho názoru natolik závažná, aby odůvodňovala výjimku z ustanovení § 88 písm. a) o. s. ř.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.) návrh projednal a shledal, že v posuzovaném případě nejsou dány zákonné podmínky pro přikázání věci.

Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ust. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.

Samotná okolnost, že účastník řízení má bydliště mimo obvod působnosti příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci, zvláště když není z ničeho zřejmé, že účastník řízení se nemůže pro nějaké závažné důvody dostavit k jednání u příslušného soudu.

K argumentu žalobkyně, že taktéž nezl. dcera má v současnosti bydliště v obvodu Okresního soudu v Hodoníně, pročež tento soud bude rozhodovat o úpravě poměrů účastníků k ní pro dobu po rozvodu, a je proto vhodné aby stejný soud rozhodoval následně i o rozvodu manželství, lze uvést, že řízení o rozvodu manželství a řízení ve věci péče o nezletilé jsou dvě samostatná řízení, pro která je občanským soudním řádem upravena místní příslušnost soudu odchylně na základě užití jiných kritérií /viz § 88 písm. a), c) o. s. ř./. Tato úprava, tzv. výlučné místní působnosti, má své opodstatnění v rozdílném účelu, za kterým jsou tato řízení vedena. Nelze tedy zákonem takto stanovenou místní příslušnost soudu v jednom řízení přizpůsobovat podle místní příslušnosti v jiném, ať již předcházejícím či následujícím řízení, s poukazem na vhodnost takového postupu, bez opodstatnění ve zvláštních okolnostech konkrétní věci.

Nejvyšší soud však neshledal žádné konkrétní okolnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. a proto návrh zamítl.

Pro úplnost se dodává, že toto rozhodnutí Nejvyššího soudu nebrání v opětovném podání návrhu na přikázání věci, pakliže se změní procesní situace či nastanou nové závažné okolnosti odůvodňující takový postup.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. srpna 2001

Předseda senátu

JUDr. Antonín Draštík