9 Ca 258/2008 - 37Rozsudek MSPH ze dne 28.02.2011


Číslo jednací: 9Ca 258/2008 - 37

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: N.X.T., nar. 10.12.1958, st. přísl. Vietnam, zast. Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4 - Nusle, náměstí Hrdinů 1634/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 5.6.2008 č.j. CPR-1502-1/ČJ-2008-9CPR-C215

takto:

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 5.6.2008 č.j. CPR-1502-1/ČJ-2008-9CPR-C215 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8.640,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. Jiřího Hladíka.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým Ředitelství služby cizinecké policie zamítlo jeho odvolání a potvrdilo rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno, Oddělení cizinecké policie Znojmo ze dne 30.11.2007 č.j. SCPP-01396/BR-XII-CI-2007 o zamítnutí žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu na území České republiky. V žalobě namítl, že Ředitelství služby cizinecké policie jej ve smyslu § 93 odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) nevyzvalo k odstranění nedostatků, které spočívaly v absenci odůvodnění podaného odvolání tak, jak je stanoveno v § 82 odst. 2 správního řádu. Odvolací správní orgán tak rozhodl o podaném odvolání, aniž by zjistil skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu ust. § 3 správního řádu.

Žalobce rovněž namítl, že odvolací správní orgán rozhodl o odvolání, kterým se ani nemohl zabývat, neboť neobsahovalo rozsah, v němž bylo (rozhodnutí správního orgánu prvního stupně) napadáno a konkrétní skutečnosti, z nichž se dovozuje nesprávnost právního posouzení ve věci či nesprávnost vyhodnocení skutkového stavu či nedostatky v dokazování. S ohledem na shora uvedené žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Ředitelství služby cizinecké policie v písemném vyjádření k podané žalobě argumentovalo tím, že § 37 odst. 2 správního řádu stanoví, jaké základní náležitosti by mělo každé podání obsahovat. Z podání musí být především patrné, které věci se týká a co se navrhuje. Tyto skutečnosti nemusí být vyjádřeny naprosto přesně a precizně; postačující je takové vyjádření, na jehož základě nemá správní orgán pochybnosti o tom, čeho se podání týká a co jím účastník sleduje, popř. čeho se domáhá. Ředitelství služby cizinecké policie dále poukázalo na to, že právní zástupce žalobce má vysokoškolské vzdělání právnického směru a odvolání tohoto typu nepodává poprvé. Jednoznačně jím zamýšlí dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí. Lze přitom předpokládat, že jeho jednání je záměrné s cílem řízení co nejvíce protahovat. Ředitelství služby cizinecké policie nevyzývalo žalobce k odstranění vad jeho podání s ohledem na zásadu procesní ekonomie. Navíc právní zástupce žalobce si sám stanovil lhůtu pro doplnění odvolání, kterou ovšem nedodržel.

V podané replice setrval žalobce na oprávněnosti žalobních námitek s tím, že podané odvolání jednoznačně nesplňovalo základní náležitosti dle § 37 odst. 2 správního řádu. Bylo proto povinností správního orgánu vyzvat žalobce k odstranění vad jeho podání.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

Při posouzení věci soud vyšel z následně uvedené právní úpravy:

Podle § 82 odst. 2 správního řádu (ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí) odvolání musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Odvolání se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis. Nepodá-li účastník potřebný počet stejnopisů, vyhotoví je správní orgán na náklady účastníka.

Podle § 37 odst. 2 správního řádu z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle § 19 odst. 3. V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede fyzická osoba jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo osob a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí.

Podle § 37 odst. 3 správního řádu nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

Podle § 93 odst. 1 správního řádu jestliže v této hlavě není stanoveno jinak, pro řízení o odvolání se obdobně použijí ustanovení hlav I až IV, VI a VII této části.

Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno, Oddělení cizinecké policie Znojmo ze dne 30.11.2007 č.j. SCPP-01396/BR-XII-CI-2007, kterým byla zamítnuta jeho žádost o povolení k trvalému pobytu na území České republiky, dne 13.12.2007 blanketní odvolání s tím, že jej ve lhůtě do 30 dnů odůvodní, což však neučinil.

O uvedeném odvolání rozhodlo Ředitelství služby cizinecké policie napadeným rozhodnutím, a to způsobem uvedeným shora.

Žalobce v podané žalobě namítl, že odvolací správní orgán nezjistil stav věci bez důvodných pochybností, neboť jej nevyzval k odstranění nedostatků podaného odvolání spočívajících v absenci jeho odůvodnění, a rozhodl tak o odvolání, kterým se ani nemohl zabývat, neboť odvolání neobsahovalo rozsah, v němž bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně napadáno a konkrétní skutečnosti, z nichž se dovozuje nesprávnost právního posouzení ve věci či nesprávnost vyhodnocení skutkového stavu či nedostatky v dokazování.

Tuto námitku shledal soud oprávněnou. Vyšel přitom z ust. § 82 odst. 2 správního řádu, které explicitně upravuje náležitosti odvolání a z něhož vyplývá, že každé odvolání musí mít předně náležitosti uvedené v ust. § 37 odst. 2 správního řádu a dále musí obsahovat údaj o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo.

Z citovaného zákonného ustanovení je zřejmé, že náležitosti odvolání jsou ve správním řádu explicitně vyjádřeny. To znamená, že každé podání, které má být posouzeno jako odvolání, je správní orgán povinen posuzovat podle jeho obsahu ve smyslu § 37 odst. 1 věty druhé správního řádu. Takové podání musí obsahovat specifikaci rozhodnutí, proti kterému směřuje, dále rozsah, v němž jej napadá, tj. uvedení výroků, které jsou napadány, a dále konkrétní skutečnosti, z nichž odvolatel dovozuje nesprávnost právního posouzení ve věci či nesprávnost vyhodnocení skutkového stavu věci či nedostatky v dokazování. Nepostačuje proto, obsahuje-li podané odvolání pouze náležitosti stanovené v § 37 odst. 2 správního řádu a specifikaci rozhodnutí, proti němuž směřuje jako celku (napadá je v celém rozsahu), neboť právě toliko v případě nevymezení „rozsahu“ (právě jen u této chybějící náležitosti) platí, že se odvolatel domáhá zrušení celého rozhodnutí. Na rozdíl od „rozsahu,“ v němž je rozhodnutí napadáno, správní řád v ustanovení § 82 odst. 2 ohledně odvolacích důvodů („v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo“) nestanoví žádný způsob (zákonnou fikci), jíž by bylo lze tuto chybějící náležitost nahradit, neboť tato tvrzení jsou ponechána v dispozici odvolatele. To ostatně vyplývá i z ust. § 89 odst. 2 správního řádu, podle něhož odvolací orgán přezkoumá soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, správnost napadeného rozhodnutí však přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, nevyžaduje-li veřejný zájem jinak.

Nemá-li podané odvolání všechny uvedené náležitosti, je na místě, aby správní orgán uplatnil postup podle § 32 odst. 3 správního řádu, tj. aby vyzval odvolatele k jeho doplnění a stanovil mu k tomu přiměřenou lhůtu. O správnosti uvedeného postupu ostatně svědčí i ust. § 93 odst. 1 správního řádu, jenž zakotvuje mj. subsidiární použití ustanovení druhé části, hlavy II (tj. včetně ustanovení § 37) na odvolací řízení. Vzhledem k tomu, že odvolací správní orgán v souzené věci nevyzval žalobce k doplnění blanketního odvolání o uvedení skutečnosti, v čem žalobce spatřuje rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, postupoval v rozporu se správním řádem. Tato procesní vada mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, neboť nebyly najisto postaveny odvolací důvody.

Ohledně skutečnosti, že žalobce sám v odvolání uvedl, že jej odůvodní dodatečně, avšak tak neučinil, platí, že odvolací správní orgán byl povinen zachovat zákonem stanovený postup a žalobce vyzvat, aby tak učinil a stanovit mu lhůtu pro doplnění náležitostí odvolání. Nezákonnost postupu odvolacího orgánu, který bez znalosti odvolacích námitek rozhodl meritorně o odvolání, nemůže být zhojena ani tím, že žalobce byl v dané věci zastoupen zástupcem z řad advokátů. Tato skutečnost na výše uvedené zákonné povinnosti správního orgánu vyzvat žalobce k odstranění nedostatků jeho odvolání a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu nic nemění, naopak z formulace odvolání jednoznačně vyplývá, že žalobce hodlal odvolání doplnit o odvolací důvody, a proto byl postup dle § 37 odst. 3 správního řádu zcela na místě.

Soud na tomto místě odkazuje na judikaturu uveřejněnou ve Sbírce Nejvyššího správního soudu pod č. 1578/2008 Sb. NSS a č. 1580/2008 Sb. NSS (oba v čísle 6/2008 Sb.NSS) a dále na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 4/2009-53 ze dne 6.3.2009.

Lze shrnout, že odvolací správní orgán postupoval v rozporu s procesními pravidly stanovenými ve shora citovaných ustanoveních správního řádu, jestliže rozhodl o odvolání žalobce, aniž by znal jeho konkrétní odvolací námitky.

S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem a citovaným zákonným ustanovením soudu nezbylo než napadené rozhodnutí rozsudkem bez jednání zrušit pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 76 odst. 1 s.ř.s.). V souladu s ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které žalobci v řízení vznikly, souvisejí s právním zastoupením žalobce advokátem a jsou tvořeny 1. odměnou za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, replika k vyjádření žalovaného), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu - vyhlášky č. 177/1996 Sb., částku 2.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a), d) cit. vyhlášky), 2. třemi paušálními částkami ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky), 3. částkou 1.440,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, tedy činí 8.640,- Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek
uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou
týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává
u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu
správnímu soudu.

V Praze dne 28. února 2011

JUDr. Ivanka Havlíková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Koláček