9 Ca 137/2008 - 62Rozsudek MSPH ze dne 29.04.2011

9 Ca 137/2008 - 62

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: Kaufland Česká republika v.o.s., se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 25, IČ: 25110161, zast. JUDr. Ing. Igorem Kremlou, advokátem se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 25, proti žalovanému: Státní veterinární správa České republiky, se sídlem Praha 2, Slezská 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24.1.2008 čj.: RED/127/2008-1

takto:

I. Rozhodnutí Státní veterinární správy České republiky ze dne 24.1.2008 čj.: RED/127/2008-1 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.640,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Ing. Igora Kremly.

Odůvodnění:

Krajská veterinární správa pro Středočeský kraj jako orgán státního veterinárního dozoru rozhodnutím ze dne 29. 10. 2007 č.j. 175/190/07/1 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“) uložila žalobci podle § 17 odst. 2 písm. a) bodu 1 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o potravinách“) pokutu ve výši 12.000,- Kč za správní delikty, kterých se žalobce dopustil v centrálním skladu na adrese Jesenická 91, Modletice porušením povinností stanovených v § 3 odst. 1 písm. b) zákona o potravinách tím, že uváděl do oběhu potraviny, u kterých prokázal laboratorní rozbor obsah ve vodě nerozpustných látek:

od 9. 8. 2007 do 7. 9. 2007 – med lesní, balení á 250g, dodavatel JSG Food, s. r. o., celkové množství 1.680 balení á 250 g, hodnota ve vodě nerozpustných látek 0,18 %,

od 9. 8. 2007 do 7. 9. 2007 – med akátový, balení á 500g, dodavatel JSG Food, s. r. o., celkové množství 1.728 balení á 500 g, hodnota ve vodě nerozpustných látek 0,16 %, od 9. 8. 2007 do 7. 9. 2007 – med květový, balení á 500g, dodavatel JSG Food, s. r. o., celkové množství 864 balení á 500 g, hodnota ve vodě nerozpustných látek 0,17 %. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla žalobci dále uložena podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000,- Kč.

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl odvolání podané žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a toto rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že krajská veterinární správa provedla dne 9. 8. 2007 kontrolu uskladněného medu v centrálním skladu žalobce. Při této kontrole bylo odebráno celkem pět vzorků medu, jehož dodavatelem je společnost JSG Food, s. r. o. Odebrané vzorky byly vyšetřeny ve Státním veterinárním ústavu Jihlava. Výsledky laboratorních rozborů uvedené ve zkušebním protokolu č. 28906/07 ze dne 31. 8. 2007, který je součástí správního spisu, prokázaly u potravin (medu označeného ve výrokové části rozhodnutí správního orgánu prvního stupně) nadlimitní hodnoty ve vodě nerozpustných látek. Dne 7. 9. 2007 byla v centrálním skladu žalobce provedena další kontrola, při které byl žalobce seznámen s výsledky laboratorních rozborů a také s tím, že tímto zjištěním došlo k porušení § 3 odst. 1 písm. b) zákona o potravinách. Med uskladněný k datu kontroly byl podle § 53 odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „veterinární zákon“) pozastaven a byl vysloven zákaz jeho uvádění do oběhu. Žalobce podal proti protokolu ze dne 7. 9. 2007 v zákonné lhůtě námitky. Krajská veterinární správa rozhodla dne 8. 10. 2007 o námitkách tak, že se námitkám nevyhovuje. Na základě zjištěných skutečností zahájila krajská veterinární správa dne 8. 10. 2007 se žalobcem správní řízení ve věci uložení pokuty za správní delikt. V rámci správního řízení byl žalobce poučen o svých procesních právech a dostal možnost těchto svých práv využít, což neučinil. Pokud jde o výsledky laboratorního vyšetření vzorků medu odebraných v centrálním skladu žalobce dne 9. 8. 2007, žalovaný konstatoval, že laboratorní vyšetření těchto vzorků bylo provedeno ve Státním veterinárním ústavu Jihlava a výsledky laboratorních rozborů jsou uvedeny ve zkušebním protokolu č. 28906/07 ze dne 31. 8. 2007. V závěru tohoto zkušebního protokolu je uvedeno, že tři z celkem pěti odebraných vzorků medu v parametru nečistoty nevyhovují vyhlášce č. 76/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro přírodní sladidla, med, cukrovinky, kakaový prášek a směsi kakaa s cukrem, čokoládu a čokoládové bonbony (dále jen „vyhláška č. 76/2003 Sb.“). Zmíněná vyhláška v § 10 odst. 6 stanoví, že smyslové, fyzikální a chemické požadavky na jakost medu jsou uvedeny v příloze č. 3, tabulkách 1 a 2. Tabulka č. 2 pak stanoví požadavky na med květový i medovicový v parametru „obsah ve vodě nerozpustných látek“ tak, že oba druhy medu mohou obsahovat nejvýše 0,10 % hmotnostních těchto ve vodě nerozpustných látek. Zkoumané vzorky medu však obsahovaly 0,16 – 0,18 % ve vodě nerozpustných látek, a překročily tak stanovenou přípustnou hodnotu o 60 – 80 %. Žalobce tím porušil § 3 odst. 1 písm. b) zákona o potravinách, který stanoví, že provozovatel potravinářského podniku je povinen dodržovat požadavky na zdravotní nezávadnost, jakost, přepravu, skladování a uvádění do oběhu potravin nebo surovin k jejich výrobě stanovené tímto zákonem a zvláštními právními předpisy, a to ve všech fázích výroby a uvádění do oběhu. Zkoumaný med totiž nesplnil požadavky na jakost stanovené v § 10 vyhlášky č. 76/2003 Sb., a správní orgán prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, když žalobci za toto protiprávní jednání uložil pokutu. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnul obsah námitek uplatněných v odvolání proti rozhodnutí o uložení pokuty. Žalobce v odvolání namítl, že správní orgán prvního stupně v řízení postupoval nesprávně a zkrátil jej na jeho procesních právech. Poukázal na to, že dne 21. 9. 2007 podal námitky proti kontrolnímu protokolu ze dne 7. 9. 2007 pro věcnou a právní nesprávnost a rozpor se skutečným stavem věci, přičemž odkázal na prohlášení dodavatele předmětných výrobků, podle něhož byla kontrola provedena neúplně, neboť k závěru o nevyhovující přítomnosti nerozpustných látek v medu je nutný odběr statistického počtu vzorků, aby se vyloučila náhodnost. I překročený limit není důvodem pro stažení zboží, neboť nijak neohrožuje bezpečnost spotřebitele. Žalobce dále namítl, že při kontrole dne 7. 9. 2007 byl seznámen pouze s výsledky laboratorních rozborů, nikoli se samotnými laboratorními protokoly o zkouškách odebraných vzorků. Má za to, že správní orgán pochybil, když uložil opatření, aniž jej seznámil s podklady, na jejichž základě takové opatření ukládá, ale pouze na ně odkázal. V námitkách proto navrhl, aby nedostatky protokolu správní orgán odstranil, seznámil žalobce s laboratorními protokoly o zkouškách odebraných vzorků medu a aby uložené opatřené zrušil. Správní orgán nicméně nedostatky protokolu neodstranil a námitkami žalobce se řádně nezabýval. Z rozhodnutí o námitkách je zjevné, že podle správního orgánu postačuje, bude-li účastníku řízení umožněno seznámit se s laboratorními výsledky teprve v případě zahájení správního řízení nahlédnutím do spisu. Tento postup žalobce považuje za nesprávný, neboť bylo povinností správního orgánu seznámit jej s veškerými podklady ještě před zahájením správního řízení. Správní orgán vydal rozhodnutí, přestože s ohledem na podané námitky měl vědět, že o zjištěném skutkovém stavu věci lze mít pochybnosti a tyto pochybnosti měl správní orgán dalším dokazováním odstranit. Vzhledem k tomu, že správní orgán vady postupu před zahájením správního řízení nezhojil a bez ohledu na ně vydal rozhodnutí ve věci samé, má žalobce za to, že rozhodnutí o uložení pokuty je vzhledem k podstatným vadám řízení nezákonné, spočívá na nesprávném právním posouzení věci, nemá náležitosti stanovené zákonem a je nepřezkoumatelné. Žalobce dále v odvolání namítl, že při rozhodování o výši pokuty správní orgán porušil zásadu zákazu dvojího přičítání a že rozhodnutí o výši pokuty spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V rozhodnutí o uložení pokuty byly pod hlediska závažnosti a způsobu jednání subsumovány skutečnosti, které jsou znakem příslušné skutkové podstaty správního deliktu (uvádění potravin do oběhu v nižší jakosti, než stanoví právní předpis) a které jsou tedy rozhodné již pro posouzení, zda se správní delikt stal či nikoli. Uvedená skutečnost je rozhodná pro stanovení sazby, v níž má být sankce uložena, nelze k ní však přihlížet při rozhodování o konkrétní výši pokuty. Takový postup je v rozporu s výše uvedenou zásadou zákazu dvojího přičítání. Skutečnosti podřazené hledisku doby trvání správní orgán v rozhodnutí o uložení pokuty pouze popisuje, aniž by je hodnotil, a žalobci tedy není zřejmé, zda byly tyto skutečnosti hodnoceny v jeho prospěch či v jeho neprospěch. Vzhledem k výše uvedenému má žalobce za to, že rozhodnutí o uložení pokuty spočívá na nesprávném právním posouzení věci, nemá zákonem stanovené náležitosti a je nepřezkoumatelné. Proto žalobce v odvolání navrhl, aby žalovaný rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. K těmto odvolacím námitkám žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobce předně napadá rozhodnutí krajské veterinární správy o námitkách proti obsahu kontrolního protokolu. Toto rozhodnutí o námitkách ze dne 8. 10. 2007 však žalovanému jakožto odvolacímu orgánu nepřísluší ve správním řízení přezkoumávat. Žalovaný však považoval za nutné podotknout, že seznámení žalobce s výsledky laboratorních vyšetření formou kontrolního protokolu nebylo v daném případě z hlediska zachování jeho procesních práv nutné. Správní orgán prvního stupně mohl žalobce o těchto výsledcích informovat ústně, popřípadě mohl pouze na základě výsledků vyšetření zahájit správní řízení a umožnit žalobci nahlédnout do správního spisu, jehož součástí je příslušný zkušební protokol Státního veterinárního ústavu Jihlava. Kontrolní protokol byl vyhotoven před zahájením správního řízení a procesní práva žalobce jakožto účastníka správního řízení tak nemohla být nijak porušena. Pokud žalobce v námitkách proti kontrolnímu protokolu navrhoval, aby krajská veterinární správa zrušila opatření vydané podle § 53 odst. 1 písm. f) bodu veterinárního zákona, kterým bylo žalobci uloženo pozastavení medu zjištěného v době kontroly na provozovně a vysloven zákaz uvádění tohoto medu do oběhu, žalovaný k tomu podotkl, že podle § 76 odst. 5 veterinárního zákona neplatí pro opatření vydané podle § 53 odst. 1 písm. f), které veterinární inspektor ústně oznámí kontrolované osobě, správní řád, a osoba, které bylo takové opatření uloženo, může proti tomuto opatření podat námitky, a to do protokolu o tomto opatření nebo písemně nejpozději do 3 dnů ode dne sepsání protokolu; podané námitky nemají odkladný účinek. V daném případě však byly námitky doručeny krajské veterinární správě dne 25. 9. 2007; podle data vyhotovení byly sepsány nejdříve dne 21. 9. 2007. Protokol však byl sepsán již v pátek 7. 9. 2007 a lhůta pro podání námitek tak marně uplynula dne 10. 9. 2007. Žalobce tedy podal námitky proti opatření vydanému podle § 53 odst. 1 písm. f) veterinárního zákona opožděně a správní orgán prvního stupně ani žalovaný nebyl povinen se jimi zabývat. Žalovaný dále uvedl, že na rozdíl od žalobce má za to, že nebylo povinností správního orgánu prvního stupně seznámit žalobce s podklady pro vydání správního rozhodnutí před zahájením správního řízení. Pokud se jedná o opatření vydané podle § 53 odst. 1 písm. f) veterinárního zákona, které bylo žalobci uloženo v protokolu o kontrolním zjištění ze dne 7. 9. 2007, žalobce byl v tomto protokole seznámen s výsledky laboratorních vyšetření vzorků medu. Pokud to nepovažoval za dostatečné a chtěl se seznámit přímo se zkušebním protokolem Státního veterinárního ústavu Jihlava, měl možnost podat proti opatření podle § 53 odst. 1 písm. f) veterinárního zákona včas námitky, což však neučinil. V rámci správního řízení o uložení pokuty, které bylo se žalobcem zahájeno dne 8. 10. 2007, nebyla procesní práva žalobce nijak dotčena. Žalobce byl o svých procesních právech řádně poučen a dostal možnost jich využít. Před vydáním rozhodnutí o uložení pokuty se ovšem k podkladům pro toto rozhodnutí nijak nevyjádřil ani nenahlédl do správního spisu, což by jistě učinil v případě, pokud by měl jakékoli pochybnosti o odborné úrovni laboratorního vyšetření a zkušebního protokolu Státního veterinárního ústavu Jihlava. Z uvedeného důvodu označil žalovaný námitky žalobce ohledně údajného porušení jeho procesních práv za účelové. Žalovaný dále konstatoval, že s námitkami žalobce směřujícími proti protokolu o kontrolním zjištění se správní orgán vypořádal již v rozhodnutí o námitkách, a v rámci správního řízení tak správní orgán prvního stupně vycházel ze stavu věci, o němž neměl důvodné pochybnosti. Takový postup byl dle žalovaného zcela v souladu s § 3 správního řádu. Žalovaný zastává názor, že k namítanému porušení zásady zákazu dvojího přičítání při rozhodování správního orgánu prvního stupně nedošlo. V této souvislosti uvedl, že zásadu zákazu dvojího přičítání (hodnocení) upravuje § 31 odst. 3 trestního zákona. Ten stanoví, že k okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující nebo k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby. Tato zásada má zabránit tomu, aby se jedna a tatáž skutečnost přičítala pachateli dvakrát, jednou jako znak skutkové podstaty a podruhé (při úvaze o trestu) ještě jako okolnost polehčující nebo přitěžující. Ustanovení § 17 odst. 18 zákona o potravinách stanoví, že při rozhodování o uložení pokuty a její výši orgány dozoru přihlíží k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání. Za porušení § 3 odst. 1 písm. b) zákona o potravinách uloží krajská veterinární správa podle § 17 odst. 2 písm. a) bodu 1 zákona o potravinách provozovateli potravinářského podniku, který uvádí potraviny do oběhu, pokutu až do výše 1.000.000,- Kč. Správní orgán prvního stupně považoval porušení § 3 odst. 1 písm. b) zákona o potravinách za prokázané, a bylo tedy na jeho správním uvážení, jak vysokou pokutu za prokázané protiprávní jednání uloží. Žalovaný na tomto místě zdůraznil, že zákon správnímu orgánu prvního stupně stanoví povinnost přihlédnout při určení výše pokuty k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, době trvání a jeho následkům. Správní orgán prvního stupně správně kvalifikoval protiprávní jednání žalobce, podřadil je pod příslušnou skutkovou podstatu a správním uvážením v hranicích této skutkové podstaty pohybující se v rozmezí od 1,- Kč až do 1.000.000,- Kč uložil pokutu, přičemž při stanovení konkrétní výše pokuty použil kritéria zakotvená v § 17 odst. 18 zákona o potravinách. Dle názoru žalovaného je takový postup zcela v souladu se zákonem a neporušuje zásadu zákazu dvojího přičítání. Pokud by totiž tuto zásadu porušoval, nemohl by zákonodárce stanovit, že při určení výše pokuty se přihlíží k závažnosti správního deliktu, ke způsobu jeho spáchání, době trvání a jeho následkům. Důležitý je fakt, že skrze skutkovou podstatu je vyjádřena druhová (typová) závažnost určitého správního deliktu, které odpovídá rozpětí zákonem stanovené sankce, jež bývá poměrně široké. Konkrétní správní delikt pak má konkrétní individuální společenskou nebezpečnost, podle níž je ukládána konkrétní sankce odpovídající spáchanému deliktu, přičemž při ukládání trestu správní orgán vychází z výše uvedených zákonných hledisek, které charakterizují a určují společenskou nebezpečnost konkrétně posuzovaného správního deliktu a podle nich pak určí sankci, která tomuto deliktu odpovídá. V daném případě správní orgán prvního stupně nevybočil z mezí správního uvážení, podřadil protiprávní jednání žalobce pod příslušnou skutkovou podstatu a poté za pomoci kritérií § 17 odst. 18 zákona o potravinách správním uvážení rozhodl o konkrétní výši pokuty.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřuje žalobce v tom, že:

- napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, aniž pro to byly splněny zákonem stanovené podmínky, - žádné ze správních rozhodnutí nemá náležitosti stanovené zákonem a obě tato rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, - napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, - napadené rozhodnutí je v rozporu se skutečným stavem věci a nemá oporu ve spisech, - napadeným rozhodnutím byla žalobci uložena nepřiměřená pokuta.

Žalobce má za to, že k nezákonnosti napadeného rozhodnutí došlo v důsledku zkrácení žalobce na jeho právech účastníka řízení, a to zejména na právu moci rozhodnutí správního orgánu řádně a úplně přezkoumat a na základě takového řádného a úplného přezkoumání brojit proti postupu správních orgánů.

V podané žalobě žalobce téměř doslovně citoval obsah odvolání podaného proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a též obsah doplnění tohoto odvolání ze dne 16.11.2007. Je přesvědčen, že s ohledem na charakter vad rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo možné toto rozhodnutí v odvolacím řízení pouze zrušit a vrátit ho správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Postup žalovaného, který jeho odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil, považuje za nesprávný, neboť pro tento postup nebyly splněny zákonem stanovené podmínky. Za nesprávný považuje názor žalovaného, že krajská veterinární správa jej mohla o výsledcích laboratorního rozboru vzorků informovat ústně, popřípadě že mohla pouze na základě výsledků šetření odebraných vzorků zahájit správní řízení. Zdůraznil, že se nejedná pouze o otázku formálního seznámení s laboratorním protokolem, nýbrž o možnost napadnout námitkami uložení povinnosti. Bez znalosti obsahu laboratorního protokolu totiž žalobce nemohl kvalifikovaně napadnout skutečnosti uvedené v kontrolním protokolu, které pouze reprodukovaly výsledky laboratorních rozborů bez uvedení způsobu provedení rozborů. Seznámení s laboratorním protokolem žalobci umožněno nebylo, přestože o ně opakovaně žádal, a to nejen v rámci podaných námitek. Vzhledem k tomu, že na základě laboratorních výsledků bylo omezeno jeho právo disponovat se zbožím, které řádně zaplatil, přičemž seznámení s těmito výsledky nebylo žalobci vůbec umožněno a uložení opatření lze napadnout jedině v rámci námitek proti kontrolním zjištěním, nemůže žalobce souhlasit s názorem žalovaného, že postačovalo umožnit mu nahlédnutí do spisu až po zahájení řízení. Žalobce k tomu doplnil, že v rozhodnutí o námitkách mu bylo vytčeno, že nepředložil žádné doklady, které by zpochybňovaly výsledky laboratorních rozborů. To z logiky věci učinit nemohl, neboť mu nebylo umožněno seznámit se s laboratorními rozbory. Protože jejich obsah neznal, nemohl předložit ani doklady, které by laboratorní rozbory napadly. Žalobce nesouhlasí s tím, že námitky proti kontrolnímu protokolu podal opožděně. Kontrolní protokol mu byl doručen dne 17. 9. 2007 a v poučení byla uvedena lhůta pro podání námitek v délce 5 dnů. Námitky podané 21.9.2007 faxem a posléze doručené držitelem poštovní licence tak byly podány nepochybně včas, což správní orgán prvního stupně ostatně ani nerozporoval. V samotném rozhodnutí o námitkách je přímo konstatováno, že zkušební protokol je v případě zahájení správního řízení též součástí spisu a účastníci správního řízení mohou v průběhu řízení do spisu nahlédnout. Z toho je zřejmé, že žalobce svého práva napadnout uložení opatření námitkami využil, správní orgán prvního stupně mu však zcela nezákonně upřel možnost seznámit se do zahájení řízení s podklady, na jejichž základě opatření uložil. Takové porušení práv žalobce nemůže žalovaný bagatelizovat konstatováním, že žalobce nevyužil po zahájení správního řízení svého práva nahlédnout do spisu a vyjádřit se k podkladům, když správnímu orgánu prvního stupně nic nebránilo v tom, aby na žádost žalobce či posléze při doručení rozhodnutí o námitkách žalobci laboratorní protokol doručil. S ohledem na výše uvedené je žalobce přesvědčen o tom, že žalovaný nemohl konstatovat, že správní orgán prvního stupně neměl důvod mít pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu a že mu nic nebránilo vydat rozhodnutí ve věci, neboť žalobce v námitkách uvedl (nebo spíše odtušil) věcné důvody, pro které bylo možné považovat výsledky rozborů za nesprávné a uložené opatření za neodůvodněné.

Žalobce dále namítl, že s věcnými odvolacími námitkami o zdravotní nezávadnosti nerozpustných látek v medu a nutnosti odběru statistického vzorku pro spolehlivé zjištění parametrů medu se žalovaný nijak nevypořádal. Dodal, že dle jeho názoru není správní orgán oprávněn nařídit vyřazení z oběhu u takové potraviny, u níž není zjištěn pouze soulad jakosti s obecně závaznými právními předpisy. Správní orgány jsou povinny přistupovat k ukládání povinnosti stáhnout potravinu z oběhu v souladu s předpisy ES a respektovat zásadu volného pohybu zboží. Nařízení komise ES č. 178/2002 přitom v článku 19 požaduje, aby došlo ke stažení potravin z trhu jen tehdy, pokud není zboží v souladu s požadavky na bezpečnost. Za nebezpečnou se pak považuje potravina, která dle článku 14 citovaného nařízení je škodlivá pro zdraví nebo nevhodná k lidské spotřebě. Ani jedna hodnota sledovaná v daném případě však nevede k ohrožení zdraví spotřebitele či k nevhodnosti pro lidskou spotřebu.

Žalobce dále namítl, že žalovaný se nevypořádal s jeho námitkami nepřiměřenosti pokuty, porušení zásady zákazu dvojího přičítání a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalovaný zcela pominul, že správní orgán prvního stupně neuvedl v rámci hodnocení hledisek konkrétní skutečnosti, které měl hodnotit, nýbrž pouze popsal žalobcovo jednání či obecně opsal skutečnosti naplňující znaky skutkové podstaty, aniž by žalobcovo jednání ve vztahu k posuzované věci konkrétně hodnotil, například z hlediska společenské nebezpečnosti, na kterou se žalovaný odvolává, či z hlediska otázky, zda spotřebitel mohl být uváděním takové potraviny jakkoli poškozen.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě upozornil na skutečnost, že předmětem soudního přezkumu není opatření spočívající v zákazu uvádění zboží do oběhu vydané podle § 53 odst. 1 písm. f) bodu 2 veterinárního zákona, které bylo žalobci uloženo krajskou veterinární správou. Toto opatření, tedy pozastavení medu uskladněného k datu kontroly a vyslovení zákazu jeho uvádění do oběhu, vydala krajská veterinární správa na základě laboratorního vyšetření vzorků skladovaného medu dne 7.9.2007. Opatření bylo vydáno neformálně, tedy ústně, a byl o něm učiněn záznam do protokolu o kontrolním zjištění ze dne 7. 9. 2007. Opravným prostředkem proti tomuto opatření jsou námitky, které může kontrolovaná osoba podat, a to do protokolu o tomto opatření nebo písemně nejpozději do 3 dnů ode dne sepsání protokolu. Námitky proti uvedenému opatření nebyly žalobcem řádně a včas podány, protože žalobce nepodal námitky do 3 dnů ode dne sepsání protokolu. Žalobce, ať již z neznalosti či úmyslně, zaměňuje institut námitek proti opatření podle § 53 odst. 1 písm. f) veterinárního zákona s institutem námitek proti protokolu o kontrolním zjištění podle § 17 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (dále jen „zákon o státní kontrole“), které může kontrolovaná osoba podat ve lhůtě pěti dnů ode dne seznámení s protokolem. Tyto námitky do protokolu o kontrolním zjištění ze dne 7.9.2007 žalobce skutečně podal a tyto byly také krajskou veterinární správou řádně vyřízeny. Námitky proti opatření podle § 53 odst. 1 písm. f) veterinárního zákona však žalobce nepodal. Předmětem soudního přezkumu není ani rozhodnutí o námitkách podaných proti protokolu o kontrolním zjištění ze dne 8. 10. 2007. Ani žalovanému jakožto odvolacímu orgánu ve správním řízení nepřísluší toto rozhodnutí přezkoumávat, protože podle § 18 odst. 3 zákona o státní kontrole není proti rozhodnutí o námitkách opravný prostředek přípustný. Žalovaný i nadále trvá na tom, že seznámení žalobce s výsledky laboratorního vyšetření medu formou kontrolního protokolu nebylo v daném případě z hlediska zachování procesních práv žalobce ve správním řízení o uložení pokuty nutné a správní orgán prvního stupně to učinil v podstatě nad rámec svých povinností. Krajská veterinární správa mohla žalobce o těchto výsledcích informovat jen ústně, popřípadě mohla pouze na základě výsledků vyšetření zahájit správní řízení a umožnit žalobci nahlédnout do správního spisu, jehož součástí je zkušební protokol ze Státního veterinárního ústavu Jihlava. Tento kontrolní protokol byl vyhotoven před zahájením správního řízení a procesní práva žalobce jako účastníka správního řízení tak nemohla být nijak porušena. Správní řízení o uložení pokuty bylo zahájeno 8. 10. 2007 a v rámci tohoto řízení byl žalobce řádně poučen o svých procesních právech a dostal možnost těchto práv využít, avšak této možnosti nevyužil. Protokol o laboratorním vyšetření vzorků medu je součástí správního spisu a žalobce měl možnost se s ním seznámit.

Žalovaný dále ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žádné věcné námitky neobsahovalo. Nacházela se vněm pouze citace z prohlášení dodavatele předmětného medu, o kterém žalobce uvedl, že se s ním plně ztotožňuje. Toto prohlášení však bylo v odvolání uvedeno pouze v souvislosti s údajně chybným procesním postupem správního orgánu prvního stupně. Žalovaný ve svém rozhodnutí přezkoumal podrobně prvostupňové rozhodnutí i po věcné stránce, přestože odvolání věcné námitky neobsahovalo. Na tomto místě žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že hodnocení obsahu ve vodě nerozpustných látek v medu se provádí laboratorním vyšetřením vzorků medu. Pokud laboratorní vyšetření prokázalo nadlimitní hodnoty ve vodě nerozpustných látek, poukazuje výsledek na to, že během manipulace se surovinou nemusely být dodrženy požadavky na hygienu zacházení s produkty prvovýroby. Výsledek, který je uveden v protokolu o laboratorním vyšetření, je výsledkem konečným, do kterého jsou již započteny všechny statistické odchylky. Pokud je výsledek i po započtení těchto odchylek nadlimitní, znamená to, že je nadlimitní v celé šarži kontrolovaného medu. K námitkám žalobce, že během filtrace, kterou mají být nečistoty z medu odstraněny, by byla zároveň odstraněna i pylová zrna, není dle žalovaného možno přihlížet jako k opodstatněné, neboť pro běžné cezení medu za studena se používají síta s oky 0,4 mm a většími (síta č. 18). Nejjemnější cezení světlých medů za tepla před plněním do sklenic se provádí přes síta s oky 0,162 mm (podle mlynářského číslování č. 45). Pylová zrna však mají velikost pouze od 5 do 80 mikrometrů, z čehož vyplývá, že ani největší pylová zrna se takovými síty nezachytí. Obsah ve vodě nerozpustných látek v medu je ukazatelem jakosti medu a nemůže ohrozit zdraví spotřebitele. Spotřebiteli však byl nabízen výrobek se sníženou jakostí, což prokázalo laboratorní vyšetření, a spotřebitel nebyl o této skutečnosti informován. Během daného šetření bylo odebráno vždy 0,5 kg medu, respektive dvě spotřebitelská balení po 250 g, tedy 1-2 vzorky. Podle přílohy č. 2, článku 5 a 6 vyhlášky č. 375/2003 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení veterinárního zákona, která byla v době odběru vzorků platná a účinná, se pro fyzikálně chemické vyšetření odebírá jeden vzorek, a není-li jiný důvod, odebírají se z téže šarže 1-2 vzorky pro posouzení této šarže. Množství stanovené podle této vyhlášky je 300 g. Odběr vzorků co do množství a počtu byl tedy zcela v souladu se zásadami odběru vzorků stanovenými v citované vyhlášce. Žalovaný ve vyjádření odmítl žalobcovo tvrzení, že se nevypořádal s námitkami nepřiměřenosti pokuty, porušení zásady zákazu dvojího přičítání a nepřezkoumatelnosti prvoinstančního rozhodnutí. Pokud jde o nepřiměřenost pokuty, žádná taková námitka v odvolání uvedena nebyla. Žalobcem bylo v odvolání sice namítáno, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je nepřezkoumatelné, toto tvrzení však nebylo nijak konkretizováno s výjimkou údajně chybného procesního postupu správního orgánu prvního stupně. S uvedenou námitkou se žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádal. Vypořádání námitky porušení zákazu dvojího přičítaní je pak věnována celá šestá strana napadeného rozhodnutí. Dle mínění žalovaného bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně dostatečně odůvodněno i co do výše uložené pokuty, a žalovaný proto považuje námitky uplatněné v tomto směru za zcela účelové.

V replice k vyjádření žalovaného setrval žalobce na oprávněnosti svých žalobních námitek. Uvedl, že o možnosti podat námitky podle veterinárního zákona nebyl poučen. Námitky podal v souladu s poučením, kterého se mu dostalo v kontrolním protokolu, tj. podle zákona státní kontrole. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o uložení pokuty napadl rovněž pro vady řízení, které pramení z postupu tohoto orgánu před zahájením správního řízení a které mají vliv na zákonnost prvoinstančního i napadeného rozhodnutí, přičemž žalovanému jakožto odvolacímu orgánu přísluší přezkoumávat zákonnost předchozího postupu správního orgánu prvního stupně, tj. zda byla šetřena práva žalobce jako kontrolované osoby a účastníka řízení. Tvrzení žalovaného, že žalobcovo odvolání neobsahuje věcné námitky, je v rozporu se skutečným stavem věci. Žalobce v tomto směru odkázal jak na své odvolání ze dne 14.11.2007, tak i na doplnění odvolání ze dne 16.11.2007. V replice dále uvedl, že konstatování žalovaného obsažené v posledním odstavci druhé strany a prvním a třetím odstavci třetí strany jeho vyjádření k žalobě (vztahující se k námitce možného odstranění pylových zrn z medu při filtraci a námitce nedostatečného počtu odebraných vzorků) nebyla uvedena v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ani v napadeném rozhodnutí a objevují se až ve vyjádření žalovaného k podané žalobě. Nemohou tak zhojit vady rozhodnutí správních orgánů obou stupňů.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.).

Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným vyplynuly tyto skutečnosti významné pro posouzení věci:

Podle protokolu o kontrolním zjištění sepsaného dne 7. 9. 2007 byl žalobce vyrozuměn o tom, že vzorky č. 1, 3 a 5 medu odebrané dne 8. 8. 2007 nevyhověly požadavkům vyhlášky č. 76/2003 Sb. (příloha 3 tabulka 2) v parametru nečistoty, čímž došlo k porušení § 3 odst. 1 písm. b) zákona o potravinách. Žalobci bylo sděleno, že tento výsledek vyšetření vyplývá ze zkušebního protokolu č. 28806/07 Státního veterinárního ústavu Jihlava ze dne 31. 8. 2007.

Žalobce podal proti kontrolnímu protokolu ze dne 7. 9. 2007 námitky, v nichž mimo jiné namítl, že nebyl seznámen s laboratorními protokoly o zkouškách odebraných vzorků. Rozhodnutím o námitkách ze dne 8. 10. 2007 krajská veterinární správa námitkám žalobce nevyhověla s tím, že zkušební protokol je v případě zahájení správního řízení též součástí spisu a účastníci správního řízení a jejich zástupci mohou v průběhu řízení do spisu nahlédnout.

Oznámením ze dne 8. 10. 2007 byl žalobce vyrozuměn o zahájení správního řízení ve věci uložení pokuty za správní delikty zjištěné při výkonu státního veterinárního dozoru v centrálním skladu žalobce na adrese Jesenická 91, Modletice. V oznámení bylo poukázáno na výsledky vyšetření vzorků medu, podle nichž byly u tří vzorků prokázány nadlimitní hodnoty ve vodě nerozpustných látek, čímž došlo k porušení § 3 odst. 1 písm. b) zákona o potravinách, a to nesplněním požadavků uvedených v § 10 odst. 6 vyhlášky č. 76/2003 Sb.

V odůvodnění rozhodnutí o uložení pokuty ze dne 29. 10. 2007 správní orgán prvního stupně konstatoval, že provozovateli potravinářského podniku, který uvádí potraviny a tabákové výrobky do oběhu a který poruší povinnosti uvedené v § 3 odst. 1 písm. b) zákona o potravinách, uloží příslušný orgán dozoru podle § 17 odst. 2 písm. a) bodu 1 tohoto zákona pokutu až do výše 1.000.000,- Kč. Uváděním do oběhu se podle § 2 písm. p) téhož zákona rozumí nabízení k prodeji, prodej nebo jiné formy nabízení ke spotřebě; skladování, přeprava pro potřeby prodeje a dovoz za účelem prodeje od data proclení. Správní orgán prvního stupně dále uvedl, že při rozhodování o výši pokuty posoudil protiprávní jednání žalobce ve smyslu § 17 odst. 18 zákona o potravinách z hlediska závažnosti, způsobu, doby trvání a následků protiprávního jednání. Závažnost protiprávního jednání v případě překročení limitu ve vodě nerozpustných látek spočívá ve snížení biologické hodnoty medu. Spotřebiteli byla tudíž prodávána potravina nižší jakosti, než je jakost požadovaná právním předpisem. Správní orgán prvního stupně proto vyhodnotil protiprávní jednání žalobce jako závažné. Způsob protiprávního jednání spočívá v samotném uvádění takto nekvalitních potravin do oběhu. Žalobce jako provozovatel potravinářského podniku tedy porušil požadavky na jakost výrobků. Dobu trvání protiprávního jednání hodnotil správní orgán jako dobu od odběru vzorků uvedených potravin, tj. od 9. 8. 2007, do doby zákazu jejich uvádění do oběhu, tj. do 7. 9. 2007, i když byly uvedené potraviny fakticky dodány do skladu dne 18. 7. 2007 (med lesní, balení á 250g), dne 30. 5. 2007 (med akátový, balení á 500g) a dne 13. 7. 2007 (med květový, balení á 500g), a to vzhledem k tomu, že správním orgánem nebyla zdokumentována manipulace s uvedenými potravinami od jejich přijetí do skladu do doby odběru vzorků. Při posuzování možných následků správní orgán konstatoval, že i když došlo k porušení právních předpisů, nebyly prokázány škodlivé následky tohoto jednání. Správní orgán při rozhodování o výši pokuty vzal rovněž v úvahu, že nedošlo ke škodlivým následkům, že se jednalo o první zjištěné porušení právního předpisu u této komodity a že žalobce v průběhu řízení poskytoval potřebnou součinnost.

Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o uložení pokuty odvolání datované dnem 14. 11. 2007, které následně doplnil podáním ze dne 16. 11. 2007. V doplnění odvolání, které bylo správnímu orgánu prvního stupně doručeno dne 20.11.2007, žalobce namítl, že ve vodě nerozpustné látky jsou zcela obvyklou a přirozenou součástí medu.

Při zpracování medu je nutné med přecedit a odfiltrovat. Filtrací, kterou by bylo možné ve vodě nerozpustné látky odstranit z medu, by však došlo též k odstranění pro med velice důležitých pylových zrn, která jsou důležitá pro zajištění zdraví prospěšných fyzikálních vlastností medu. Tyto nerozpustné látky jsou pouze indikátorem mechanického zneiščtění medu vzniklého během medobraní a skladování a nemají žádný vliv na zdraví člověka, které nemohou poškodit ani jakkoli narušit. Žalobce dále namítl, že na rozdíl od ostatních látek, které jsou stanoveny ve vyhlášce č. 76/2003 Sb., a které se v medu rozpouští a rovnoměrně rozmělní, čímž dojde ke vzniku zcela homogenní hmoty, ve vodě nerozpustné látky se v medu nerozmělní, nerozpustí a tudíž se v medu vyskytují v různém poměru a množství v různých částech byť i jediné šarže medu. S ohledem na povahu těchto látek proto nemůže dojít ke vzniku homogenní hmoty medu a ve vodě nerozpustných látek. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby bylo odebráno větší množství vzorků (šarže) medu a po provedení rozboru udělán vážený průměr. Pouze za těchto okolností by bylo možné zjistit statisticky správný výsledek, který by byl skutečně vypovídající a odpovídal požadavkům vyhlášky. Pokud bylo odebráno pouze malé množství medu z jedné sklenice medu, nemůže dojít k naplnění požadavků vyhlášky. Ve vodě nerozpustné látky, respektive jejich množství, by mělo být zjišťováno ve vztahu k celému množství jedné várky. Z rozhodnutí o uložení pokuty není dle žalobce patrné, jaké množství medu bylo odebráno a kolik vzorků z jedné šarže bylo odebráno, a tudíž nemohlo dojít ke zjištění správných a průkazných výsledků.

Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, jak bylo popsáno shora.

V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:

Podle § 3 odst. 1 písm. b/ zákona o potravinách, ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí, je provozovatel potravinářského podniku je povinen dodržovat požadavky na zdravotní nezávadnost, jakost, přepravu, skladování a uvádění do oběhu potravin nebo surovin k jejich výrobě (dále jen "suroviny") a technologické a hygienické požadavky stanovené tímto zákonem a zvláštními právními předpisy nebo rozhodnutími příslušných správních úřadů, a to ve všech fázích výroby a uvádění do oběhu, a používat k výrobě tepelně neopracovaných potravin pouze tepelně ošetřené vaječné obsahy.

Podle § 17 odst. 2 písm. a/ bodu 1 zákona o potravinách provozovateli potravinářského podniku, který uvádí potraviny a tabákové výrobky do oběhu a který poruší povinnosti uvedené v § 3 odst. 1 písm. a) nebo b), nejde-li o požadavky na zdravotní nezávadnost, v § 3 odst. 1 písm. d), i) nebo j), v § 3 odst. 1 písm. k), v § 3 odst. 2 písm. c) nebo e) nebo v § 3a odst. 2 nebo 6 nebo v § 3d odst. 2, uloží příslušný orgán dozoru pokutu až do výše 1.000.000,- Kč.

Podle § 17 odst. 18 věty prvé zákona o potravinách při rozhodování o uložení pokuty a její výši orgány dozoru přihlíží k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání.

Podle § 89 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.

Podle § 93 odst. 1 správního řádu jestliže v této hlavě není stanoveno jinak, pro řízení o odvolání se obdobně použijí ustanovení hlav I až IV, VI a VII této části.

Podle ust. § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

Podle § 76 odst. 1 písm. a/ s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.

Soud předně považuje za nutné zdůraznit, že předmětem soudního přezkumu není rozhodnutí krajské veterinární správy ze dne 8.10.2007, jímž nebylo vyhověno námitkám žalobce proti kontrolnímu protokolu ze dne 7.9.2007, ani opatření krajské veterinární správy spočívající v zákazu uvádění zboží (medu) do oběhu, které bylo žalobci uloženo krajskou veterinární správou podle § 53 odst. 1 písm. f) bodu 2 veterinárního zákona. Žalobou napadené rozhodnutí (ve spojení s rozhodnutím správního orgánu I. stupně) se týká výlučně správního řízení zahájeného oznámením ze dne 8.10.2007, v němž byla žalobci uložena pokuta za spáchání správního deliktu vymezeného ve výrokové části rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalobní argumentace vztahující se k opatření krajské veterinární správy vydanému podle § 53 odst. 1 písm. f) bodu 2 veterinárního zákona a k otázce včasnosti námitek podaných proti tomuto opatření je pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí zcela irelevantní, stejně jako námitka, v níž žalobce s odvoláním na nařízení Komise č. 178/2002 dovozuje, že správní orgán není oprávněn nařídit vyřazení z oběhu u takové potraviny, u níž je zjištěn pouze nesoulad jakosti s obecně závaznými právními předpisy, nikoliv její nebezpečnost. Bylo věcí žalobce, aby v případě nesouhlasu s uloženým opatřením po vyčerpání řádných opravných prostředků brojil proti uloženému opatření samostatnou žalobou.

Je skutečností, že žalobce nebyl před zahájením řízení o uložení pokuty seznámen se zkušebním protokolem Státního veterinárního ústavu Jihlava o laboratorním vyšetření odebraných vzorků medu. Tvrzení žalobce, že byl v důsledku této skutečnosti zkrácen na svých právech účastníka řízení, však neobstojí, neboť předmětný zkušební protokol byl součástí spisového materiálu a žalobci po zahájení správního řízení ve věci uložení pokuty nic nebránilo v tom, aby nahlédl do spisového materiálu a s předmětným protokolem, o jehož existenci nepochybně věděl, se seznámil. O možnosti nahlédnout do spisu byl žalobce řádně

vyrozuměn v oznámení o zahájení řízení ze dne 8.10.2007, této možnosti však po celou dobu řízení nevyužil, a nemůže proto účinně namítat vadu řízení spočívající v neseznámení s předmětným zkušebním protokolem. Pokud žalobce namítá, že na základě laboratorních výsledků bylo omezeno jeho právo disponovat se zbožím, které řádně zaplatil, přičemž seznámení s těmito výsledky nebylo žalobci vůbec umožněno a uložení opatření lze napadnout jedině v rámci námitek proti kontrolním zjištěním, je třeba znovu zopakovat, že soud v tomto řízení nepřezkoumává zákonnost uloženého opatření, ale zákonnost rozhodnutí o uložení pokuty. V řízení o uložení pokuty, které vyústilo ve vydání napadeného rozhodnutí, žalobci v seznámení se zkušebním protokolem o laboratorním vyšetření odebraných vzorků medu nic nebránilo a jeho nečinnost spočívající v tom, že se neseznámil s obsahem spisového materiálu, jehož součástí byl i předmětný protokol, jde v řízení o uložení pokuty plně k jeho tíži.

Soud však shledal opodstatněnou námitku vytýkající žalovanému, že se nijak nevypořádal s věcnými odvolacími námitkami o zdravotní nezávadnosti nerozpustných látek v medu a nutnosti odběru statistického vzorku pro spolehlivé zjištění parametrů medu.

Žalobce v doplnění odvolání ze dne 16. 11. 2007 vznesl několik konkrétních věcných námitek. Předně namítl, že filtrací, kterou by bylo možné ve vodě nerozpustné látky z medu odstranit, by došlo k odstranění pro med velice důležitých pylových zrn, která jsou důležitá pro zajištění zdraví prospěšných fyzikálních vlastností medu. Dále argumentoval tím, že ve vodě nerozpustné látky jsou pouze indikátorem mechanického znečištění medu vzniklého během medobraní a skladování a nemají žádný vliv na zdraví člověka, které nemohou poškodit ani jakkoli narušit. S poukazem na to, že ve vodě nerozpustné látky se v medu vyskytují v různém poměru a množství v různých částech byť i jediné šarže medu, pak namítl nezbytnost odběru většího množství vzorků medu s tím, že pokud bylo odebráno pouze malé množství medu z jedné sklenice medu, nemůže dojít k naplnění požadavků vyhlášky č. 76/2003 Sb. Protože z rozhodnutí správního orgánu I. stupně o uložení pokuty není patrné, jaké množství medu a kolik vzorků z jedné šarže bylo odebráno, nemohlo dle mínění žalobce dojít ke zjištění správných a průkazných výsledků.

Úkolem odvolacího správního orgánu je podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumat soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí odvolací správní orgán přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. Podle § 93 odst. 1 správního řádu pro řízení o odvolání, upravené v hlavě VIII části druhé zákona, obdobně použijí ustanovení hlav I až IV, VI a VII této části, jestliže v této hlavě není stanoveno jinak. I na odvolací řízení tudíž dopadá ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, podle kterého se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Napadené rozhodnutí však tyto zákonem stanovené náležitosti postrádá. Z jeho odůvodnění, jak bylo rekapitulováno shora, je totiž zřejmé, že žalovaný věcné odvolací námitky uplatněné žalobcem vdoplnění odvolání zcela pominul a nijak se s nimi nevypořádal. Žalobce pak na toto pochybení žalovaného v podané žalobě oprávněně poukazuje. Soudu vzhledem k výše uvedenému nezbylo než napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a/ s.ř.s. rozsudkem bez jednání zrušit pro jeho nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů.

Vytčená vada napadeného rozhodnutí spočívající v nevypořádání výše uvedených odvolacích námitek brání tomu, aby soud mohl zákonnost napadeného rozhodnutí přezkoumat i z věcného hlediska. Prvotním předpokladem pro takový přezkum je totiž existence přezkoumatelného rozhodnutí, tj. takového rozhodnutí, z něhož je patrné, jaké důvody žalovaný správní orgán k jeho vydání vedly. Soud nemůže nahrazovat chybějící vypořádání žalobcových odvolacích námitek vlastními úvahami, neboť by tím nepřípustně zasahoval do činnosti veřejné správy.

Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v nevypořádání námitek uplatněných účastníkem řízení v řádném opravném prostředku nemůže být zhojena tím, že žalovaný správní orgán svou argumentaci k těmto námitkám uvede až ve vyjádření k žalobě. Předmětem soudního přezkumu je zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu jakožto správního aktu, který bezprostředně zasahuje do právní sféry žalobce. Vyjádření žalovaného k žalobě je toliko procesním úkonem správního orgánu učiněným v rámci řízení před soudem, který se práv a povinností žalobce nedotýká, netvoří jeden celek s přezkoumávaným rozhodnutím, a proto jím nemohou být zhojeny případné nedostatky a vady napadeného rozhodnutí mající za následek jeho nezákonnost.

Důvodná je rovněž námitka vytýkající žalovanému, že se nevypořádal s odvolací námitkou ohledně porušení zásady zákazu dvojího přičítání ze strany správního orgánu prvního stupně. Je pravdou, že žalovaný na tuto námitku reagoval na str. 6 napadeného rozhodnutí, jeho reakce však spočívala pouze ve vysvětlení, v čem zásada zákazu dvojího přičítání spočívá, a v obecném konstatování, že správní orgán prvního stupně při svém rozhodování o výši pokuty zohlednil kritéria uvedená v § 17 odst. 18 zákona o potravinách. Konkrétní argumentaci žalobce upínající se k jednotlivým kritériím, které je podle zákona nutno zohlednit při stanovení výše pokuty, nicméně žalovaný nechal zcela bez povšimnutí. Zde má soud na mysli především odvolací námitku, že pod hlediska závažnosti a způsobu jednání bylo správním orgánem prvního stupně subsumováno uvádění potravin do oběhu v nižší jakosti, než stanoví právní předpis, což je skutečnost, která je znakem příslušné skutkové podstaty správního deliktu, a proto k ní nelze přihlížet při rozhodování o konkrétní výši pokuty. S tímto názorem žalobce se soud ztotožňuje. Jak plyne z dikce § 17 odst. 2 písm. a/ bodu 1 zákona o potravinách, pokutu podle tohoto ustanovení lze uložit pouze provozovateli potravinářského podniku, který uvádí potraviny a tabákové výrobky do oběhu. Uvádění potravin (popř. tabákových výrobků) do oběhu je tedy znakem skutkové podstaty vymezujícím osobu možného pachatele správního deliktu, tj. subjekt, a proto k němu nelze přihlížet při rozhodování o konkrétní výši pokuty. V rámci posouzení zákonného kritéria „způsobu protiprávního jednání“ mělo být správním orgánem zohledněno individuální jednání žalobce, jímž byl skutek spáchán. V potaz tak bylo možné vzít například množství medu se sníženou jakostí, které žalobce uvedl či hodlal uvést do oběhu, nebo to, v jaké míře došlo k překročení stanoveného ukazatele jakosti. Tyto okolnosti mohou mít současně vliv i na posouzení kritéria závažnosti zjištěného protiprávního jednání. Pokud jde o kritérium doby trvání protiprávního jednání, žalobce v odvolání oprávněně namítl, že skutečnosti podřazené hledisku doby trvání správní orgán prvního stupně v rozhodnutí o uložení pokuty pouze popsal, aniž by je jakkoliv hodnotil, takže není zřejmé, zda tyto skutečnosti byly hodnoceny ve prospěch žalobce či v jeho neprospěch. Také tato odvolací námitka je plně opodstatněná, neboť správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí skutečně pouze vymezil, jakou dobu považuje za dobu trvání protiprávního jednání, avšak neuvedl, zda takto vymezenou dobu považuje za krátkou, delší či naopak dlouhou (páchání protiprávního jednání po delší dobu obecně odůvodňuje vyšší výměru trestu), takže z jeho rozhodnutí nelze zjistit, jaký vliv měla zjištěná doba trvání protiprávního jednání žalobce na konečnou výši pokuty. Jak již bylo uvedeno shora, i tuto odvolací námitku žalovaný ponechal bez povšimnutí, čímž opětovně zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.

Na tomto místě lze poukázat na závěry, k nimž dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27.3.2008 č.j. 4 As 51/2007 – 68 týkajícím se týchž účastníků řízení a které lze plně vztáhnout i na nyní projednávanou věc. Ve zmiňovaném rozsudku Nejvyšší správní

soud konstatoval, že správní orgán je povinen se při ukládání sankce zabývat podrobně všemi hledisky, které mu zákon předkládá, podrobně a přesvědčivě odůvodnit, ke kterému hledisku přihlédl, a navíc podrobně odůvodnit, jaký vliv mělo toto hledisko na konečnou výši pokuty. Úvaha správního orgánu musí vést k hodnocení individuální povahy protiprávního jednání, přičemž zvažované okolnosti je třeba rozlišovat na přitěžující a polehčující a vždy je posuzovat z hlediska konkrétního dopadu na daný případ. Uvede-li správní orgán pouze tolik, že k nějakému aspektu přihlédl, aniž by sdělil, jakou hodnotu, byť abstraktně vyjádřenou, tomuto aspektu přiřadil, stává se takové tvrzení do značné míry neurčitým, a v důsledku toho i nepřezkoumatelným. Tohoto pochybení se dopustil správní orgán I. stupně i v nyní projednávané věci, přičemž uvedené nedostatky nebyly napadeným rozhodnutím žalovaného zhojeny.

Pro úplnost soud uvádí, že žalobci není možné přisvědčit v tom, že by správní orgán prvního stupně opomněl hodnotit následky jeho protiprávního jednání. Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně vyplývá, že správní orgán se tímto kritériem významným pro stanovení výše pokuty zabýval a vzal v úvahu, že v řízení nebyly prokázány škodlivé následky protiprávního jednání žalobce. Toto zjištění bylo evidentně vyhodnoceno ve prospěch žalobce.

Námitka žalobce, že napadené rozhodnutí je v rozporu se skutečným stavem věci a nemá oporu ve spisech, je obecná a nekonkrétní. Není z ní patrno, v čem žalobce spatřuje rozpor napadeného rozhodnutí se skutečným stavem věci a z čeho dovozuje, že napadené rozhodnutí nemá oporu ve spisech. Na uvedenou námitku vzhledem k její nekonkrétnosti soud vejít nemohl. Dle náhledu soudu má napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně dostatečnou oporu ve spisovém materiálu, když vychází výlučně ztěch podkladů (protokoly o kontrole, zkušební protokol č. 28906/07), které jsou ve spise založeny.

S výjimkou výše popsaných nedostatků odůvodnění obsahují rozhodnutí správních orgánů obou stupňů všechny zákonem stanovené náležitosti zakotvené v § 68 správního řádu.

Zbývá dodat, že v odvolání ani v jeho doplnění žalobce nevznesl námitku nepřiměřenosti výše uložené pokuty a jeho žalobní argumentace, podle níž se žalovaný s touto námitkou v napadeném rozhodnutí nevypořádal, proto nemůže obstát. V podané žalobě žalobce namítl, že nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřuje mj. v tom, že mu byla uložena nepřiměřená pokuta, i tuto námitku však uplatnil pouze v obecné rovině, aniž by specifikoval, v čem nepřiměřenost pokuty spočívá. Soud proto může rovněž pouze v obecné rovině konstatovat, že s přihlédnutím k maximální sazbě pokuty za daný správní delikt, která podle zákona činí 1.000.000,- Kč, nelze pokutu ve výši 12.000,- Kč považovat za nepřiměřenou.

S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem a citovaným zákonným ustanovením soudu nezbylo než napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a/ s.ř.s. rozsudkem bez jednání zrušit pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. V souladu s ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč a v nákladech souvisejících s právním zastoupením žalobce advokátem. Tyto jsou tvořeny jednak odměnou za právní zastoupení žalobce advokátem, a to za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepsání žaloby, replika), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu - vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 3 písm. f/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006). Náklady právního zastoupení žalobce jsou dále tvořeny třemi paušálními částkami ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006) a částkou 1.440,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, tedy činí 10.640,- Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši, a to ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Ing. Igora Kremly (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek
uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou
týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává
u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu
správnímu soudu.

V Praze dne 29. dubna 2011

JUDr. Ivanka Havlíková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Petrlíková