9 A 168/2012 - 85Rozsudek MSPH ze dne 07.10.2016 Zemědělství: nárok na poskytnutí dotace; evidence využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů

Dotaci ve formě jednotné platby na plochu zemědělské půdy, jejíž poskytování je upraveno v nařízení vlády č. 47/2007 Sb., nelze žadateli poskytnout, jestliže zemědělská půda na něj není v rozhodné době evidována v evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů vedené podle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství (§ 4 odst. 1 nařízení vlády č. 47/2007 Sb.).

9A 168/2012 - 85

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Lucie Bičákové v právní věci žalobců: a) P. S., b) nezl. J. S., oba zast. JUDr. Oldřichem Navrátilem, advokátem se sídlem Kyjov, Svatoborská 363, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Praha 1, Těšnov 17/65, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2012, č. j.: 101324/2012-MZE-14141

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se původní žalobce p. J. S. domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu v Praze ze dne 10. 4. 2012 č. j. SZIF/2012/0115069 o zamítnutí žalobcovy žádosti o poskytnutí jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro rok 2011 podle nařízení vlády č. 47/2007 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy a některých podmínek poskytování informací o zpracování zemědělských výrobků pocházejících z půdy uvedené do klidu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 47/2007 Sb.“).

V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobce podal u Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „SZIF“ nebo „správní orgán I. stupně“) žádost o poskytnutí jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro rok 2011 podle nařízení vlády č. 47/2007 Sb., na celkovou výměru 268,12 ha. SZIF na základě administrativní kontroly zjistil, že půdní blok/díl půdního bloku (dále jen „PB/DPB“) č. 550-1180 8515/3 o výměře 1,63 ha byl v žádosti uveden duplicitně. Po výzvě k odstranění této duplicity žalobce požádal o stažení duplicitního půdního bloku z původní žádosti. Celková výměra po opravě tedy činila 266,49 ha. Na základě další administrativní kontroly provedené dne 28. 3. 2012 bylo zjištěno, že některé PB/DPB, které žalobce ve své žádosti uvedl, na něj nebyly vedeny v evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (dále jen „evidence půdy“). Žalobce tedy nesplnil podmínku podle § 4 odst. 1 písm. b/ nařízení vlády č. 47/2007 Sb., podle níž se jednotná platba na plochu zemědělské půdy poskytne na půdu, která je evidována v evidenci půdy na žadatele nejméně od doručení žádosti do 31. 8. příslušného kalendářního roku. SFIF tak podle čl. 2 odst. 23 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení Komise (ES) č. 1122/2009“) nemohl tuto výměru zahrnout do zjištěné plochy. Při provedení administrativní kontroly dne 28. 3. 2012 byl zjištěn rozdíl mezi plochou deklarovanou v žádosti a plochou zjištěnou v rámci kontroly, který činil 112,77 ha, tj. 73,36 % zjištěné plochy, tedy rozdíl větší než 50 % zjištěné plochy. SZIF proto postupoval podle čl. 58 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009, podle kterého pokud rozdíl mezi plochou deklarovanou a plochou zjištěnou je větší než 50 % zjištěné plochy, žádost o podporu pro daný kalendářní rok se zamítne a žadatel o podporu je rovněž vyloučen z poskytování podpory do výše částky, která odpovídá rozdílu mezi deklarovanou plochou a plochou zjištěnou. Žalobci tak bude stržena částka ve výši 528,496,61 Kč z poskytovaných plateb, na které bude mít v příštích třech letech nárok. Na základě uvedené žádosti a provedených kontrol vydal SZIF dne 10. 4. 2012 rozhodnutí o zamítnutí předmětné žádosti.

V odvolání proti tomuto rozhodnutí žalobce uvedl, že předmětnou žádost podal na Agentuře pro zemědělství a venkov Ministerstva zemědělství Hodonín (dále jen „Agentura“). V žádosti mimo jiné uvedl PB/DPB o výměře 97,32 ha, které užívá na základě nájemní smlouvy s městem Kyjov (nájemní smlouva vznikla v ústní či konkludentní formě). Dále uvedl, že se soudní cestou domáhá ochrany svého nájemního vztahu. Za situace, kdy podal žádost s uvedením předmětných PB/DPB, měla podle jeho názoru na tuto žádost Agentura reagovat ve smyslu § 3g odst. 3 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpis (dále jen „zákon o zemědělství“) a vyzvat žalobce k odstranění rozporu, což však neučinila. Žalobce dále namítl, že rozdíl mezi deklarovanou plochou a plochou zjištěnou nečiní 73,36 %, ale 41,05 %.

Žalovaný následně v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že podle § 3a odst. 1 zákona o zemědělství slouží evidence půdy k ověřování údajů uvedených v žádostech, jejichž předmětem je dotace podle § 3 odst. 4 písm. a/ tohoto zákona, a ke kontrole plnění podmínek poskytnutí dotace. Při rozhodování o poskytnutí/vrácení dotace je tak správní orgán I. stupně povinen vycházet z údajů uvedených v evidenci půdy. V této souvislosti žalovaný poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2011 č. j. 11 A 36/2011-28 a na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008 č. j. 2 As 2/2008-55 a ze dne 19. 5. 2011 č. j. 1 As 44/2011-210. Dále uvedl, že je mu z úřední činnosti známo, že žalobce podal dne 30. 9. 2010 námitky proti oznámení Agentury ze dne 13. 9. 2010 č. j. 233/2010/LPIS-Bar a č. j. 396/2010/LPIS-Bar o změně údajů v evidenci půdy (změna uživatele), které se týkaly evidence PB/DPB, které žalobce uvedl v předmětné žádosti. Rozhodnutími ministra zemědělství č. j. 32459/2010-10000 a č. j. 32460/2010-10000 ze dne 24. 1. 2011 námitkám žalobce nebylo vyhověno. Předmětné PB/PDB byly (a jsou) na základě platné nájemní smlouvy s městem Kyjov v evidenci půdy vedeny na jiný subjekt - společnost Podchřibí Ježov, a.s.

Aktualizaci evidence půdy provádí Agentura podle § 3g zákona o zemědělství. Podání předmětné žádosti přitom nelze považovat za žádost o aktualizaci evidence půdy, a Agentura proto neměla důvod pro zaslání výzvy podle § 3g odst. 3 zákona o zemědělství. Rozdíl mezi plochou uvedenou žalobcem v předmětné žádosti a plochou zjištěnou v rámci administrativní kontroly činí 112,77 ha, tj. 73,36 % zjištěné plochy, nikoliv 41,05 %, jak žalobce uvedl v odvolání. Žalovaný uzavřel, že v postupu SZIF nezjistil žádné pochybení, a odvolání tedy neshledal důvodným.

V podané žalobě žalobce označil napadené rozhodnutí za nesprávné a nezákonné. Konstatoval, že předmětnou žádost o jednotnou platbu na plochu pro rok 2011 podal dne 16. 5. 2011 na předepsaných tiskopisech. Do žádosti uvedl i pozemky, které byly v té době předmětem soudního sporu mezi žalobcem a městem Kyjov o nájem těchto pozemků. Žádost vyplnil za přítomnosti vedoucího Agentury ing. V. H.

Za zásadní považuje žalobce to, že je oprávněným uživatelem předmětných pozemků, které jsou ve vlastnictví města Kyjov. Otázka nájmu těchto pozemků je řešena jakožto předběžná otázka v soudním řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod č. j. 16 C 154/2010 a v odvolacím řízení u Krajského soudu v Brně pod č. j. 38 Co 370/2011. Žalovanému je z úřední činnosti známo, že je veden soudní spor mezi žalobcem a městem Kyjov o nájem předmětných pozemků.

Žalobce poté namítl, že dle ustanovení § 3 odst. 3 zákona o zemědělství je-li žádost neúplná nebo obsahuje-li nepravdivé údaje, příslušný orgán ji vrátí žadateli do 30 dnů ode dne jejího doručení, a to spolu s uvedením vad podání a s výzvou a lhůtou k jejich odstranění, nejde-li o vady svojí povahou zjevně neodstranitelné. Nedojde-li k odstranění vad žádosti do stanovené lhůty, příslušný orgán ji zamítne. V daném případě Agentura nejenže neučinila žádnou výzvu k odstranění případných vad, ale ani o této žádosti nerozhodla. Dosavadní praxe u SZIF byla taková, že pokud měl žadatel zájem o zařazení do evidence půdy, učinil ohlášení u Agentury dle ustanovení § 3b zákona o zemědělství. Dle § 3c téhož zákona pro zpracování řádného a včasného ohlášení pověření zaměstnanci ministerstva poskytují osobám, které projeví zájem podat ohlášení podle ust. § 3b zákona o zemědělství, odbornou pomoc, a to včetně poskytnutí ortomap. Odborná pomoc spočívá v identifikaci půdního bloku, popř. dílu půdního bloku, a při určování jejich výměry.

Podle ust. § 3g zákona o zemědělství zjistí-li ministerstvo, že ohlášení změny, popřípadě ohlášení zařazení podle odstavců 1 a 2 je v rozporu s údaji vedenými v evidenci půdy, vyzve uživatele, který učinil ohlášení změny, k předložení písemné dohody odstraňující vzájemný rozpor nebo k předložení dokladu prokazujícího právní důvod užívání zemědělské půdy, která se stala předmětem rozporu, a to ve lhůtě stanovené ministerstvem, která nesmí být kratší než 15 dnů ode dne doručení výzvy. Zjistí-li ministerstvo, že ohlášení změny nebo ohlášení zařazení je nepravdivé nebo neúplné, vyzve uživatele k odstranění vad ohlášení změny nebo ohlášení zařazení, a to ve lhůtě stanovené ministerstvem, která nesmí být kratší než 15 dnů ode dne doručení výzvy. Žalovaný ani správní orgán I. stupně však takto nepostupovali a rozhodli v rozporu s výše uvedenými ustanoveními zákona. Postup žalovaného byl dle žalobce naprosto formální, předčasný a v rozporu se zákonem.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že důvodem pro zamítnutí předmětné žádosti byla skutečnost, že žalobce v této žádosti uvedl také PB/DPB, které na něj nebyly vedeny v evidenci půdy nejméně ode dne doručení předmětné žádosti, tedy od 16. 5. 2011 do 31. 8. 2011. Nesplnil tak podmínku pro poskytnutí jednotné platby na plochu dle § 4 odst. 1 písm. b/ nařízení vlády č. 47/2007 Sb. Správní orgán I. stupně podle čl. 2 odst. 23 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009 nemohl výměru těchto PB/DPB zahrnout do zjištěné plochy. Vzhledem k tomu, že rozdíl mezi plochou deklarovanou v žádosti a plochou zjištěnou byl větší než 50 % zjištěné plochy, správní orgán I. stupně v souladu čl. 58 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009 žalobcovu žádost zamítl.

Žalovaný podotkl, že správní orgán I. stupně je povinen při rozhodování o poskytnutí dotace vycházet z údajů uvedených v evidenci půdy, což je postup, který je plně v souladu s judikaturou.

Žalovanému je z úřední činnosti známo, že žalobce podal dne 30. 9. 2010 námitky proti oznámením Agentury ze dne 13. 9. 2010 č. j. 233/2010/LPIS-Bar a č. j. 396/2010/LPIS-Bar o změně údajů v evidenci půdy, které se týkaly evidence předmětných PB/DPB. Rozhodnutími ministra zemědělství č. j. 32459/2010-10000 a č. j. 32460/2010-10000 nebylo námitkám žalobce vyhověno. Předmětné PB/DPB byly a jsou na základě platné nájemní smlouvy s městem Kyjov vedeny v evidenci půdy na společnost Podchřibí Ježov, a.s. Žalovanému je rovněž známo, že žalobce vedl s městem Kyjov soudní spor ohledně platnosti nájemních smluv. Jedná se ale o soukromoprávní spor, který přímo nesouvisí s řízením o poskytnutí jednotné platby na plochu.

K žalobnímu tvrzení ohledně povinnosti Agentury zaslat žalobci v případě zjištění vady podání výzvu k jejímu odstranění ve stanovené lhůtě žalovaný uvedl, že pravdivost údajů na žádostech o poskytnutí dotací a jejich úplnost zkoumá správní orgán I. stupně a nikoliv Agentura. Poté, co správní orgán I. stupně zjistil, že PB/DPB č. 550-11808515/3 je v žádosti uveden duplicitně, zaslal v souladu s ustanovením § 3 odst. 3 zákona o zemědělství žalobci výzvu ze dne 30. 6. 2011 č. j. SZIF/2011/0244774 k odstranění této vady. Na základě uvedené výzvy byla správnímu orgánu I. stupně doručena žádost žalobce o stažení duplicitního PB/DPB, a uvedená vada tak byla odstraněna. S výjimkou uvedené duplicity byla žádost o dotaci úplná, neobsahovala nepravdivé údaje ani jinou zjevnou nesprávnost. Proto také nebyl důvod, aby SZIF ve smyslu § 3 odst. 3 zákona o zemědělství žalobce dále vyzýval k odstranění vad žádosti. Pokud by správní orgán žalobce upozornil na nesplnění hmotněprávní podmínky podle § 4 odst. 1 písm. b/ nařízení vlády č. 47/2007 Sb., a podle čl. 2 odst. 23 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009, mělo by to podle čl. 25 odst. 2 uvedeného nařízení za následek nemožnost s předmětnou žádostí v tomto směru jakkoliv disponovat, a to ani v rámci odvolacího řízení. Bez uvedeného upozornění měl žalobce možnost žádost změnit.

Podle § 3g zákona o zemědělství provádí aktualizaci evidence půdy místně příslušná Agentura. Podání žádosti o jednotnou platbu nicméně nelze považovat za žádost o aktualizaci evidence půdy, která je prováděna dle jiného právního předpisu, v jiném řízení, a je o ní rozhodováno jiným správním orgánem. Z uvedených důvodů neměl správní orgán I. stupně žádný důvod pro zaslání výzvy žalobci dle § 3g odst. 3 zákona o zemědělství. Rovněž ustanovení § 3c uvedeného zákona se týká evidence půdy.

Z čl. 55 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009 vyplývá, že žadatel o dotace je povinen uvést v žádosti veškerou půdu, na níž hospodaří. Žalobce v předmětné žádosti uvedl všechny PB/DPB, na nichž hospodařil, tedy i ty, které byly v evidenci půdy vedeny na společnost Podchřibí Ježov, a.s. Vzhledem k tomu, že však zároveň požádal o poskytnutí jednotné platby i na tyto PB/DPB, nesplnil podmínku uvedenou v § 4 odst. 1 písm. b/ nařízení vlády č. 47/2007 Sb., podle níž SZIF poskytne dotaci na zemědělskou půdu, která je evidována v evidenci půdy na žadatele nejméně od doručení žádosti do 31. 8. příslušného kalendářního roku. Žalovaný uzavřel, že ze strany správního orgánu I. stupně ani ze strany žalovaného nedošlo k porušení zákona a napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem.

Dne 2. 11. 2013 právní zástupce žalobce soudu sdělil, že žalobce dne 30. 9. 2013 zemřel. Na základě této skutečnosti soud usnesením ze dne 6. 5. 2014 č. j. 9 A 168/2012 – 47 řízení ve věci přerušil. Usnesením ze dne 26. 5. 2016 č. j. 9 A 168/2012 – 62 poté soud rozhodl o pokračování v řízení s tím, že na straně žalobců bude namísto dosavadního žalobce J. S. v řízení pokračováno s jeho procesními nástupci P. S. a nezl. J. S.

Při ústním jednání před soudem konaném dne 7. 10. 2016 setrvaly obě strany na svých procesních stanoviscích. Právní zástupce žalobců uvedl, že vydáním napadeného rozhodnutí bylo porušeno také ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, neboť řešení přijaté žalovaným není v souladu s veřejným zájmem. Dále argumentoval snahou původního žalobce domoci se změny v evidenci půdy, protože oprávněným uživatelem sporných pozemků byl pouze on. Nájemní smlouva uzavřená mezi městem Kyjov a společností Podchřibí Ježov, a.s., byla shledána neplatnou, jak vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 10. 2012 č. j. 4 C 39/2012 – 92. K dotazu soudu právní zástupce žalobců uvedl, že proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2016 č. j. 6 A 66/2011 – 67, kterým byla odmítnuta žaloba podaná původním žalobcem J. S. proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 24. 1. 2011 č. j. 32459/2010 – 10000, procesní nástupci původního žalobce kasační stížnost nepodali.

Žalovaný při jednání před soudem zdůraznil nutnost rozlišovat mezi řízením o změnu údajů v evidenci půdy a řízením o žádosti o poskytnutí dotace. V dané věci se jedná o rozhodnutí o žádosti o dotaci, nikoliv o změnu údajů v evidenci půdy.

Soud při ústním jednání rozhodl, že nebude doplňovat dokazování žalobcem navrženými důkazy, neboť dospěl k závěru, že o žalobě lze rozhodnout na základě důkazů provedených v průběhu správního řízení a zdokumentovaných ve správním spise; provádění jakýchkoliv dalších důkazů proto soud shledal nadbytečným.

V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:

Podle § 1 nařízení vlády č. 47/2007 Sb., toto nařízení upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropských společenství některé podmínky poskytování jednotné platby na plochu zemědělské půdy (dále jen "platba") a některé podmínky poskytování informací o zpracování zemědělských výrobků pocházejících z půdy uvedené do klidu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu (dále jen "Fond").

Podle § 2 nařízení vlády č. 47/2007 Sb., žadatelem o platbu je fyzická nebo právnická osoba obhospodařující zemědělskou půdu evidovanou na ni v evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (§ 3a a 3b zákona) (dále jen "evidence"), která doručí Fondu na jím vydaném formuláři žádost o platbu pro příslušný kalendářní rok (dále jen "žádost").

Podle § 4 odst. 1 nařízení vlády č. 47/2007 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2014, Fond poskytne žadateli platbu na zemědělskou půdu, která je a) evidována v evidenci a splňuje podmínky k poskytnutí platby podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství,

b) evidována v evidenci na žadatele nejméně ode dne doručení žádosti Fondu do 31. srpna příslušného kalendářního roku, c) žadatelem zemědělsky obhospodařována v příslušném kalendářním roce po celou dobu, po kterou je evidována v evidenci na žadatele podle písmene a), d) udržována v podmínkách dobrého zemědělského a environmentálního stavu uvedených v příloze k tomuto nařízení po celý příslušný kalendářní rok.

Podle § 3 odst. 1 zákona o zemědělství, ve znění účinném do 31. 12. 2014, dotace poskytuje ministerstvo nebo Fond (dále jen "příslušný orgán") podle § 2a až 2d na základě žádosti fyzickým a právnickým osobám (dále jen "žadatel") za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem a případně na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána.

Podle § 3 odst. 3 zákona o zemědělství je-li žádost neúplná nebo obsahuje-li nepravdivé údaje, příslušný orgán ji vrátí žadateli do 30 dnů ode dne jejího doručení spolu s uvedením vad podání a s výzvou a lhůtou k jejich odstranění, nejde-li o vady svojí povahou zjevně neodstranitelné. Nedojde-li k odstranění vad žádosti do stanovené lhůty, příslušný orgán ji zamítne.

Podle § 3 odst. 4 písm. a) zákona o zemědělství jestliže se dotace poskytuje, případně podmínka jejího poskytnutí se vztahuje na zemědělskou půdu, popřípadě na zalesněnou půdu, která byla v evidenci půdy podle § 3a vedena jako zemědělsky obhospodařovaná půda se zemědělskou kulturou podle § 3i písm. a) až g) nebo k), při rozhodování o poskytnutí dotace vychází příslušný orgán z evidence využití půdy podle uživatelských vztahů vedené podle tohoto zákona, přičemž nepřihlíží k údajům o výměře parcel a druhu pozemků vedených podle zvláštního právního předpisu.

Podle § 3a odst. 1 zákona o zemědělství evidence využití půdy slouží k ověřování správnosti údajů uvedených v žádosti, jejichž předmětem je dotace podle § 3 odst. 4 písm. a), ke kontrolám plnění podmínek poskytnutí dotace, pro evidenci ekologického zemědělství, pro evidenci ovocných sadů, pro evidenci pěstování geneticky modifikované odrůdy (§ 2i), pro uplatnění nároku na vrácení spotřební daně, pro evidenci pěstování máku setého a konopí a pro evidenci území určeného k řízeným rozlivům povodní.

Podle § 3g odst. 3 zákona o zemědělství zjistí-li ministerstvo, že ohlášení změny, popřípadě ohlášení zařazení podle odstavců 1 a 2 je v rozporu s a) údaji vedenými v evidenci půdy,

b) jiným ohlášením změny,

c) ohlášením zařazení,

vyzve uživatele, který učinil ohlášení změny, popřípadě ohlášení zařazení, popřípadě uživatele dotčeného tímto ohlášením k předložení písemné dohody odstraňující vzájemný rozpor nebo k předložení dokladu prokazujícího právní důvod užívání zemědělské půdy, která se stala předmětem rozporu, a to ve lhůtě stanovené ministerstvem, která nesmí být kratší než 15 dnů ode dne doručení výzvy. Zjistí-li ministerstvo, že ohlášení změny nebo ohlášení zařazení je nepravdivé nebo neúplné, vyzve uživatele k odstranění vad ohlášení změny nebo ohlášení zařazení, a to ve lhůtě stanovené ministerstvem, která nesmí být kratší než 15 dnů ode dne doručení výzvy.

Podle § 2 odst. 4 správního řádu s právní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Skutečnost, že původní žalobce podal žádost o jednotnou platbu na plochu pro rok 2011 na předepsaných tiskopisech, je pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí zcela nepodstatná, stejně jako to, že předmětnou žádost vyplnil za přítomnosti vedoucího Agentury ing. V. H.

Přesvědčení původního žalobce, že právě on byl v rozhodné době oprávněným uživatelem pozemků ve vlastnictví města Kyjov, které rovněž zahrnul do své žádosti o dotaci, protože nájemní smlouva společnosti Podchřibí Ježov, a.s., na tyto pozemky je podle něj neplatná, a stejně tak ani jeho poukaz na soudní spor probíhající u Okresního soudu v Hodoníně pod č. j. 16 C 154/2010 nemohou zpochybnit zákonnost napadeného rozhodnutí. Pro rozhodnutí SZIF o žádosti původního žalobce o dotaci byly totiž zásadní údaje o předmětných pozemcích obsažené v evidenci půdy, v níž byly tyto „sporné“ pozemky evidovány nikoliv na původního žalobce, ale na společnosti Podchřibí Ježov, a.s. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že původnímu žalobci se nepodařilo docílit změny tohoto „evidenčního“ údaje ani v námitkovém řízení, ani v následném přezkumném řízení soudním. Ministr zemědělství rozhodnutím ze dne 24. 1. 2011, č. j. 32459/2010-10000 nevyhověl jeho námitce proti oznámení Ministerstva zemědělství, Agentury pro zemědělství a venkov Hodonín ze dne 13. 9. 2010 č. j. 396/2010/LPIS-Bar o změně údajů evidovaných v evidenci půdy podle uživatelských vztahů, kterým Agentura J. S. sdělila, že v evidenci půdy byly u jeho osoby provedeny na základě ohlášení ze dne 12. 4. 2010, 6. 5. 2010 dále vyjmenované změny, mezi kterými byla i změna uživatele na společnost PODCHŘIBÍ JEŽOV a.s. Žaloba, kterou původní žalobce proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 24. 1. 2011, č. j. 32459/2010-10000 podal, byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2016 č. j. 6 A 66/2011 – 67 odmítnuta.

Podle § 3a odst. 1 zákona o zemědělství evidence využití půdy slouží mj. k ověřování správnosti údajů uvedených v žádosti, jejichž předmětem je dotace. V souladu s § 3 odst. 4 písm. a) zákona o zemědělství byl SZIF při rozhodování o žádosti původního žalobce o dotaci povinen vycházet z údajů uvedených v evidenci půdy, v níž byla jako uživatel „sporných“ pozemků v rozhodné době evidována společnost PODCHŘIBÍ JEŽOV a.s., a nikoliv původní žalobce. To, že pro rozhodnutí o žádosti o dotaci je zásadní právě údaj o tom, na koho je ten který PB/DPB evidován v evidenci půdy, jednoznačně vyplývá i z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 47/2007 Sb., které žadatele o platbu definuje jako fyzickou nebo právnickou osobu obhospodařující zemědělskou půdu evidovanou na ni v evidenci využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů, která doručí Fondu na jím vydaném formuláři žádost o platbu pro příslušný kalendářní rok. Podle § 4 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 47/2007 Sb., může Fond poskytnout žadateli platbu pouze na zemědělskou půdu, která je evidována v evidenci na žadatele nejméně ode dne doručení žádosti Fondu do 31. srpna příslušného kalendářního roku. Stejná podmínka, tedy to, že půda, na kterou je žádáno o dotaci, je evidována v evidenci na žadatele, je ostatně zakotvena i v § 4 odst. 1 písm. c) nařízení vlády č. 47/2007 Sb.

Jako bylo konstatováno shora, původní žalobce v rozhodném období prokazatelně nebyl v evidenci půdy veden jakožto uživatel „sporných“ PB/DPB v majetku města Kyjov, které zahrnul do své žádosti o dotaci. V žalobě ostatně nerozporoval klíčové zjištění žalovaného, že o dotaci žádal také na pozemky, které byly dle evidence půdy evidovány na jiný subjekt (společnost Podchřibí Ježov, a.s.), pouze popíral opodstatněnost tohoto evidenčního údaje, přičemž poukazoval na probíhající občanskoprávní řízení. Tato žalobní argumentace však vzhledem k výše uvedenému nemůže obstát. Zákonnou povinností SZIF bylo posuzovat žádost o dotaci právě na základě údajů obsažených v evidenci půdy, a to správní orgán I. stupně také učinil. Jinak řečeno, jestliže SZIF a následně též žalovaný vycházeli v rámci posuzování předmětné žádosti při zjišťování uživatelských vztahů k půdě z údajů obsažených v evidenci půdy pro rozhodné období, byl jejich postup, a stejně tak i závěr, že původní žalobce nesplnil podmínku pro poskytnutí dotace uvedenou v § 4 odst. 1 písm. b/ nařízení vlády č. 47/2007 Sb., v souladu se zákonem. Pokud by naopak správní orgány obou stupňů při rozhodování o předmětné žádosti zohlednily jiné údaje, případně přihlédly k nepravomocnému soudnímu rozhodnutí nebo k žalobcem odlišně tvrzenému faktickému stavu, nerespektovaly by zákonem stanovená kritéria pro posouzení žádosti o dotaci, a zatížily by tak své rozhodnutí nezákonností.

Soud na okraj uvádí, že k rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 10. 2012 č. j. 4 C 39/2012 – 92, v němž soud zpochybnil platnost nájemní smlouvy uzavřené mezi společností Podchřibí Ježov, a.s., a městem Kyjov, nelze jakkoliv přihlížet už z toho důvodu, že tento rozsudek nikdy nenabyl právní moci (byl zrušen usnesením téhož soudu ze dne 19. 3. 2013 č. j. 4 C 93/2012 – 127). Na tomto místě nelze než zopakovat, že z hlediska zákonnosti napadeného rozhodnutí je podstatné, že „sporné“ pozemky byly dle evidence půdy v rozhodné době evidovány na společnost Podchřibí Ježov, a.s., a původnímu žalobci se nepodařilo zákonem stanoveným postupem docílit změny tohoto pro něj nepříznivého evidenčního údaje, ač se o to pokusil (viz výše).

Zcela nedůvodná je námitka vytýkající žalovanému porušení § 3g zákona o zemědělství. V souzené věci se totiž nejednalo o řízení, jehož předmětem by byla aktualizace údajů obsažených v evidenci půdy, ale o řízení o žádosti o poskytnutí dotace. Obě tato řízení je nutno striktně rozlišovat. V řízení o žádosti o poskytnutí dotace není příslušný správní orgán (SZIF) oprávněn provádět aktualizaci údajů obsažených v evidenci půdy; naopak je při svém rozhodování povinen z údajů obsažených v této evidenci vycházet. SZIF proto neměl žádný důvod při rozhodování v dané věci postupovat podle § 3g zákona o zemědělství, neboť zmíněné ustanovení se týká zcela jiného řízení. Totéž platí i pro ustanovení § 3c téhož zákona, na které původní žalobce v této souvislosti rovněž poukázal.

Neopodstatněnou shledal soud také námitku vytýkající žalovanému, resp. správnímu orgánu I. stupně, porušení § 3 odst. 3 zákona o zemědělství. Soud přisvědčuje žalovanému v tom, že předmětná žádost původního žalobce o poskytnutí dotace byla po odstranění duplicity ohledně půdního bloku č. 550-1180 8515/3 o výměře 1,63 ha úplná a ve smyslu daného zákonného ustanovení neobsahovala žádné nepravdivé údaje ani jinou zjevnou nesprávnost. Nutno podotknout, že původní žalobce v žalobě ani neuvedl, v čem spatřuje neúplnost či nepravdivost předmětné žádosti. Za nepravdivé údaje ve smyslu § 3 odst. 3 zákona o zemědělství nelze dle náhledu soudu považovat to, že původní žalobce žádal o poskytnutí dotace také na PD/DPB, které na něj nebyly v rozhodném období evidovány v evidenci půdy. Původní žalobce se evidentně domáhal poskytnutí dotace i na tyto „sporné“ pozemky, a jejich zahrnutí do předmětné žádosti zcela jistě považoval za oprávněný a též pravdivý údaj. Výzva k odstranění nesrovnalosti žádosti spočívající v uvedení PD/DPB, které nebyly na původního žalobce evidovány v evidenci půdy, by navíc byla v rozporu s článkem 25 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 1122/2009, podle kterého „Pokud však příslušný orgán již informoval zemědělce o nesrovnalostech v žádosti o podporu nebo pokud oznámil zemědělci svůj úmysl provést kontrolu na místě a pokud tato kontrola odhalí nesrovnalosti, nelze zpětvzetí žádosti povolit, pokud jde o ty části žádosti o podporu, jichž se nesrovnalosti týkají.“ Výzva, kterou by SZIF upozornil původního žalobce na nesrovnalost jeho žádosti spočívající v tom, že v případě „sporných“ pozemků není splněna hmotněprávní podmínka zakotvená v § 4 odst. 1 písm. b/ nařízení vlády č. 47/2007 Sb., by neměla žádný smysl, neboť původní žalobce by podle čl. 25 odst. 2 uvedeného nařízení již nemohl tuto nesrovnalost napravit, tj. nemohl by v této části vzít žádost účinně zpět.

Námitku, že vydáním napadeného rozhodnutí bylo porušeno také ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, neboť řešení přijaté žalovaným není v souladu s veřejným zájmem, žalobci poprvé uplatnili až při ústním jednání před soudem. K této námitce soud nemohl přihlížet, neboť byla vznesena až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro rozšíření žaloby (§ 71 odst. 2 s.ř.s.). Soud pouze obiter dictum dodává, že žalobci ani neoznačili konkrétní veřejný zájem, se kterým je podle nich napadené rozhodnutí v rozporu. Konečným cílem, který žalobci podanou žalobou sledují, nepochybně je domoci se vyplacení peněžní částky (dotace) v jejich prospěch. O tom, že existuje veřejný zájem na vyplacení této dotace žalobcům, lze dle náhledu soudu důvodně pochybovat.

Soud uzavírá, že původní žalobce prokazatelně nesplnil podmínku stanovenou nařízením vlády č. 47/2007 Sb., pro poskytnutí dotace v podobě jednotné platby na plochu zemědělské půdy pro rok 2011, neboť většina zemědělské půdy, na kterou dotaci požadoval, na něj nebyla v rozhodné době v evidenci půdy evidována. Uvedená podmínka je součástí hmotněprávní úpravy poskytování dotace v podobě jednotné platby na plochu zemědělské půdy, která je obsažena v nařízení vlády č. 47/2007 Sb., a správní orgán byl povinen ji při rozhodování zohlednit. Vzhledem k jejímu nesplnění nemohl SZIF žádosti původního žalobce o dotaci vyhovět, a nepochybil ani žalovaný, jenž odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí SZIF zamítl. Na tomto postupu správních orgánů obou stupňů, který byl plně v souladu s platnou právní úpravou, soud nespatřuje nic nezákonného, nepřípustně formálního či předčasného.

Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Protože žalobci nebyli ve sporu úspěšní a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.

V Praze dne 7. října 2016

JUDr. Naděžda Řeháková, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Veronika Brunhoferová