7 A 14/2011 - 19Rozsudek MSPH ze dne 04.02.2011

7 A 14/2011-19

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jaromíra Sklenáře ve věci žalobce: D. K., státní příslušnost Ukrajina, zast. Mgr. Evou Holou, pracovnicí Organizace pro pomoc uprchlíkům, se sídlem v Praze 9, Kovářská 4, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl.m.Prahy, se sídlem v Praze 8, Křižíkova 12, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Policie České republiky, Služby cizinecké policie, oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, ze dne 20.12.2010, čj. CPPH-26557/ČJ-2010-004003,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 20.12.2010, čj. CPPH-26557/ČJ-2010-004003, kterým bylo rozhodnuto o zajištění žalobce za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy na základě dohody mezi Evropským Společenstvím a Ukrajinou o zpětném přebírání osob (uveřejněnou v Úředním věstníku Evropské unie dne 18.12.2007 pod č. L332; dále také jako dohoda) podle ust. § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále také jako zákon).

Žalovaný v rozhodnutí poukázal na existenci oznámení zahájení řízení o vyhoštění doručené žalobci dne 20.12.2010. Žalobce byl zajištěn z důvodu, že na území České republiky pobýval a pobývá bez platného víza, a to již od 22.9.2004. Dále bylo žalovaným přihlédnuto k tomu, že žalobce nemá na území České republiky zaměstnání ani žádné finanční prostředky.

Žalobce v žalobě namítl, že u něj nebyly naplněny důvody pro zajištění, neboť se na cizineckou policii dostavil sám s úmyslem vycestovat z území České republiky zpět na Ukrajinu. Zajištění žalobce je neadekvátním opatřením. Není pravdivé tvrzení žalovaného, že žalobce nemá finanční prostředky. V rozhodnutí chybí úvahy žalovaného ohledně ust. § 129 zákona a použité readmisní dohody.

Žalovaný správní orgán ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že důvody zajištění spočívaly ve splnění podmínky existence neoprávněného pobytu a podmínky existence mezinárodní smlouvy, v daném případě ze smlouvy mezi Evropským Společenstvím a Ukrajinou. Žalovaný odkázal na preambuli mezinárodní dohody. Soudu žalovaný také sdělil, že žalobce byl již ze zajištění propuštěn a předán orgánům Ukrajiny.

Podle ust. § 129 odst. 1, odst. 3 zákona policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území, za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy nebo přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství; policie na dobu nezbytně nutnou zajistí i prováženého cizince v případě, že jeho průvoz nelze z objektivních důvodů dokončit bez nutné přestávky. V případech, kdy předání cizince nebo dokončení jeho průvozu nelze uskutečnit ve lhůtě do 48 hodin, a jde-li o průvoz leteckou cestou podle § 152 ve lhůtě do 72 hodin, policie vydá rozhodnutí o jeho zajištění a cizince umístí do zařízení. Rozhodnutí nabývá právní moci doručením nebo odmítnutím cizince rozhodnutí převzít. Doba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody.

Z rozhodnutí se podává, že žalovaný z mezinárodní smlouvy vycházel neuvedl však konkrétní ustanovení smlouvy, na jehož základě možnost předání dovodil. Soud posuzoval, zdali v případě, kdy odůvodnění rozhodnutí obsahuje odkaz na mezinárodní smlouvu, nikoliv však na její konkrétní ustanovení, je z hlediska přezkoumatelnosti rozhodnutí dostačující. V posuzovaném případě dospěl k závěru, že tomu tak je. V předmětné věci nebylo sporu o tom, že žalobce je státním příslušníkem Ukrajiny a nesplňoval podmínky pro pobyt na území

České republiky. Takový skutkový stav řeší právě článek 2 dohody, a tedy již z těchto skutečností mohl žalovaný učinit závěr o tom, že předání žalobce podle dohody je realizovatelné. Přestože odůvodnění rozhodnutí obsahuje pouze obecný odkaz na dohodu, nezpůsobuje tato vada nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neboť je zřejmé, že z výše uvedených rozhodných skutečností stanovených v dohodě žalovaný vycházel.

Důvody, pro které se žalobce dostavil na policii, ani existence žalobcem namítaných jiných možných řešení nastalé situace, nejsou reelvantními skutečnostmi, které by měly vliv na rozhodnutí o zajištění na základě zjištěného skutkového stavu. Nelze je podřadit ani pod ust. § 174a zákona. V tomto ohledu soud podotýká, že žalované rozhodnutí je s ohledem na dobu, po kterou se žalobce zdržoval na území České republiky nelegálně, přiměřené. Skutečnost, zdali cizinec disponuje finančními prostředky (jakkoliv ji žalovaný v rozhodnutí uvádí), je z hlediska důvodu zajištění, tj. uskutečnění předání na základě mezinárodní smlouvy, nepodstatná.

Z výše uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou podle ust. 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Ve věci rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a contrario, i když byl žalovaný ve věci úspěšný, žádné náklady řízení mu nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud.

V Praze dne 4. února 2011

Mgr. Aleš Sabol

předseda senátu