5 Ca 359/2008 - 30Rozsudek MSPH ze dne 26.06.2012


Číslo jednací: 5Ca 359/2008 - 30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobce Pharm. Dr. T. M., zastoupeného JUDr. Mgr. Vladimírem Severinem, advokátem se sídlem Adámkova 149, 539 01 Hlinsko, proti žalované České obchodní inspekci, se sídlem Štěpánská 15, 120 00 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí ústřední ředitelky žalované ze dne 11. 9. 2008, č. j. ČOI 10240/2008/0100/2700/2008/Vo/Št,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Příkazem ze dne 9. 6. 2008 uložil ředitel České obchodní inspekce, inspektorátu Královéhradeckého a Pardubického, žalobci pokutu ve výši 5000 Kč za nesprávné účtování ceny v neprospěch spotřebitele [§ 3 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele] a za to, že neinformoval spotřebitele o ceně prodávaných výrobků (§ 12 odst. 1 citovaného zákona). Nesprávně účtována byla konkrétně jedna položka z nákupu – ovulační test; dále žalobce neinformoval spotřebitele o cenách devíti (v rozhodnutí vyjmenovaných) druhů výrobků zakoupených do kontrolního nákupu.

Žalobce podal proti příkazu odpor; nato správní orgán vydal dne 24. 6. 2008 rozhodnutí o totožném obsahu.

Ústřední ředitelka České obchodní inspekce zamítla žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí dne 11. 9. 2008 a napadené rozhodnutí potvrdila; ve všem se přitom ztotožnila s orgánem I. stupně. Citovala „cenové předpisy“, na něž odkazují porušená ustanovení zákona o ochraně spotřebitele, tj. § 13 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, a § 5 odst. 3 vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách. Podle nich platí, že prodávající je při prodeji spotřebního zboží konečnému spotřebiteli povinen označit je cenou platnou v okamžiku nabídky a vztaženou k prodávanému jednotkovému množství zboží a určeným podmínkám, nebo je povinen zpřístupnit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníků, vývěsky nebo jiným přiměřeným způsobem. Označením zboží cenou při prodeji konečnému spotřebiteli se přitom rozumí vybavení zboží údajem o ceně připevněným viditelně na zboží nebo umístěným způsobem vylučujícím záměnu na regále, ve vitríně, na vývěsce nebo ve veřejně přístupném ceníku tak, aby měl kupující možnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboží. Cenové předpisy tedy nedávají možnost informovat o ceně výrobku ústně, a tento způsob nelze považovat ani za „jiný přiměřený způsob“. Spotřebitel není povinen žádat o sdělení ceny; ta mu má být známa již před jednáním o koupi.

V žalobě proti rozhodnutí odvolacího orgánu žalobce namítl, že v řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Vyjádření kontrolních orgánů neodpovídají skutečnosti, jsou formulována tak, aby vyhověla úmyslu kontrolního orgánu, a neberou v úvahu shromážděné důkazy (zápis o kontrole, vyjádření žalobce). Z přílohy zápisu ze dne 22. 4. 2008 je zřejmé, že spotřebitel nebyl poškozen, neboť cena byla účtována správně, pouze v důsledku změny DPH nebyl odstraněn čárový kód z krabičky. Společnost Lekis, s. r. o., s níž žalobce věc konzultoval, schválila tento postup lékárny jako souladný s příslušnými právními předpisy. U žalobce nejde o samoobslužný prodej a všechny výrobky nejsou vystaveny tak, aby mohly být zřetelně označeny cenou; ta je při nákupu vždy uvedena na displeji pokladny, a navíc sdělena i ústně obsluhujícím pracovníkem. Podle žalobce je i toto „vhodný způsob“ poskytnutí informace o ceně, jak jej má na mysli zákon o ochraně spotřebitele. Při volbě vhodného způsobu informování je nutno brát v úvahu i charakter zboží prodávaného v lékárnách: i když nejde o léčiva, mohou tyto přípravky při nevhodném použití uškodit zdraví, případně vyvolat tělesné obtíže. Je tedy žádoucí, pokud odborný prodavač jednak informuje zákazníka o ceně výrobku, která se zároveň objeví na displeji pokladny, jednak mu podá bližší informace o výrobku a doporučí mu způsob užití. Navíc na různé zdravotní obtíže existuje více druhů přípravků, a s výběrem může pomoci právě obsluha. To nelze nahradit vystaveným ceníkem, který by obsahoval velké množství položek a byl by pro zákazníka nesrozumitelný. Pro tyto situace neexistuje žádný metodický návod, ani inspekce nedoporučila žalobci vhodný postup. Žalobce proto navrhl k důkazu vyjádření pracovníků lékárny a dále znalecký posudek, který by zhodnotil postup jeho pracovníků při prodeji zboží; žádal, aby mu byl doporučen správný postup, který by vyhovoval všem předpisům. Ve sdělení společnosti Lekis ze dne 30. 9. 2008, které žalobce přiložil, se upřesňuje, jak byl v informačním systému Lekis řešen přechod z DPH 5 % na 9 % od 1. 1. 2008. [Systém nabízel dvě možnosti, jak na skladových kartách změnit sazbu DPH a přepočítat prodejní ceny s DPH na novou hodnotu; obě možnosti jsou přitom v souladu se zákonem o DPH. Společnost dodala, že další zákonná opatření (informace o cenách) jsou plně v kompetenci lékárny.] Žalobce závěrem navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě setrvala na tom, že žalobce nebyl zkrácen na svých právech; skutečnost, zda byl či nebyl odstraněn čárový kód z krabičky, je pro věc bezvýznamná. Kontrola nebyla zaměřena na léčiva; tvrzení, že zakoupené výrobky (pastilky Halls, žvýkačky, rýžová kaše, ovocný koktejl…) mohou při nevhodném použití způsobit tělesné obtíže, je zcela účelové. Není podstatné, že se nejedná o samoobslužný prodej a že všechny výrobky nejsou vystaveny tak, aby mohly být zřetelně označeny cenou; cenové předpisy nijak nerozlišují – z hlediska seznámení spotřebitele s cenou – mezi samoobslužným a pultovým prodejem. Výrobky zakoupené do kontrolního nákupu byly vybrány pouze z výrobků, které byly pro spotřebitele vystaveny, a tedy byly v prodejní nabídce. K žalobcově konzultaci se společností Lekis se žalovaná nemůže vyjádřit; právní předpisy je však oprávněn vykládat pouze soud. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

Žalobce v replice dodal, že žalovaná se v reakci na jeho poznámku o možných zdravotních obtížích nedostatečně informovaných spotřebitelů zmínila pouze o bonbonech, kaších, nápojích a žvýkačkách, které žádné potíže způsobit nemohou. Do kontrolního nákupu však byly vybrány i další výrobky, které tuto schopnost mají – MAMATEST a ovulační test, GS OMEGA, Calibrum Junior a další.

Žaloba není důvodná.

Podle § 3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele je prodávající povinen prodávat výrobky a poskytovat služby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a ceny při prodeji výrobků nebo poskytování služeb správně účtovat. Podle § 12 odst. 1 tohoto zákona je prodávající povinen informovat v souladu s cenovými předpisy spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně výrobků či služeb jinak vhodně zpřístupnit.

Soud v této věci neshledal žádné porušení žalobcových procesních práv. Jak zjistil ze správního spisu, dne 22. 4. 2008 provedl správní orgán I. stupně kontrolu dodržování zákona o ochraně spotřebitele v žalobcově provozovně – „Nové lékárně“ na adrese K. 582, H. Popsal zde kontrolní nákup, při kterém si přítomní kontroloři vybrali ovulační test s vyznačenou cenou 46,50 Kč, za nějž jim ovšem byla účtována cena 48,27 Kč, a dále devět výrobků, na nichž cena vůbec nebyla vyznačena. Přílohu tohoto protokolu tvoří žalobcovo vyjádření, v němž se uvádí, že kontrolní závěry jsou lživé, neboť cena výrobku se vždy objeví na displeji a navíc je farmaceutická asistentka sděluje ústně. Jelikož se nejedná o samoobslužný prodej, je tato informace více než dostatečná. Pochybení ohledně ovulačního testu žalobce ve svém vyjádření přiznal (od začátku roku došlo ke zvýšení DPH, přitom z krabičky nebyl odstraněn starší čárový kód), nicméně jde pouze o chybu administrativní, zákazník tím nebyl nijak poškozen. Toto vyjádření posoudil správní orgán I. stupně jako námitky ve smyslu § 18 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, a zamítl je rozhodnutím ze dne 20. 5. 2008, přičemž své rozhodnutí zdůvodnil. Správní orgány I. i II. stupně si byly vědomy žalobcových námitek a nepřehlížely je, naopak se s nimi vypořádaly; to, že s jejich závěry žalobce nesouhlasí, je věc jiná, nesoulad v názorech správního orgánu a účastníka správního řízení však nelze kvalifikovat jako „porušení procesních práv“ účastníka.

Pro naplnění skutkové podstaty deliktu spočívajícího v porušení § 3 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele není podstatné, že spotřebitel „nebyl ošizen“: žalobcovo pochybení spočívá právě v tom, že ačkoli „správná“ cena ovulačního testu (tj. cena od 1. 1. 2008 po zvýšení DPH, která byla uvedena v počítači a namarkována u pokladny) činila 48,27 Kč, na samotném výrobku (jehož prohlédnutí má sloužit k tomu, aby se spotřebitel seznámil s cenou zboží a podle toho se rozhodl nebo nerozhodl pro koupi) byla uvedena cena nižší, tj. 46,50 Kč. Přitom podle § 13 odst. 2 zákona o cenách je prodávající při prodeji spotřebního zboží konečnému spotřebiteli povinen označit je cenou platnou v okamžiku nabídky. Správní orgány netvrdily, že spotřebiteli byla tímto jednáním způsobena škoda (a ostatně nehodnotily žalobcovo pochybení nepřiměřeně přísně, neboť při horní hranici sazby pokuty ve výši 5 milionů Kč uložily žalobci celkovou pokutu ve výši 5000 Kč za dva delikty); způsobení škody však není znakem skutkové podstaty tohoto deliktu.

Stejně tak o nezákonnosti napadeného rozhodnutí nevypovídá ani argumentace, v níž žalobce poukazuje na to, že spotřebiteli se v jeho provozovně dostane informace o ceně u pokladny (kde mu ji sdělí obsluha a zároveň ji uvidí na displeji pokladny), a zdůrazňuje i další výhody přímého kontaktu obsluhy se zákazníkem. Cenové předpisy citované žalovanou jednoznačně stanoví způsob, jakým má být zákazník informován o ceně; to, že informaci může k dotazu ústně poskytnout i personál a že zároveň může zákazníka poučit i o správném používání výrobku, je sice pravda, ovšem nesnímá to z prodávajícího zákonnou povinnost podle § 12 zákona o ochraně spotřebitele. Jak ostatně už vyslovil tento soud, povinnost prodávajícího informovat spotřebitele o ceně výrobků podle § 12 zákona o ochraně spotřebitele je splněna jen tehdy, pokud jsou poskytované informace spotřebiteli přístupné okamžitě bez toho, že by byl nucen činit jakýkoliv úkon směřující ke zjištění ceny konkrétního výrobku (srov. č. 898/2006 Sb. NSS) – tedy že by se musel dotazovat obsluhy, jako tomu bylo v tomto případě.

Vyjádření společnosti Lekis není pro věc podstatné; společnost tu pouze popsala žalobci, jakožto uživateli jejího informačního systému určeného pro lékárny, jak v souvislosti se změnou DPH změnit v tomto systému i ceny zboží vyznačené na skladových kartách. Krom toho zdůraznila, že způsob informování zákazníků o platných cenách zboží je věcí každé lékárny.

Žalobce v žalobě navrhl k důkazu „znalecký posudek na postup jeho pracovníků při prodeji zboží“ (případně – pokud by závěr znalce byl negativní – žádal doporučit správný metodický postup) a výslech pracovníků lékárny. Ať už je první z těchto návrhů míněn jakkoli (o znalce z jakého oboru by mělo jít? co by mělo být znaleckým posudkem prokázáno? o čem by vypovídalo „negativní stanovisko v posouzení znalce“ a proč by právě v případě negativního stanoviska znalce měl správní orgán žalobci vycházet vstříc poskytováním metodických návodů?), soud žádný z těchto důkazů neprovedl, protože pro věc to není potřebné. Skutkový stav byl zjištěn dostatečně, správní orgány nijak nezpochybnily to, že personál na všechny dotazy ohledně ceny odpověděl; podstata správního deliktu spočívá v tom, že zboží nebylo označeno tak, jak to zákon požaduje, případně se vyznačená cena neshodovala s cenou účtovanou. Žalobce nesouhlasí s právním hodnocením svého jednání, soud se však v tomto hodnocení ztotožňuje se správními orgány; dokazování přitom slouží ke zjišťování skutkového stavu, nikoli k revidování právního názoru, který je dostatečně skutkově podložen.

Žalobce se svými námitkami tedy neuspěl; jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, městský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalované pak v řízení o žalobě nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.; kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 26. června 2012

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková