5 Ca 211/2008 - 36Rozsudek MSPH ze dne 25.08.2011


Číslo jednací: 5Ca 211/2008 - 36-38

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a JUDr. Dany Černé v právní věci žalobce: A. T., státního příslušníka Kazachstánu, zastoupeného JUDr. Filipem Svobodou, advokátem se sídlem U Demartinky 1, 150 00 Praha 5 – Smíchov, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 9. 5. 2008, č. j. MV-24749/VS-2008,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Zástupci žalobce JUDr. Filipu Svobodovi se přiznává odměna ve výši 4800 Kč, která mu bude vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 16. 1. 2008 zamítl žalovaný podle § 75 odst. 1 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“), žalobcovu žádost o povolení k trvalému pobytu na území České republiky, neboť žalobce nesplnil podmínku nepřetržitého čtyřletého pobytu na území podle § 67 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.

Žalobcův rozklad zamítl ministr vnitra rozhodnutím ze dne 9. 5. 2008.

V žalobě proti rozhodnutí o rozkladu žalobce namítl, že argumentace ustanovením § 67 odst. 4 zákona (prominutí podmínky nepřetržitého pobytu) není správná: tuto podmínku lze totiž prominout i podle § 67 odst. 7 zákona, který obsahuje obecnou klauzuli o mimořádných důvodech hodných zvláštního zřetele a demonstrativní výčet důvodů. Žalobce přitom žádal o trvalý pobyt právě z důvodů hodných zvláštního zřetele spočívajících v tom, že v Kazachstánu jsou pronásledováni členové minoritních náboženských skupin. Správní orgán pochybil, pokud nepoučil žalobce o tom, že tyto důvody může uplatnit. Také žalobci nevysvětlil, co je předmětem řízení a neumožnil mu uplatnit práva podle § 36 odst. 2 správního řádu. Ačkoli neznalost zákona neomlouvá, je třeba brát v úvahu, že žalobce je ve složité sociální situaci a v problematice se neorientuje. Krom toho je napadené

2 pokračování

5Ca 211/2008

rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobce proto navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný setrval na tom, že žalobce nesplnil zákonné podmínky pro udělení povolení k trvalému pobytu, a navrhl zamítnutí žaloby.

Ze správního spisu soud zjistil, že dne 20. 11. 2007 podal žalobce u žalovaného žádost o povolení k trvalému pobytu; jako účel pobytu na území označil účel podle § 87 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. Součástí spisu jsou i výpisy z příslušných evidencí, z nichž plyne, že žalobce pobýval na území na základě víza od 19. 5. 2004 do 31. 5. 2004 a od 1. 10. 2004 byl účastníkem řízení o udělení azylu, které skončilo nabytím právní moci usnesení Nejvyššího správního soudu dne 5. 11. 2007 (azylové řízení tedy trvalo tři roky a třicet čtyři dnů). Písemností ze dne 14. 12. 2007 poučil žalovaný žalobce o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Dne 10. 1. 2008 byl žalobce seznámen s podklady rozhodnutí (tedy se svou žádostí, s materiály cizinecké evidence a s materiály azylové evidence Odboru azylové a migrační politiky), což stvrdil svým podpisem; k věci se nevyjádřil.

Žaloba není důvodná.

Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné, ostatně žalobce ani nenaznačuje, proč by tomu tak mělo být a co konkrétně žalovaný ve svých úvahách pominul. Podle soudu se žalovaný řádně vypořádal s podmínkami ustanovení § 67 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., z nějž vycházela žalobcova žádost; nemohl však dospět k jinému závěru, než že žalobce všechny tyto podmínky nesplňuje.

Žalobce vytkl žalovanému, že se při posuzování možnosti prominout splnění zákonných podmínek omezil pouze na § 67 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb. a nepostupoval podle § 67 odst. 7 zákona, který umožňuje prominout podmínku nepřetržitého pobytu v mimořádných důvodech hodných zvláštního zřetele, které právě u žalobce byly dány a k jejichž uplatnění měl správní orgán žalobce vyzvat. Ustanovení § 67 odst. 7 však bylo do zákona vloženo až zákonem č. 379/2007 Sb. s účinností k 21. 12. 2007. Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žádosti dne 20. 11. 2007, přitom podle přechodného ustanovení čl. II zákona č. 379/2007 Sb. se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle zákona č. 326/1999 Sb. ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Ačkoli tedy rozhodnutí v I. stupni v žalobcově věci bylo vydáno až po 21. 12. 2007, uplatní se zde citované přechodné ustanovení. Je tedy správný závěr žalovaného, že prominout podmínku nepřetržitého pobytu u žádostí podaných před 21. 12. 2007 bylo možno jen z důvodů podle § 67 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb.; žalobce přitom nespadal do kategorie osob, kterým by taková podmínka mohla prospívat.

Kromě toho je žalobní argumentace zcela nepřiléhavá i v jiných ohledech. Žalobce má sice pravdu v tom, že výčet v § 67 odst. 7 je demonstrativní („Splnění podmínky nepřetržitého pobytu na území lze prominout z důvodů hodných zvláštního zřetele, zejména je-li oprávněným cizincem osoba mladší 15 let nebo nepříznivý zdravotní stav žadatele nastal za pobytu na území.“), přehlíží však, že do demonstrativního výčtu nemohou spadat jakékoli životní situace, ale jen takové, které se typově podobají situacím výslovně vyjádřeným; v tomto konkrétním případě tedy půjde o určitou osobní zranitelnost (kvůli věku, zdraví či z jiného podobného důvodu), díky níž se cizinci může dostat jistého privilegovaného zacházení. Žalobce však netvrdí, že by jeho osobní situace byla v něčem specifická – pouze poukazuje na případy pronásledování náboženských menšin v Kazachstánu a obecně řečeno na stav dodržování lidských práv v této zemi. Není ale vůbec zřejmé, jak se má tato argumentace vztahovat konkrétně k žalobci. Navíc žalobce požádal o povolení k trvalému pobytu podle § 64 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., a postup podle tohoto ustanovení je určen právě pro cizince, kteří na území pobývají v rámci přechodného pobytu po ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany – tj. kterým nebyla udělena mezinárodní ochrana, neboť u nich nebyly zjištěny důvody udělení mezinárodní ochrany. I z toho je zřejmé, že mimořádným důvodem hodným zvláštního zřetele ve smyslu § 67 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb. nemůže být tvrzení o pronásledování náboženských menšin v zemi původu žadatele, které by případně mělo být hodnoceno právě v řízení ve věci mezinárodní ochrany, nikoli v navazujícím řízení ve věci pobytu cizince. Už vůbec pak není povinností správního orgánu poučovat žalobce o tom, že splnění určitých zákonných podmínek lze v některých situacích prominout.

Konečně nejsou důvodné ani námitky týkající se vad řízení. Námitka, podle níž žalovaný nepoučil žalobce o předmětu řízení, je poměrně nesrozumitelná. Předmětem řízení bylo povolení k trvalému pobytu a žalobce s tím byl dobře obeznámen, protože sám o toto povolení požádal a učinil tak procesně bezvadným způsobem; o žádném dalším předmětu se řízení nevedlo. Žalovaný také neupřel žalobci právo seznámit se s podklady rozhodnutí a zaujmout k nim své stanovisko, jak je zřejmé z výše provedené rekapitulace správního spisu.

3 pokračování

5Ca 211/2008

Žalobce se svými námitkami tedy neuspěl; jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, městský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o žalobě nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žalobci byl v řízení ustanoven zástupce; tomu náleží odměna za dva úkony právní služby – převzetí zastoupení a podání k soudu (2 x 2100 Kč) podle § 11 odst. 1 písm. b) a d), § 7, § 9 odst. 3 písm. f), včetně náhrady hotových výdajů (2 x 300 Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Celkem tedy zástupci náleží 4800 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a násl. s. ř. s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 25. srpna 2011

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Sylvie Kosková