3 A 49/2016 - 103Usnesení MSPH ze dne 27.09.2016

3 A 49/2016-103

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudců JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Milana Taubera ve věci žalobce: Univerzita Jana Amose Komenského Praha s.r.o., IČO: 463 58 978, se sídlem Praha 3, Roháčova 1148/63, zast. Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, Akreditační komise, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Praha 1, Karmelitská 7, v řízení o žalobě proti závaznému stanovisku Akreditační komise, takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací soudní poplatek zaplacený ve výši 3 000,- Kč.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhá zrušení závazného stanoviska Akreditační komise ze dne 22.9.2015, doplněného dne 29.9.2015, ve věci udělení akreditace. Žalobce uvádí, že dne 27.5.2015 podal žádost o prodloužení platnosti akreditace pro navazující (na předchozí bakalářské studium) magisterský studijní program „Speciální pedagogika“ se studijními obory „Speciální pedagogika“ a Speciální pedagogika – učitelství“, a to pro dostudování stávajících 740 studentů. Studijní program byl akreditován do 30.9.2015 a žalobce požádal o prodloužení akreditace do 31.12.2016. Akreditační komise vydala stanovisko k žádosti v září 2015. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále je „ministerstvo“) nerozhodlo o žádosti o prodloužení platnosti akreditace do 30.9.2016, a proto dosavadní platnost akreditace skončila automaticky právě tímto dnem. Následně ministerstvo zastavilo usnesením ze dne 15.10.2015 č.j. MSMT-33643/2015-5 správní řízení o žádosti žalobce a toto usnesení ministerstva poté potvrdila v rozkladovém řízení ministryně školství, mládeže a tělovýchovy (rozhodnutím ze dne 15.1.2016 č.j. MSMT-45702/2015-4). Žalobce má za to, že pokud na závazné stanovisko Akreditační komise nebude navazovat meritorní rozhodnutí, bude zasaženo do jeho právní sféry již vydáním tohoto aktu, který jinak běžně slouží jen jako závazný podklad pro další rozhodování.

Podle vyjádření k žalobě ze dne 4.5.2016 MSMT-12409/2016-3 Akreditační komise posoudila žádost žalobce ze dne 27.5.2015 o prodloužení akreditace, platné jinak jen do 30.9.2015, a ve lhůtě stanovené zákonem vydala dne 16.9.2015 nesouhlasné stanovisko s prodloužením doby platnosti akreditace; toto stanovisko bylo doručeno ministerstvu dne 22.9.2015 a na žádost ministerstva ještě zpřesněno dne 29.9.2015. Pokud jde o požadované zpřesnění stanoviska, podle ministerstva se přitom nejednalo o výzvu podle § 79 odst. 8 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon

o vysokých školách“). Vzhledem k tomu, že uplynutím doby, na niž byla akreditace udělena, tedy dnem 30.9.2015 akreditace zanikla, žádost žalobce se stala podle cit. vyjádření bezpředmětnou, a ministerstvo proto dne 15.10.2015 řízení zastavilo. Žalovaná komise je podle vyjádření ve smyslu zákona o vysokých školách orgánem sui generis, jehož činnost upravuje statut a jehož materiálně a finančně zabezpečuje (resp. zabezpečovalo) ministerstvo. Podle vyjádření k žalobě žalovaná Akreditační komise nemohla být vůbec pasivně legitimována, neboť není kompetentním orgánem k vydávání meritorních rozhodnutí, nýbrž je orgánem působícím při ministerstvu, pro něž zpracovává (zpracovávala) stanoviska sloužící jako podklad k rozhodování. Podle vyjádření k žalobě nelze rozumně předpokládat, že jednou udělené akreditaci bude automaticky prodlužována doba její platnosti. Vyjádření se dále zaměřilo na běh lhůt k posouzení žádosti o prodloužení akreditace a vydání stanoviska s tím, že námitku žalobce o nedodržení stodvacetidenní lhůty považuje za nedůvodnou, neboť k posouzení žádosti došlo včas. Vyjádření dále připomíná, že stanovisko Akreditační komise má povahu závazného stanoviska, jež spadá pod ust. § 149 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a jež není samostatným správním rozhodnutím ve věci, nýbrž jen podkladovým materiálem pro následné rozhodnutí správního orgánu (zde ministerstva), jak např. konstatoval i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 23.8.2011 č.j. 2 As 75/2009-113.

Městský soud v Praze (dále „městský soud“) přezkoumal napadený úkon správního orgánu, avšak dospěl k závěru, že se v případě tohoto správního aktu nejedná o rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále „s.ř.s.“), nýbrž o úkon správního orgánu, který tímto rozhodnutím není a který je podkladovým úkonem, a proto je vyloučen ze soudního přezkumu (§ 70 písm. a/ a b/ s.ř.s.).

Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 29.2.2012 č.j. I.ÚS 466/12 „samotným stanoviskem Akreditační komise k žádosti o prodloužení platnosti akreditace se do možnosti přijímat uchazeče, konat výuku, zkoušky či přiznávat akademické tituly (§ 78 odst. 2 zákona o vysokých školách) nezasahuje“. Stanovisko akreditační komise je tedy podle cit. usnesení Ústavního soudu „teprve podkladem pro rozhodnutí Ministerstva školství“ a „k zásahu do právní sféry proto nemůže dojít již stanoviskem, ale až následným rozhodnutím; teprve toto rozhodnutí představuje úkon správního orgánu, jímž se rozhoduje o právech a povinnostech“.

Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23.8.2011 č.j. 2 As 75/2009-113 (publikovaného pod č. 2434/2011 Sb. NSS) „závazná stanoviska vydaná dle § 149 správního řádu z roku 2004 nemají objektivně vymezený samostatný předmět řízení“ a jedná se o „podkladové úkony, které se vždy vydávají v rámci jiného ´hlavního´ řízení“. Závazné stanovisko vydané podle § 149 správního řádu z roku 2004 není podle cit. rozhodnutí samostatně přezkoumatelným rozhodnutím ve smyslu § 65 s.ř.s.

Městský soud nevidí důvodu, proč by se měl odchýlit od právního závěru vyřčeného Ústavním soudem i rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu, který je jednoznačný a na který proto plně odkazuje. Vzhledem k tomu, že stanovisko je závazným podkladem konečného správního rozhodnutí (podle právní úpravy platné a účinné do 31.8.2016 podkladem správního rozhodnutí ministerstva), je soudní ochrana před jeho zprostředkovanými dopady umožněna až v rámci přezkumu konečného rozhodnutí ve smyslu § 75 odst. 2 s.ř.s., je-li ovšem takový soudní přezkum procesně možný a nedojde-li ke skončení správního řízení dříve, než by mohlo dojít k věcnému posouzení, např. z procesních důvodů. Otázka, zda zastavení správního řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby akreditace bylo po právu či nikoli, již není a ani nemůže být předmětem tohoto přezkumného řízení. Jak je soudu známo z jeho činnosti, je předmětem jiného přezkumného soudního řízení.

Vzhledem k tomu, že předmětné závazné stanovisko Akreditační komise není správním rozhodnutím ve smyslu § 65 s.ř.s., neboť samo o sobě nezakládá, nemění, neruší nebo závazně neurčuje práva nebo povinnosti, je soudní přezkum jeho obsahu vyloučen podle již citovaného ust. § 70 s.ř.s. Domáhá-li se žalobce přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle zákona vyloučeno (§ 68 písm. e/ s.ř.s.), a je-li tak podaná žaloba nepřípustná, nezbývá, než žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s.

Nelze ani přehlédnout, že žalobce podal žalobu proti Akreditační komisi, jež podle právní úpravy platné a účinné do 31.8.2016 neměla ve smyslu ust. § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. postavení správního orgánu, kterému bylo svěřeno rozhodování o právech povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, a proto jako víceméně poradní odborný orgán ministerstva neměla způsobilost být účastníkem řízení, zde žalovaným účastníkem, takže vůči ní nebyla splněna podmínka pasivní žalobní legitimace. Toto její postavení vyplývalo z ustanovení § 78 a násl. zákona o vysokých školách, ve znění účinném do dne 31.8.2016. Teprve novelizací zákona o vysokých školách, učiněnou zákonem č. 137/2016 Sb., jímž byla Akreditační komise zrušena, svěřil zákonodárce nově zřízenému Akreditačnímu úřadu výslovnou rozhodovací pravomoc jako správnímu orgánu ve smyslu ust. § 4 odst. 1 písm. a/ s.ř.s. s tím, že od 1.9.2016 tento úřad bude napříště mimo jiné rozhodovat o institucionálních akreditacích, akreditacích studijních programů, akreditacích habilitačního řízení i akreditacích řízení ke jmenování profesorem.

Výrok o nákladech řízení byl posouzen podle ust. § 60 odst. 3 s.ř.s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Vzhledem k tomu, že o odmítnutí žaloby bylo rozhodnuto před prvním jednáním, vrací se z účtu soudu celý zaplacený poplatek (§ 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 27. září 2016

JUDr. Jan Ryba

předseda senátu