11 Ca 55/2009 - 41Rozsudek MSPH ze dne 24.01.2012


11 Ca 55/2009 - 41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce : Martin B. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci soud přiznává osvobození do soudních poplatků.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřuje v tom, že žalovaný porušuje ustanovení § 124 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, dle kterého má povinnost dozoru nad samosprávnými

orgány obcí. Dne 7.1.2009 podal žalobce podnět k provedení dozoru žalovaného, protože orgány města Roudnice nad Labem na 11. zasedání zastupitelstva obce dne 18. a 28.12.2008 porušily zákonem založená práva občanů obce a své povinnosti zákonem uložené při správě města tím, že mimo jiné porušilo i svůj jednací řád. Žalovaný ale tvrdí, že jednací řád je interní dokument zastupitelstva, jehož význam nelze klást na roveň zákona a proto ani nemusí být orgánem obce dodržován, a proto neshledalo důvod k provedení dozorových opatření dle zákona o obcích. Žalovaný neshledal důvod k uplatnění dozorových opatření dle § 124 obecního zákona. Z toho důvodu se žalobce obrací na soud, aby žalovanému nařídil, aby plnil dozor v souladu s ústavním pořádkem a právy občanů. Žalobce je přesvědčen o tom, že město pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů a při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. Ministerstvo vnitra jako dozorový orgán je povinen kontrolovat, je-li usnesení, rozhodnutí nebo jiné opatření orgánu obce v samostatné působnosti v souladu se zákonem a je-li v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem a nejde-li o obecně závaznou vyhlášku obce, má povinnost učinit dozorové opatření tím, že ministerstvo vnitra vyzve obec ke zjednání nápravy. K poslednímu zásahu, který je touto žalobou napadán a jenž má dle žalobce trvalý charakter, došlo dne 27.1.2009 doručením stanoviska Ministerstva vnitra, když se žalobce o zásahu rovněž dověděl, z čehož vyplývá, že žaloba je podána ve lhůtě.

Žalobce navrhuje, aby soud vydal rozsudek :

Žalovanému se přikazuje, aby při výkonu dozoru postupoval dle dikce § 124 zákona o obcích a přesně dodržoval znění zákona o obcích a jednacího řádu města Roudnice nad Labem při výkonu dozoru nad samosprávou obce. Zdržel se vlastních výkladů paragrafového znění a jednací řád zastupitelstva města Roudnice nad Labem uznal jako závazný právní předpis, jako právní normu. Ve smyslu § 96 zákona o obcích jednací řád stanovuje závazné podrobnosti o jednání zastupitelstva obce a současně pak žádal o přiznání náhrady nákladů řízení.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že žalobu považuje za nedůvodnou, a to především proto, že postup žalovaného při vyřizování podnětu žalobce, tj. (nezahájení dozorového řízení z moci úřední ) nesplňuje parametry pojmu zásah, jak je koncipuje zákon č. 150/2002 Sb. soudní řád správní ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.). Žalobce spatřuje podstatu zásahu, jehož se mělo ministerstvo vnitra vůči němu dopustit, ve skutečnosti, že nepřistoupilo na základě žalobcova podnětu k zahájení výkonu dozoru nad samostatnou působností města Roudnice nad Labem. Žalovaný se ztotožnil s názorem žalobce, že má povinnost dozoru nad samosprávními orgány obcí, přičemž dozor je vykonáván z moci úřední a dozorový orgán při něm na základních vlastních zjištění či podnětu třetích osob posuzuje soulad dozorovaných aktů se zákonem. Dle názoru žalovaného nezahájení dozorového řízení nemohlo způsobit zásah do práv žalobce. Při zahájení řízení z moci úřední může třetí osoba toliko iniciovat cestou podání podnětu příslušnému správnímu orgánu, na jehož odpovědném uvážení je posouzení důvodnosti tohoto podnětu. Zásahu do práv žalobce, jakožto občana obce, tedy nemohlo dojít nezahájením dozoru ze strany žalovaného, neboť – v případě opodstatněnosti žalobcových tvrzení – by zásah nebyl způsoben sdělením orgánu dozoru, nýbrž jedině faktickým postupem orgánu města (např. zastupitelstev na jeho zasedání), v jehož důsledku by byl žalobce přímo zkrácen na svých právech. Pouze tento závěr je v souladu s dikcí § 82 odst. 1 s.ř.s. Žalovaný konstatoval, že žalobce se obrátil na žalovaného podnětem ze dne 7.1.2009 s tím, že napadal postup zastupitelstva města Roudnice a nezákonnost jeho zasedání a jím přijatých usnesení spatřil zejména v porušování práv občanů, garantovaných v ustanovení § 16 zákona o obcích. Na tento podnět odpověděl žalovaný dopisem ze dne 21.1.2009 č.j.: MV-2313-2/ODK-2009, ve kterém žalobci vyjasnil, že porušení práv občanů obce může být nezákonným zásahem ve smyslu s.ř.s., samo o sobě však nezakládá neplatnost ani nezákonnost přijatých usnesení, stejně tak nemůže takový výsledek způsobit ani případné porušení jednacího řádu zastupitelstva. Kromě toho bylo žalobci sděleno, že občanům obce nepřísluší právo navrhovat zařazení bodu na program jednání zastupitelstva. Nadále žalovaný tvrdí, že nelze považovat nezahájení dozoru za nezákonný zásad do práv žalobce. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.1.2007, čj: 2 Aps 1/2006-80, který dochází k totožnému závěru. Závěrem navrhl zamítnutí žaloby.

Ze správního spisu soud zjistil následující ve věci podstatné skutečnosti:

Správní spis obsahuje jednak stížnost žalobce ze dne 7.1.2009 a stanovisko žalovaného ke stížnosti na porušení práv občanů města ze dne 21.1.2009. Žalobce zde byl upozorněn, že proti porušení práva zakotveného v § 16 odst. 2 písm. c) zákona o obcích je třeba bránit se individuálně žalobou ve správním soudnictví a nikoli oklikou přes iniciaci dozorové pravomoci ministerstva vnitra, jejíž realizace nadto není v těchto případech na místě. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.7.2007, čj: 3 Aps 6/2006-76. Dále pak obsah stanoviska ke stížnosti odpovídá obsahu vyjádření žalovaného k podané žalobě.

Městský soud v Praze posoudil věc takto:

Řízení o ochraně před nezákonným zásahem je upraveno v § 82 a násl. s.ř.s. Podle kterého, každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu, trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování.

Podle § 83 s.ř.s. je žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah.

Podle § 9 správního řádu je správní řízení postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá.

Podle § 124 odst. 1 zákona o obcích je-li usnesení, rozhodnutí nebo jiné opatření orgánu obce v samostatné působnosti v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem a nejde-li o obecně závaznou vyhlášku obce, vyzve Ministerstvo vnitra obec ke zjednání nápravy. Podle odst. 3 tohoto ustanovení nezjedná-li příslušný orgán obce ve stanovené lhůtě nápravu a není-li proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podle odstavce 1 a 2 podán rozklad, podá Ministerstvo vnitra do 30 dnů od uplynutí lhůty pro podání rozkladu příslušnému soudu návrh na zrušení usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření orgánu obce v samostatné působnosti.

Žalobce se domnívá, že postup zastupitelstva města Roudnice nad Labem je nezákonný, pokud zastupitelstvo odmítá projednat návrhy žalobce či jiných osob. Žalobce se proto u žalovaného podnětem domáhal, aby žalovaný provedl nad samosprávným orgánem obce dozor a zjednal nápravu, neboť žalovanému povinnost tohoto dozoru vyplývá ze zákona č. 128/2000 Sb., o obcích ( obecní zřízení). Žalovaný se však s podnětem žalobce neztotožnil a shledal, že postup zastupitelstva byl v souladu se zákonem. Žalobce ve skutečnosti, že žalovaný nerealizoval na základě jeho podnětu žádné dozorové opatření vůči samosprávě města Roudnice nad Labem, spatřuje zásah správního orgánu do svých práv a domáhá se ochrany žalobou podle soudního řádu správního.

Žaloba není důvodná. Aniž by soud zkoumal, zda žalobce má pravdu v tom, zda byl či nebyl postup zastupitelstva města Roudnice nad Labem v souladu se zákonem ( nad rámec předmětu projednávané věci však lze odkázat na judikaturu citovanou žalovaným, zejm. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. července 2007, č.j. 3 Aps 6/2006-76), je zřejmé, že žalobce mohl být na svých právech zkrácen postupem tohoto zastupitelstva. Nemohlo však vůči žalobci dojít k zásahu ve smyslu soudního řádu správního postupem žalovaného ministerstva vnitra, který žalobce v podané žalobě označuje za nezákonný zásah. Žalovaný nevyhověl podnětu žalobce a nerealizoval žádné ze svých dozorových oprávnění vůči orgánu samosprávy, žalobce však tímto postupem žalovaného nebyl přímo zkrácen na svých právech. Ministerstvo vnitra vykonává dozor z úřední povinnosti, každý mu může směřovat ve věci výkonu dozoru podnět, nikdo však nemá právo na to, aby jeho podnětu bylo vyhověno. Jestliže ministerstvo vnitra shledá, že podnět není důvodný, v daném případě že postup orgánu samosprávy byl v souladu se zákonem, nemůže se nikdo domáhat ochrany před tím, že jeho podnět nebyl využit a že nebylo zahájeno řízení z moci úřední. Na výkon dozoru vůči obci není právní nárok. Nevyhověl-li žalovaný podnětu žalobce a neučinil žádné dozorové opatření vůči zastupitelstvu města Roudnice nad Labem, nedošlo tímto postupem žalovaného k zásahu do práv žalobce.

Má-li žalobce za to, že dochází k porušování jeho práv zásahy ze strany orgánů samosprávy města Roudnice nad Labem, může se žalobou domáhat ochrany vůči těmto konkrétním zásahům. Podává-li však žalobce žalobu proti žalovanému ministerstvu vnitra a domáhá-li se vydání rozsudku ve znění „Žalovanému se přikazuje, aby při výkonu dozoru

postupoval podle dikce § 124 zákona o obcích a přesně dodržoval znění zákona o obcích a jednacího řádu města Roudnice nad Labem při výkonu dozoru nad samosprávou obce. Zdržel se vlastních výkladů paragrafového znění a jednací řád zastupitelstva města Roudnice nad Labem uznal jako závazný právní předpis, jako právní normu. Ve smyslu § 96 zákona o obcích jednací řád stanovuje závazné podrobnosti o jednání zastupitelstva obce“, jeho žaloba není důvodná.

Ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9.7.2010, č.j. 3 Aps 4/2010 – 95, (dostupný na www.nssoud.cz ), když uvedl, že přípis žalovaného skutečně nelze považovat ze nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je nutno pod pojmem zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. rozumět „aktivní úkony správních orgánů nebo jiných součástí veřejné správy v rámci výkonu veřejné moci, související většinou s výkonem správní činnosti. Jde o úkony neformální, pro které mohou a nemusí být stanovena pravidla, např. faktické pokyny (typicky v dopravě), bezprostřední zásahy (při ohrožení, při demonstraci, příkazy ke zjednání nápravy), zajišťovací úkony atd. Jedná se tedy obecně o úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby vůči nimž směřují“. (Podle rozsudků ve věcech č. j. 3 As 52/2003 - 278, ze dne 1. 12. 2004 a č. j. 2 Afs 17/2003 - 54, ze dne 3. 6. 2004, www.nssoud.cz. ) Vyřízení podnětu k provedení dozorčích opatření orgánem nadaným dozorčí pravomocí takováto definiční kriteria zjevně nesplňuje.

Podle Nejvyššího správního soudu jsou právní vztahy vznikající a realizující se při výkonu správního dozoru totiž vztahy mezi subjektem nadaným dozorčí pravomocí a subjektem této pravomoci podléhajícím. Obsahem těchto vztahů jsou pak oprávnění a povinnosti dozorčího orgánu (typicky právo vstupu, právo prohlídky věcí či osob, právo požadovat poskytnutí potřebných informací, resp. nosičů informací, případně uplatnění nápravných prostředků dozoru či ukládání sankcí) a jim odpovídající oprávnění a povinnosti toho, vůči němuž je dozor vykonáván, úkony dozorčího orgánu strpět a poskytnout mu potřebnou součinnost. V projednávané věci jsou subjekty právního vztahu žalovaný jako orgán vykonávající dozor nad výkonem samostatné působnosti obce a obec Roudnice nad Labem jako subjekt podléhající kontrole. Obsahem právního vztahu mezi těmito subjekty tedy nejsou práva třetích osob, stěžovatele nevyjímaje. Jakékoli „zkrácení“ na stěžovatelových právech v rámci výkonu předmětného správního dozoru je tedy z povahy věci vyloučeno.

Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu podle § 87 odst. 3 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s., za situace, kdy plně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.

Ve výroku III. soud přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, neboť žalobce doložil, že je nemajetný, plně invalidní důchodce se zdravotními problémy, tedy bez možnosti opatřit si další příjem. Za této situace dospěl soud k závěru, že jsou splněny podmínky pro osvobození uvedené v ust. § 36 odst. 3 s.ř.s. a žalobci přiznal osvobození od poplatku v celém rozsahu.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Podle ustanovení § 36 odst.3 s.ř.s. přiznané osvobození, které se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti, soud kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.

V Praze dne 24. ledna 2012

JUDr. Hana Veberová, v.r.

předsedkyně senátu