10 Ca 151/2009 - 104Rozsudek MSPH ze dne 10.03.2011

10 Ca 151/2009-104

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a JUDr. Ing. Viery Horčicové v právní věci žalobce: P.Č., proti žalovanému: Česká advokátní komora, Národní 16, Praha 1, zast. JUDr. Milanem Hoke, advokátem, se sídlem Tyršova 2071, Benešov, v řízení o žalobě 1) o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu 2) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2009 čj. 250/09 a 3) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2009 čj. 495/09

takto:

I. Řízení o žalobě s návrhem, aby České advokátní komoře bylo zakázáno, aby nezákonně úkolovala určeného advokáta v neprospěch žadatele a klienta proti zásadám výkonu advokátské funkce, se zastavuje.

II. Žaloba proti rozhodnutí České advokátní komory ze dne 16. 2. 2009 č.j. 250/09 se zamítá.

III. Žaloba proti rozhodnutí České advokátní komory ze dne 11. 3. 2009 č.j. 495/09 se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 1.4. 2009 a následně postoupenou Městskému soudu v Praze domáhal jednak toho, aby bylo České advokátní komoře zakázáno, aby nezákonně úkolovala určeného advokáta v neprospěch žadatele a klienta a proti zásadám výkonu advokátské funkce, a dále se domáhal přezkoumání rozhodnutí České advokátní komory ze dne 16.2. 2009 č.j. 250/09 a ze dne 11.3. 2009 č.j. 495/09.

Žalobce v žalobě uvedl, že advokát mu byl určen dne 16. února a ústavní stížnost, která je předmětem právní služby, byla žalobcem podána dne 3. února, a právní rozbor advokáta byl žalobci doručen dne 6. března. Žalobce namítá, že určený právní zástupce neznal obsah ani předmět ústavní stížnosti a vůbec neprostudoval spisový materiál, pouze napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Určený advokát vypracoval vyjádření potenciálního druhého účastníka řízení před Ústavním soudem a od počátku vystupuje z příkazu České advokátní komory proti žalobci. Vývody v právním rozboru učiněném určeným advokátem jsou zcela chybné a povrchně odůvodněné. Nezmocněný advokát nedbá argumentů žalobce v ústavní stížnosti a zjevnou bezdůvodnost nároku ztotožňuje se zřejmou složitostí bránění práva. Česká advokátní komora jedná o právech a povinnostech žalobce bez něj a obhajuje člena advokátského stavu. Přitom vydala právní akt během necelého týdne a rovněž advokát vrátil bez vysvětlení veškeré přijaté listiny velmi rychle. Ke zrušení určení za takového stavu nemá Česká advokátní komora zmocnění, neboť názorem advokáta nepominuly důvody k určení, totiž že návrh potenciálního mandanta nevykazuje zjevnou bezdůvodnost. Advokát musí pouze vyrozumět komoru a žalobce a oba subjekty to vzít na vědomí. Důvodem k určení není důvodnost právní věci.

Žalobce dále uvádí, že nezákonné je už samo určení, tj. rozhodnutí č.j. 250/09, a to v bodě 2, neboť je nepřípustnou normotvorbou komory, když se jedná o extenzi zmocnění dle ustanovení § 18 odst. 4 zákona o advokacii. Totéž se týká bodu 3 tohoto rozhodnutí. Dále v bodě 6 komora nezákonně opravňuje advokáta k žádosti o zrušení určení. Komora dále překroutila smysl ustanovení zákona advokacii v bodě 7 svého rozhodnutí, jímž vylučuje druhé určení v téže právní věci mimo jedinou výjimku, nikoliv zprostředkování téže právní služby. Komora by pak mohla přestat určovat advokáta žalobci k právní služby povinného zastoupení před Ústavním soudem s odkazem na své zákonodárství. Nezákonná je rovněž hrozba sankce v odst. 5 na druhé straně rozhodnutí za neposkytnutí součinnosti, protože nesoučinnost klienta je pouze v jeho neprospěch a advokátu je zakázáno požádat o určení jiného s ohledem na ustanovení 16. Pokud advokát a klient v právní věci nespolupracují, není to stav pominutí důvodů pro určení.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu dne 19.7. 2010, v němž uvedl, že žaloba není důvodná. Uvedl, že pokud určuje advokáta podle § 18 odst. 2 zákona advokacii, nenahrazuje tím rozhodnutí o ustanovení zástupce podle příslušných procesních předpisů. Pouze stanoví konkrétnímu advokátovi kontraktační povinnost, tj. povinnost se žadatelem uzavřít smlouvu o poskytování právních služeb v označené věci. Aby advokát mohl takto uloženou povinnost splnit, musí mu žadatel poskytnout potřebnou součinnost, mimo jiné mu udělit plnou moc k zastupování a poskytnout mu další informace, které advokát potřebuje. V tomto konkrétním případě žalobce advokátovi určenému komorou součinnost neposkytl a advokát právem požádal o zrušení určení. Žalovaný rovněž poukázal na to, že stejnému žalobci již určil mnoho advokátů, žalobce jim však soustavně neposkytuje součinnost a zastupování z jejich strany tak maří. Pro postup žalobce nemá Česká advokátní komora možnost jeho žádostem donekonečna vyhovovat. S ohledem na to žalovaná žádá, aby soud podanou žalobu zamítl.

Žalobce podal k tomuto vyjádření repliku, v níž uvedl, že vyjádření žalovaného k žalobě není vyjádřením k žádnému žalobnímu tvrzení, k žádnému návrhu na provedení důkazu, k žádnému žalobnímu návrhu, a proto žalobce navrhuje, aby to byl odpůrci přikázáno učinit.

Dne 22. 2. 2011 bylo soudu doručeno podání žalobce, v němž bere zpět návrh, aby bylo České advokátní komoře zakázáno, aby nezákonně úkolovala určeného advokáta v neprospěch žadatele a klienta a proti zásadám výkonu advokátské funkce.

Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti:

Žalobce podáním doručeným České advokátní komoře dne 5.2. 2009 požádal o určení advokáta, a to pro nesporné řízení po rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp.zn. 8 Co 2457/08. Rozhodnutím žalovaného ze dne 16.2. 2009 č.j. 250/09 byl žalobci určen advokát, a to JUDr. Bohuslav Petr. Současně byly stanoveny následující podmínky:

1. Určení nenahrazuje procesní plnou moc k zastupování.

2. Poskytnutí právní služby na podkladě tohoto určení je advokátem splněno i v případě, že advokát vypracuje právní rozbor případu s odůvodněním, že se jedná o uplatňování zřejmě neoprávněných nároků a tento právní rozbor doručí žadateli i komoře.

3. Povinnost advokáta je splněna i poskytnutím právního rozboru věci, ve kterém advokát upozorní na neoprávněnost nároku žadatele. Advokát je za tento právní názor odpovědný.

4. Určení se vztahuje na jednu právní věc, a to: posouzení právního stavu z hlediska důvodnosti a přípustnosti podání ústavní stížnosti ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. v 8 Co 2457/08, případně podání a zastoupení v řízení u Ústavního soudu.

5. Právní služba bude s výjimkou hotových výloh poskytnuta bezplatně nebo bez záloh s tím, že žadatel splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a záloh, což doložil způsobem stanoveným v § 18 odst. 3 zákona o advokacii v návaznosti na vyhlášku číslo 275/2006 Sb.

6. Určený advokát je povinen poskytnutí právní služby odmítnout z důvodů uvedených v § 19 a § 20 odst. 1 zákona o advokacii. O zrušení určení k poskytnutí právních služeb může advokát požádat z důvodů uvedených v § 20 odst. 2 a § 18 odst. 4 a odst. 5 zákona o advokacii.

7. Dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii lze žadateli určit advokáta k poskytnutí téže právní služby jen jednou, ledaže advokát odmítne poskytnout právní službu z důvodů uvedených v § 19 zákona o advokacii.

Dne 4.3. 2009 vypracoval určený advokát JUDr. Bohuslav Petr právní rozbor věci, v němž dospěl k závěru, že žadatel uplatňuje nárok zjevně neoprávněný. Současně požádal o zrušení určení advokátem podle § 20 odst. 2 zákona o advokacii. K tomu uvedl, že z přiloženého přípisu žalobce je zřejmé, že nepřipouští změnu textu jím vypracované ústavní stížnosti, nepřipouští jiný než písemný styk a je nejisté zda určenému advokátovi hodlá udělit plnou moc. Z těchto důvodů má za to, že mu žalobce neposkytne nutnou součinnost pro případné podání ústavní stížnosti. Důvodně předpokládá, že je vyloučena jakákoliv věcná komunikace určeného advokáta a žalobce. Korespondenční styk s ním a jeho trvání na dikci stížnosti budou ve svém důsledku znamenat nepodání stížnosti v zákonné lhůtě a důvod pro další stížnost ze strany žalobce. Dále poukázal na to, že mezi ním a žalobcem dojde zcela jistě k narušení vztahu nezbytné důvěry za situace, kdy si žalobce stěžuje na spolupráci s dalšími advokáty. Je mu známo, že žalobce zastupoval jako určený zástupce jemu blízký kolega Mgr. Slabý, s nímž ve společné kanceláři vykonával koncipientskou praxi. V neposlední řadě je pak důležité, že žalobce si opakovaně stěžuje na práci Krajského soudu v Českých Budějovicích, kde funkci předsedy soudu vykonává otec určeného advokáta. K tomu je přiložen přípis žalobce adresovaný určenému advokátovi, v němž se mimo jiné uvádí, že bude-li určený advokát vystupovat v rozporu s § 16 odst. 1 zákona o advokacii, jak mu diktuje komora v rozhodnutí o určení, ponese spolu s ní zodpovědnost. Z přiložené ústavní stížnosti musí být určenému advokátovi zjevný záměr žádání. Nepřesvědčuje-li ho, může nahlédnout do spisu u Okresního soudu v Českých Budějovicích, k čemuž je přiložené prohlášení dostatečným a účinným osvědčením právního zájmu. Námitky proti formulaci ústavní stížnosti žalobce přijímá, avšak jen věcné, odůvodněné a pregnantní, na prázdné osočování a trapné vytáčky není žalobce zvědavý, ani to určenému advokátovi nepřísluší. Po zkušenosti s dalšími advokáty nepřipustí žalobce zmařením ústavní stížnosti. Vylučuje jakýkoliv nepísemný styk s určeným advokátem a nedovoluje mu měnit argumentaci ústavní stížnosti, aby z ústavní stížnosti byla „suchá ryba”. Nedovoluje rovněž advokátovi nepísemný styk s Ústavním soudem, všechna podání a úkony k němu učiněná budou toliko se souhlasem žalobce. Plnou moc z podstaty věci obdrží určený advokát až k zastupování, neboť je jednostranným právním aktem.

Rozhodnutím ze dne 11.3. 2009 č.j. 495/09 bylo rozhodnutí o určení advokáta zrušeno, neboť jmenovaný advokát žalobci právní službu v rozsahu stanoveném v článku 2 a 4 rozhodnutí ze dne 16.2. 2009 č.j. 250/09 poskytl.

Podle § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.) návrh může navrhovatel vzít zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl.

Podle § 47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud postupoval podle ustanovení § 47 písm. a) s. ř. s. a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

Městský soud v Praze věc posoudil takto:

Podle § 18 odst. 2 zákona o advokacii ten, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů a ani se nemůže domoci poskytnutí právních služeb podle tohoto zákona (dále jen "žadatel"), má právo, aby mu Komora na základě jeho včasného návrhu advokáta určila. V téže věci však může být žadateli určen Komorou advokát pouze jednou; to neplatí, odmítne-li v této věci dříve určený advokát poskytnout právní služby z důvodů uvedených v § 19. V rozhodnutí o určení advokáta Komora vymezí věc, v níž je advokát povinen právní služby poskytnout, jakož i rozsah těchto služeb. Komora může v rozhodnutí o určení advokáta stanovit i další podmínky poskytnutí právních služeb, včetně povinnosti poskytnout právní pomoc bezplatně nebo za sníženou odměnu, pokud to odůvodňují příjmové a majetkové poměry žadatele. Komorou určený advokát je povinen právní služby žadateli poskytnout za Komorou určených podmínek. To neplatí, jsou-li dány důvody pro odmítnutí poskytnutí právních služeb uvedené v § 19 nebo jde-li o zjevně bezdůvodné uplatňovaní nebo bránění práva; v těchto případech advokát o důvodech neposkytnutí právních služeb bez odkladu písemně vyrozumí žadatele a Komoru. Určení advokáta Komorou nenahrazuje plnou moc vyžadovanou zvláštními právními předpisy k obhajobě toho, jemuž byl advokát Komorou určen, v trestním řízení nebo k jeho zastupování v jiném řízení.

Podle § 20 odst. 2 zákona o advokacii advokát je oprávněn odstoupit od smlouvy o poskytování právních služeb, popřípadě požádat o zrušení ustanovení či požádat Komoru o určení jiného advokáta (§ 18 odst. 2), dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li klient potřebnou součinnost.

Podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.

Podle § 28 odst. 1 občanského soudního řádu, který se přiměřeně použije i pro řízení před Ústavním soudem (§ 63 zákona o Ústavním soudu) musí účastník zástupci, který za něj v řízení jedná, udělit plnou moc. Byť zákon hovoří o „zástupci, jejž si účastník řízení zvolil“, je nutno toto ustanovení aplikovat i na případy, kdy je advokát účastníku řízení určen Českou advokátní komorou, neboť podle zákona o advokacii určení advokáta nenahrazuje plnou moc. Plná moc je tak i v tomto případě jediným možným způsobem, jak prokázat existenci zastoupení stěžovatele advokátem.

Právní zastoupení advokátem je v případě fyzických a právnických osob stanoveno obligatorně. Zákon přitom nerozlišuje ani mezi jednotlivými druhy řízení před Ústavním soudem, ani mezi jednotlivými fyzickými a právnickými osobami například z pohledu jejich právní kvalifikace a erudice. Nutnost právního zastoupení se vztahuje na celé řízení před Ústavním soudem, tj. již na okamžik sepsání a podání návrhu.

Je tedy zřejmé, že hodlal-li žalobce vyvolat řízení před Ústavním soudem, bylo třeba, aby již od počátku tohoto řízení byl zastoupen advokátem a tomuto advokátovi za tímto účelem udělil plnou moc. Řízení před Ústavním soudem přitom začíná podáním ústavní stížnosti (jejím doručením Ústavnímu soudu) a končí právní mocí rozhodnutí Ústavního soudu po této ústavní stížnosti. Výraz „řízení před Ústavním soudem“ není proto možno zužovat např. jen na ústní jednání před Ústavním soudem (jež navíc není obligatorní). Rozhodovací praxe Ústavního soud nicméně vychází z toho, že nedostatek zastoupení stěžovatele advokátem je odstranitelnou vadou a připouští tedy i dodatečné doložení zastoupení advokátem, tj. po podání ústavní stížnosti.

V daném případě žalobce žádal, aby mu byl určen advokát pro řízení o ústavní stížnosti. Této jeho žádosti bylo žalovaným vyhověno. Podmínky stanovené tímto rozhodnutím pro poskytnutí právní služby přitom vycházejí ze znění zákona o advokacii, jsou v podstatě jen opisem textu zákona, body 2 a 3 mají oporu v ust. § 18 odst. 2 věta předposlední zákona o advokacii, bod 4 vyplývá z ust. § 18 odst. 2 věta třetí zákona o advokacii, k oprávnění určeného advokáta požádat o zrušení určení, o němž se hovoří v bodě 6 rozhodnutí, se soud vyjádří níže.

Aby určení advokáta splnilo účel, tj. aby žalobce mohl podat ústavní stížnost a aby tato ústavní stížnost mohla být Ústavním soudem projednána, bylo zapotřebí, aby žalobce byl v řízení o této stížnosti zastoupen advokátem. Právě za tímto účelem mu advokáta k zastupování určila Komora rozhodnutím ze dne 16. 2. 2009 čj. 250/09.

Aby mohl určený advokát žalobce v řízení před Ústavním soudem skutečně zastupovat, bylo zapotřebí, aby mu žalobce udělil písemně plnou moc.

Podle § 25 odst. 1 o. s. ř. lze advokátu udělit pouze plnou moc pro celé řízení, kterou nelze nijak omezit. Zástupce, jemuž byla tato plná moc udělena, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník (§ 28a o. s. ř.).

Za této situace je zřejmé, že určený advokát nemohl žalobce zastupovat v řízení před Ústavním soudem a poskytnout mu tak právní službu, k jejímuž poskytnutí byl žalobci Komorou určen, bez toho, aniž by mu žalobce udělil procesní plnou moc. Odmítl-li výslovně žalobce určenému advokátovi takovou plnou moc udělit, je zřejmé, že mu neposkytl potřebnou součinnost. Tato skutečnost přitom zakládá oprávnění advokáta žádat o zrušení určení a analogicky pak oprávnění komory o zrušení určení na základě této skutečnosti rozhodnout.

Oprávnění advokáta požádat o zrušení určení a analogické oprávnění Komory o tomto zrušení rozhodnout je dle názoru soud možno dovodit z ust. § 20 odst. 2 zákona o advokacii, byť se v tomto ustanovení výslovně hovoří jen o tom, že určený advokát může pouze požádat o určení jiného advokáta a oprávnění žádat o zrušení ustanovení se zdánlivě dává jen advokátovi ustanovenému soudem (nebo jiným orgánem). Toto ustanovení vymezuje případy, v nichž nelze po jakémkoli advokátovi spravedlivě požadovat, aby určitou osobu zastupoval, neboť nejsou splněny základní podmínky pro navázání vztahu mezi advokátem a klientem. Vztah mezi advokátem a jeho klientem není vztahem jednostranný, ale oboustranným. V prvé řadě tak musí být založen na vzájemné důvěře, tj. jednak advokát musí důvěřovat svému klientovi v tom, že mu poskytuje všechny úplné a správné informace nezbytné k poskytnutí právní služby a klient musí advokátovi důvěřovat v tom, že činí vše, co je nezbytné k dosažení oprávněných zájmů jeho klienta. Obsahem tohoto vztahu je ovšem nejen povinnost advokáta poskytovat právní služby klientovi, ale též určité povinnosti klienta vůči advokátovi, kterými může být např. poskytnutí potřebných údajů nebo listin potřebných k poskytnutí právní služby a rovněž součinnost potřebná k tomu, aby advokát mohl navenek existenci vztahu mezi ním a jeho klientem deklarovat, tj. udělení plné moci, která musí odpovídat v případě řízení před státními orgány procesním předpisům platným pro řízení před těmito orgány, tj. v případě zastoupení v řízení o ústavní stížnosti musí odpovídat požadavkům stanoveným zákonem o Ústavním soudu. Bez splnění těchto požadavků advokát (i kdyby sebevíce chtěl) není schopen klientovi právní službu poskytnout a nelze to proto po něm spravedlivě vyžadovat. Podle § 18 odst. 2 věta druhá může být v téže věci žadateli určen Komorou advokát pouze jednou; to neplatí, odmítne-li v této věci dříve určený advokát poskytnout právní služby z důvodů uvedených v § 19. S ohledem na to, je nutno vyložit ust. § 20 odst. 2 zákona o advokacii tak, že dojde-li k naplnění podmínek stanovených v ust. § 20 odst. 2 zákona o advokacii je oprávněn i advokát určený Komorou žádat o zrušení tohoto určení a Komora je tak oprávněna o tomto zrušení rozhodnout, neboť v těchto případech nelze žadateli k poskytnutí právní služby určit jiného advokáta, jak naznačuje doslovné znění ust. § 20 odst. 2 zákona o advokacii.

V daném případě určený advokát dospěl k závěru, že se jedná o zjevně bezdůvodné uplatňování práva. Postupoval proto v souladu s ust. § 18 odst. 2 věta šestá zákona o advokacii a vyrozuměl o tom žadatele i Komoru. Komora pak na základě tohoto rozboru rozhodnutí o určení advokáta zrušila. Tento postup má tedy plnou oporu v zákoně.

Soud souhlasí s Komorou v tom, že nemá oprávnění přezkoumávat názor advokáta, že se jedná o bezdůvodné uplatňování práva. Je-li tento názor advokáta chybný a v důsledku toho vznikne žadateli o poskytnutí právní služby škoda, je advokát za tuto škodu odpovědný (§ 24 zákona o advokacii). V tomto řízení, jehož předmětem je přezkum zákonnosti postupu Komory při rozhodování o zrušení určení advokáta, však nelze správnost zpracovaného rozboru přezkoumávat. Soud proto nemůže meritorně přezkoumávat žalobní námitku spočívající tom, že „vývody v právním rozboru jsou z podstaty jeho pojetí zastupování chybné a povrchně odůvodněné“.

Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, na niž ostatně poukazoval i zástupce žalovaného při ústním jednání před soudem (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2007 čj. 6 As 40/2006-87).

Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek

uvedených v ustanovení § 102 a násl. s.ř.s., a to ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Praze dne 10. března 2011

Mgr. Jana Brothánková v.r.

předsedkyně senátu