10 A 88/2016 - 22Rozsudek MSPH ze dne 21.07.2016


10A 88/2016 - 22

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Jiřího Lifky a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobkyně: O. P., narozena …, státní příslušnost Ukrajina, bytem P., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,

takto:

I. Žalovanému se ukládá povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobkyně ze dne 25. 6. 2015 o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Petra Václavka, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení o žádosti žalobkyně ze dne 25. 6. 2015 o povolení k přechodnému pobytu na území ČR. Žalobkyně v žalobě uvedla, že o její žádosti nebylo ve lhůtě podle § 169 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o pobytu cizinců“) rozhodnuto. Vzhledem k tomu žalobkyně podala nadřízenému orgánu návrh na přijetí opatření proti nečinnosti podle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Nadřízený orgán návrhu vyhověl a opatřením ze dne 7. 4. 2016 uložil žalovanému, aby rozhodl o žádosti žalobkyně ve lhůtě do 30 dnů od doručení opatření proti nečinnosti. Žalovaný však o žádosti ve stanovené lhůtě nerozhodl.

2 pokračování

10A 88/2016

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v řízení nečinný nebyl, neboť pro účely řízení zkoumá, zda žalobkyně splňuje podmínky, které zákon stanoví pro povolení přechodného pobytu podle § 87b odst. 1 a § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, a ve vyjádření k žalobě vymezil seznam úkonů, jež ve věci učinil.

Ze správního spisu poskytnutého žalovaným je zřejmé, že žalobkyně podala dne 25. 6. 2015 žádost o povolení k přechodnému pobytu za účelem sdílení společné domácnosti s občanem EU podle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. O žádosti žalovaný doposud nerozhodl. Žalobkyně podala dne 21. 3. 2016 nadřízenému orgánu návrh na přijetí opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, nadřízený orgán návrhu vyhověl a opatřením ze dne 7. 4. 2016 uložil žalovanému, aby rozhodl o žádosti žalobkyně ve lhůtě do 30 dnů od doručení opatření proti nečinnosti. Podle obsahu správního spisu bylo opatření žalovanému doručeno dne 11. 4. 2016. Po tomto datu byla žalobkyně toliko dne 12. 4. 2016 seznámena s obsahem podkladů pro rozhodnutí. Dne 20. 4. 2016 žalobkyně zaslala vyjádření k podkladům rozhodnutí, v němž nenavrhuje žádné další důkazy a žádá o rozhodnutí ve věci.

Městský soud v Praze o žalobě rozhodl podle § 81 odst. 2 s. ř. s. na základě skutkového stavu zjištěného ke dni rozhodnutí. Přitom shledal, že žaloba je důvodná.

Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 10. 12. 2012, č. j. 2 Ans 14/2012-41, uvedl, že pokud nadřízený orgán uznal, že správní orgán prvního stupně nečinný byl, a přijal opatření k nápravě tohoto stavu (čímž implicitně vyjádřil názor, že tento stav nebyl vyvolán tím, kdo se ochrany dovolává), nezbývá tu pro správní soud prostor pro posuzování té části správního řízení, která vydání tohoto opatření předcházela. Pozornost soudu se tak může soustředit pouze na zjištění, zda opatřením přijatým nadřízeným orgánem byla nečinnost odstraněna; součástí hodnocení skutkového stavu pak je i úvaha, zda případná pokračující nečinnost není vyvolána procesním chováním žalobce.

S ohledem na shora uvedené závěry se tedy Městský soud v Praze zabýval dalším postupem žalovaného poté, co mu bylo opatřením nadřízeného orgánu uloženo ve věci rozhodnout do 30 dnů. Z výše uvedeného je zřejmé, že ve věci nebylo rozhodnuto ani ve lhůtě stanovené opatřením proti nečinnosti, přičemž ze spisu nelze mít za to, že ve věci nebylo rozhodnuto v důsledku procesního chování žalobkyně. Od uplynutí lhůty stanovené opatřením proti nečinnosti žalovaný žalobkyni nevyzval k odstranění případných vad žádosti, ani po ní nevyžadoval jinou formu součinnosti. Za těchto okolností soud dospěl k závěru, že žalovaný byl jak ke dni podání žaloby, tak ke dni rozhodnutí soudu ve věci nečinný, neboť nevydal rozhodnutí ani v náhradní lhůtě stanovené nadřízeným správním orgánem.

Proto soud žalovanému podle § 81 odst. 2 s. ř.s. uložil, aby o žádosti žalobce rozhodl. Při stanovení přiměřené lhůty vyšel soud ze lhůty, kterou uložil žalovanému nadřízený orgán v rámci opatření proti nečinnosti.

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, přísluší jí proto proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o výši nákladů řízení, náklady žalobkyně byly tvořeny podle § 57 odst. 1 s. ř. s. náklady na soudní poplatek ve výši 2000 Kč a náklady na právní zastoupení. Zástupce žalobkyně učinil ve věci dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb a písemné podání ve věci samé - žaloba). Za tyto úkony právní služby mu náleží odměna podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve

3 pokračování

10A 88/2016

spojení s ustanovením § 7 téže vyhlášky po 3100 Kč, celkem tedy 6200 Kč. Zároveň náleží zástupci žalobce paušální náhrada hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč za každý úkon právní služby, celkem tedy 600 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem DPH, soud podle § 57 odst. 2 s. ř. s. zvýšil přiznanou částku o částku této daně. Celkem tak přiznal na náhradě nákladů řízení soud částku 10228 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 21. července 2016

JUDr. Ing. Viera Horčicová, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Veronika Brunhoferová