75 Ad 3/2010 - 49Rozsudek KSUL ze dne 29.08.2011

75Ad 3/2010-49

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D., v právní věci žalobce: Š. W., zastoupeného opatrovnicí M. B., proti žalované: České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, ul. Křížová č.p. 25, PSČ

225 08, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 11. 2009, č. „X“, o plném invalidním důchodu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, domáhal přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 23. 11. 2009, č. „X“, o plném invalidním důchodu, kterým mu žalovaná s odkazem na ust. § 40 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), zamítla žádost o plný invalidní důchod s odůvodněním, že nesplňuje potřebnou dobu 3 let pojištění před vznikem plné invalidity, která je jednou z podmínek pro získání nároku na plný invalidní důchod u pojištěnce ve věku od 24 let do 26 let. Žalovaná konstatovala, že žalobce získal pouze 1 rok a 226 dní pojištění s tím, že dobu evidence žalobce u úřadu práce nelze pro výši důchodu hodnotit, protože žalobce nezískal aspoň 1 rok pojištění, a proto doba byla vzata v úvahu pouze pro posouzení nároku na plný invalidní důchod a jeho výši důchodu podle ust. § 45 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění.

V žalobě prostřednictvím své matky, která je v současné době jeho opatrovnicí, uvedl, že s rozhodnutím žalované nesouhlasí, když se podrobuje psychiatrickému léčení. Ze zdravotních důvodů přitom nemůže pracovat, když ohledně jeho osoby bylo zahájeno řízení o zbavení Pokračování

způsobilosti k právním úkonům. Dále žalobce vyjádřil přesvědčení, že mu náleží alespoň částečný invalidní důchod, protože se potřebuje alespoň z něčeho uživit.

Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že v rámci řízení o žalobcově žádosti o plný invalidní důchod, bylo u žalobce lékařskou prohlídkou zjištěno, že jeho zdravotní stav odpovídá plné invaliditě, protože míra poklesu jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti dosahuje 70%, ovšem zároveň bylo žalovanou zjištěno, že žalobce nesplňuje jednu ze zákonných podmínek pro nárok na plný či částečný invalidní důchod, a to potřebnou dobu pojištění, jelikož získal pouze 1 rok a 226 dní pojištění. Podle ust. § 40 zákona o důchodovém pojištění totiž potřebuje pojištěnec ve věku od 24 do 26 let dobu pojištění ve výši minimálně 3 let s tím, že potřebná doba pojištění se zjišťuje z posledních deseti roků před vznikem plné invalidity. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod se považuje za splněnou také tehdy, pokud byla tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku plné invalidity.

V následně učiněné replice žalobce prostřednictvím své matky jakožto jemu ustanovené opatrovnice zmínil, že i v současné době se nachází ve velmi špatném zdravotním stavu, díky kterému jej nikdo nezaměstná a je tak zcela bez příjmů.

Nařízeného ústního jednání před soudem se žalobce prostřednictvím své matky jakožto jemu ustanovené opatrovnice, neúčastnil, když ta je soudu s předstihem omluvila z jednání, a to pro špatný zdravotní stav žalobce, s tím, že výslovně souhlasila, aby se jednání uskutečnilo v jejich nepřítomnosti.

Pověřená pracovnice žalované pak při ústním jednání před soudem setrvala na napadeném rozhodnutí a požadovala zamítnutí žaloby s ohledem na závěry obsažené v posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 19. 4. 2010, který nechal vypracovat soud pro účely předmětného řízení a které se týká žalobcově žádosti o plný invalidní důchod a nikoliv o částečný invalidní důchod.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí dílu prvního hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti podle § 76 odst. 2 s.ř.s. přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, které vyvolávají jeho nicotnost. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly.

Po přezkoumání skutkového a právního stavu a provedeném ústním jednání dospěl soud k rozhodnutí, že žalovaná při svém rozhodování o žalobcově žádosti o plný invalidní důchod nepochybila a že žaloba není tudíž důvodná.

Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku lékaře pověřeného vypracováním posudku pro Okresní správu sociálního zabezpečení Chomutov, který při zjišťovací lékařské prohlídce dne 1. 10. 2009 posoudil zdravotní stav žalobce a dospěl k závěru, že žalobce je ve smyslu ust. § 39 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění plně invalidní, a to s ohledem na těžké duševní

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování

postižení. Dále posudkový lékař míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u žalobce určila na 70% a za datum vzniku invalidity označil 28. 7. 2009.

Podle ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění pojištěnec je plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 % nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Podle ust. § 40 odst. 1 písm. d) téhož zákona potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku od 24 let do 26 let, což je případ i žalobce, 3 roky. Potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod se pak zjišťuje z období před vznikem plné invalidity. Podle ust. § 40 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění pak v případě žalobce platí, že potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem plné invalidity.

V projednávané věci byla žalobci napadeným rozhodnutím ze dne 23. 11. 2009 zamítnuta žádost o plný invalidní důchod s odůvodněním, že v rozhodné době před vznikem invalidity, která byla stanovena posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov ke dni 28. 7. 2009, získal pouze 1 rok a 226 dní pojištění.

V této souvislosti je třeba uvést, že soud se nespokojil se závěrem lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov o poklesu žalobcovy schopnosti soustavné výdělečné činnosti a také o datu vzniku plné invalidity, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity plné či částečné především závisí, vyžádal si proto v rámci předmětného soudního řízení v intencích ust. § 52 odst. 1 v návaznosti na ust. § 77 s.ř.s. odborný posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „komise“), která je v těchto věcech dle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobce. Tato komise nově posoudila celkový stav žalobce, dále také posoudila pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti a zaujala posudkový závěr o plné invaliditě žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí.

Z obsahu posudkové dokumentace vypracované dotyčnou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 19. 4. 2010. Žalobce nebyl jednání komise přítomen, když jej omluvila jeho matka s tím, že se nachází ve špatném psychickém stavu, díky kterému se nemůže dostavit k jednání komise, dále díky kterému nemůže sehnat zaměstnání a díky kterému požádala, aby byl zbaven způsobilosti k právním úkonům. Dotyčná komise ovšem dospěla k závěru, že podkladová dokumentace je nejen dostačující k posouzení zdravotního stavu žalobce i bez jeho osobní účasti, nýbrž i že je dostačující k přijetí posudkového závěru. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů (psychiatrické nálezy, neurologický nález, nález o interním vyšetření, zpráv o hospitalizaci na psychiatrickém oddělení, na interním oddělení a v psychiatrické léčebně) a obvodní zdravotní dokumentace pak komise dospěla k závěru, že k datu napadeného rozhodnutí žalobce nebyl plně invalidní podle ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, když sice šlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33%, nedosahoval však 66% odpovídajícím plné invaliditě a nešlo ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek.

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování

Komise konstatovala, že žalobce má lehkou mentální retardaci, když v jeho zdravotní dokumentaci z dětství nejsou o mentální retardaci žádné údaje a když byl schopen absolvovat řádnou školní docházku na zvláštní škole. Dále bylo vysloveno, že žalobce sice měl časté zdravotní potíže, ale žádné závažné zdravotní postižení až zhruba do 17 let věku, přičemž v roce 2002 jsou již v dokumentaci jasné a potvrzené údaje o zneužívání návykových látek, dále byla zjištěna hepatitida typu C, pro kterou však dle dokumentace žalobce není sledován v žádné odborné poradně a zvýšení jaterních testů je jen hraniční. Vedle toho komise uvedla, že u žalobce se postupně vyvíjejí různé další potíže vegetativního rázu, i z oblasti psychiky, a to zjevně v souvislosti s intoxikacemi a nově je uváděn i abusus alkoholu. Žalobce je sledován v psychiatrické ambulanci a zřejmě bylo vyvinuto i úsilí k zahájení odvykací léčby, avšak bez ochoty žalobce ke spolupráci pro jeho nekritičnost při abusu. Dle komise z dokumentace vyplývá, že u žalobce je základním stavem lehká mentální retardace u integrované osobnosti, psychopatologické projevy jsou vždy v souvislosti s abusem návykových látek a po odeznění intoxikace také ustupují. U žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je lehká mentální retardace u integrované osobnosti.

Pokles schopnosti žalobce soustavné výdělečné činnosti na základě dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu komise stanovila dle přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb. v platném znění ke dni napadeného rozhodnutí podle kapitoly V, položka 6 písmeno a) – lehká mentální retardace – a ze zde uvedeného rozmezí 15 – 40% by komise lehkou mentální retardaci hodnotila při dolní hranici rozmezí. Ovšem pro poruchy chování při abusu psychoaktivních látek a pro další somatická onemocnění vzniklá v souvislosti s abusem komise přiznala horní hranici rozmezí, tedy 40%. Tím komise považuje všechna zdravotní postižení žalobce za dostatečně zohledněná a proto již hodnocení dle ust. § 6 odst. 4 dotyčné vyhlášky nezvýšila. Dále komise konstatovala, že oproti hodnocení posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov ze dne 1. 10. 2009 nepovažuje zdravotní postižení žalobce za organickou duševní poruchu těžkého stupně, protože zde by se muselo jednat o stav trvalý, který však u žalobce po odeznění vlivu návykových látek odeznívá a trvalého charakteru je pouze lehká mentální retardace. Dle komise ke vzniku tohoto stavu došlo delší dobou před podáním žádosti o přiznání invalidity, když abusus návykových látek i jeho důsledky na zdravotní stav žalobce jsou doloženy lékařskou zprávou o hospitalizaci na neurologickém oddělení ze dne 4. 9. 2002, a proto toto datum komise vyhodnotila jako datum vzniku žalobcovy částečné invalidity.

Po zhodnocení výše předestřených důkazů, které byly provedeny při soudním jednání, soud konstatuje, že Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí jednala v řádném složení, že posudek ze dne 19. 4. 2010, jenž soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Žalobce sice nebyl přítomen při jednání komise a nebyl přešetřen přítomnou odbornou lékařkou z oboru psychiatrie, ovšem soud se ztotožnil s komisí, že ta měla dostatečnou podkladovou dokumentaci k posouzení zdravotního stavu žalobce i bez jeho osobní účasti a že mohla přijmout posudkový závěr. Navíc ani sám žalobce prostřednictvím své matky jakožto opatrovnice, poté co byl seznámen s posudkovým závěrem dotyčného posudku ze dne 19. 4. 2010, v řízení před soudem nenamítal, že by jeho nepřítomnost u komise jakkoliv ovlivnila v jeho neprospěch závěry dotyčné komise o jeho zdravotním stavu.

Lékaři Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem přitom oproti lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov ohledně míry poklesu

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování

schopnosti soustavné výdělečné činnosti u žalobce dospěli k závěru, že dosahuje toliko 40% namísto 70%, takže z této skutečnosti je patrné, že žalobce nesplnil podmínku plné invalidity dle zákona o důchodovém pojištění, a to minimálně 66% míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. V návaznosti na toto zjištění pak lékaři Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem oproti lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov konstatovali, že žalobce je částečně invalidní. Dále je třeba uvést, že oproti lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov pak lékaři Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem konstatovali, že za datum vzniku invalidity (pozn. soudu tedy částečné invalidity) je nutno považovat již datum 4. 9. 2002 a nikoliv datum 28. 7. 2009.

Dále soud uvádí, že se ztotožnil s posudkovým závěrem komise, když za daného stavu věci soud neshledal potřebu, aby byl doplňován výše citovaný posudek ze dne 19. 4. 2010 Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem či aby byl případně ve věci vypracováván další posudek jinou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí nebo dokonce aby bylo přikročeno ke znaleckému zkoumání zdravotního stavu žalobce. Požadavek v tomto směru ostatně v předmětném soudním řízení nevznesli ani žalovaná ani samotný žalobce prostřednictvím své matky jakožto opatrovnice, poté co byli seznámeni s tímto posudkem. Závěr soudu o tom, že v daném případě již nebylo zapotřebí provádět nějaké další dokazování, přitom koresponduje ustálené judikatuře správních soudů včetně Nejvyššího správního soudu (viz. např. jeho rozsudky ze dne 25. 6. 2003 č.j. 2 Ads 9/2003-50, který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 150/2004 a také na www.nssoud.cz, nebo ze dne 28. 8. 2003 č.j. 5 Ads 22/2003-48 či ze dne 12. 3. 2009 č.j. 3 Ads 143/2008-92, které jsou rovněž dostupné na www.nssoud.cz.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, když řízení se vede o žalobcově žádosti o plný invalidní důchod a nikoliv částečný invalidní důchod, a proto ji ve výroku rozsudku ad I. podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Pro úplnost soud směrem k žalobci ještě poznamenává, že v souzené věci vyšlo najevo, že žalobce se stal částečně invalidním k datu 4. 9. 2002, a proto mu nic nebrání v tom, aby se případně obrátil na příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení a požádal zpětně o částečný invalidní důchod.

Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. ve výroku ad II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 soudního řádu správního.

Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Ústí nad Labem a

rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

(K.ř.č. 1 - rozsudek) Pokračování

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li sám stěžovatel vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 29. srpna 2011
JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)